Užitečný

Být prospěšný a užitečný. Jaký to krásný pocit! No vážně. Sice ho nejsem schopen popsat, ale neznamená to, že si jeho přítomnosti neužívám.

Přemýšlím, kdy se mi to stalo naposledy. Užitečný. Prospěšný. Z toho plyne zodpovědnost a velká zátěž na termix. Na druhou stranu, přemýšlím denně, a kam mě to dostalo? Už ani mléčné výrobky nejsou stejné.
Nedávno se vločka zmínila o své spolužačce. Prý patřila na střední k těm lidem ze své třídy, kteří chodili na můj blog. Dobrovolně. A ještě se jim tam líbilo. Psychologický rozbor osobnosti necháme na jindy. Paradoxně mě nejvíc překvapila moje vlastní reakce (která se však nedostala přes autocenzuru): Tady je odkaz na Svět odrazů. Pošli jí to, ať ho rozešle ostatním. Já se zatím vrhnu na psaní, ať je tady co nejvíc nových textů. Jo a nezapomeň se zmínit o Žlutém blogu…

Nějak jsem se k těm novým textům nedostal. Nenašel jsem jediný důvod. A nakonec jsem udělal to, co znám nejlíp – počkal jsem, až mne to přejde. Koneckonců, pro psaní mi chybí ta správná zpětná vazba.
To u žlutého blogu jsem na tom docela jinak. Jednak de facto nepíšu za sebe, což mne nijak nesvazuje, ale hlavně, mám ideální ukazatel kvality. Studuje medicínu a bydlí u nás na kolejích. Říkáme mu Doktor. Je to trochu šílenec a trochu šprt. Ale s výborným smyslem pro humor. Když má studování plné zuby, přijde si popovídat. A aby neprokrastinoval dlouho, předčítám mu své nové články na žlutý blog. Pokud se chytne za hlavu a začne vzývat všetky sväté, mám jistotu, že nemusím nic přepisovat. I když netuším, proč mi to neřekne rovnou…


Má užitečnost je tedy zřejmá.