Tak mne Ekyelka přemluvila, aneb Vítám všechny v zemi chemie!

Přiznám se, asi deset vteřin mi trvalo, než jsem se odhodlal šáhnout na klávesnici a naťukat to tajemné heslo, které mne dostalo do... sem.
Když jsem si poprvé přečetl Ekyelčin návrh (jestli ji neznáte, vaše chyba..), že bych si taky mohl třeba založit blog a něco do něj smolit, obrátil jsem své pracovně vytížené oči směrem vzhůru, abych mohl jednak pohlédnout na tajemně vypadající strop (nemám rád stropy, ale o tom až příště), ale hlavně, abych naznačil, jak moc se mi do toho chce.
Fakt, že nakonec ta budoucí spisovatelská hvězda pokoušející se napodobit jodidovské klonování mysli použila svou magii k tomu, aby mne přemluvila, se pokusím nezmiňovat...
Hm... Nepříliš brzy...
Každopádně... Jsem tady. A nic za to nechci...
Pokusím se domluvit sám se sebou, což je hodně namáhavá činnost, a vyžehlit tohle blogově pokrčené plátno, tento neposkvrněný kapesník, čistý toaletní papír.. ehm...
Příště by prostě stačilo napsal "JSEM SI OMYLEM ZALOŽIL BLOG"
Ale znáte to... Jodid..