Část planety trpí extrémním suchem a z toho plynoucími
požáry, zdravotními problémy nebo třeba hladomorem. Odborníci nedávno
prohlásili, že toto sucho je důsledkem lidské činnosti a že si na podobné
situace mám zvykat…
Sucho nesucho, užívám si chladnějšího počasí. Ještě moc
často nemrzne, a když už, tak jen mírně, přesto máme definitivně éru teplého
oblečení zpět. Nebudu tajit své sympatie k jednomu konkrétnímu svetru.
Proč taky? Velmi nerad jsem svědkem diskusí o výhodách a nevýhodách
jednotlivých ročních období. Tak například nedávno mi Khors řekl, že zima je na
nic, neboť je všude bordel z tajícího sněhu, musí se topit, čímž roste
spotřeba domácností, že je třeba nosit extra vrstvy oblečení, což je
nepraktické, a já jsem si jistý, že časem by si možná vzpomněl i na podzimní
rušení hospodských zahrádek, čímž na studené měsíce klesá kapacita zmíněných
zařízení.
Řeknu vám, málem jsem ho tehdy hodil pod vlak. Jenomže jsem
si uvědomil, jak netolerantně bych se zachoval. A taky zrovna žádný vlak nejel.
Mohu tedy bez obav prohlásit, že tradice Českých Drah ten den zachránila
Khorsovi život. Jsem zvědavý, jak na to bude reagovat, až se o tom dozví. Možná
dokonce pošle generálnímu řediteli děkovný pohled. Třeba s Hello Kitty.
Ony ty cesty vlakem jsou v létě nudné. Většinou je tam
horko a podaří-li se vám otevřít všechna okna, získáte nezapomenutelný efekt
skřípějících brzd při zastavování ve stanicích. To v zimě je to jiné.
Nikdy nevíte, jaká teplota vás ve vozech čeká. Může tam být naprosto přiměřená
teplota. I takové extrémy se stávají. Často však narazíte na přetopené kupé a
nemožnost jakkoli tuto teplotu regulovat, nebo naopak na originální sibiřské
mikroklima (většinou zajištěné netěsnícími okny). Samostatnou kapitolou jsou
pak motorové osobní vlaky, ehm, totiž osobní vlaky. Ale o nich se zmiňovat
nebudu. Blíží se má cesta na jih a jeden takový osobní vlak mne čeká. Aby bylo
jasno, jsem moc rád, že nemusím z Břeclavi jít pěšky…
Poslední zprávy ze světa dávají tušit, že nás čeká poměrně
hodně nepříjemných věcí. Dnes ráno jsem dokonce četl tolik článků o reálném
rozpadu Evropské unie a možných následků, že jsem si přibalil do školy i
mizernou náladu. Chce to hodně velkou víru, aby jeden neměl pocit, že se
všechno až nepříjemně opakuje. Naštěstí máme všichni svou jistotu – ČD. Asi jim
taky pošlu nějaký ten pohled…