Malé


Ale doopravdy...


Není tomu tak dávno, co jsem si přidal další postavu do sbírky svých oblíbených hrdinů. Vzhledem ke jménu dotyčné osoby mohu zodpovědně prohlásit, že jsem na chuť tomuto konkrétnímu hrdinovi přišel pravděpodobně mnohem později než většina z jeho současných fanoušků a fanynek. Nu což, některé věci mi holt dochází velmi pomalu. Nebudu zde však prozrazovat jméno této postavy. Jsem schopen snést jen určitou míru studu a věřte mi, v tomto případě by potencionální výše hanby vysoko předčila mé toleranční limity.

V souvislosti s charakteristikou této postavy jsem si musel položit otázku, která nejspíš trápí nás všechny. Pokud ovšem zrovna nemluvím do zdi a nejsem to jediné všichni, které podobná otázka kdy trápila. Proč patří současné příběhy arogantním, antisociálním hrdinům? Máte pravdu, to JE zcela nepochybně stupidní otázka. Ale přesto, už jsem se zeptal…

Připadají nám snad společensky neschopní hrdinové reálnější, zajímavější? Nebo je za tím něco jiného a my si jenom myslíme, že jedním z hlavních důvodů musí být arogance a neschopnost zařadit se do normální společnosti?

Arogance, nespolečenskost, sobectví… Tohle všechno jsou špatné vlastnosti. Ale přidejte k nim jistou dávku geniality a všechna ta negativa rázem vytvoří dokonalé charisma. Kdyby nebyl doktor House (mimochodem, to není TA postava) tak výtečný diagnostik, nikomu by se nelíbil (a teď nechci nijak komentovat charisma samotného herce, Hugha Laurieho). Je zvláštní, že jedna jediná skutečnost dokáže smazat všechny antipatie, jež jsou součástí oněch ostatních vlastností. Tudíž se dá říct, že nemáme rádi arogantní hrdiny. My pouze zbožňujeme geniální a abnormálně nadané jedince. A je nám zároveň jasné, že génius nemůže být normální (a dle některých feministek ani žena), to by jinak nebylo reálné. Jakkoli si přejeme utíkat od reality, stejně všechny fantazie vždycky srovnáváme právě s tím, co doopravdy je. A teď, kdo je vlastně idiot. Hádám, že House to nebude…