Máslo


Každý si dá…


STANDA     -Neviděla jsi máslo?
TÝNA          -Ne.
                   -
                   -
STANDA     -Vážně ne?
TÝNA          -Ne. Zkoušel ses dívat do lednice?
STANDA     -Lednice. Do háje.
TÝNA          -Co jsi říkal?
STANDA     -Ale nic. Jo, zkou- Není. Zkoušel jsem se dívat do lednice. To je jasné.
TÝNA          -Tak to zkus někde jinde.
STANDA     -No jo, ale kde?
TÝNA          -Co já vím? Kdybys byl máslo, kam bys šel?
ROMAN       -Dobré ráno.
STANDA     -Dobré.
TÝNA          -Nazdar.
STANDA     -Musíš to dělat?
ROMAN       -Co?
TÝNA          -Jenom se protahuje.
STANDA     -U něj není nic jenom tak.
TÝNA          -Jak myslíš.
TÝNA          -Ehm, Romane, co to máš…
STANDA     -Co zase provedl?
STANDA     -Ježiši.
ROMAN       -Není to tak, jak si myslíš.
STANDA     -Ty jsi spal s máslem?
ROMAN       -No, ano, spal. Ale nevěděl jsem o tom.
                   -
ROMAN       -Vážně ne. Šel jsem normálně spát a-
STANDA     -Víš co? Nechci to vědět.
ROMAN       -Ale opravdu.
TÝNA          -Romane, já to taky nechci vědět. Ale ne proto, že by mě to děsilo. Jen mi prosím řekni, s mlékem ses nemazlil, že?
ROMAN       -Ne.
TÝNA          -Paráda, udělám si kakao.
ROMAN       -A já bych se měl osprchovat.
STANDA     -Dělej si, co chceš, hlavně o tom nemluv nahlas.
                   -
                   -
TÝNA          -Nemusíš na něj být hned takový. Vždyť ti nic neudělal.
STANDA     -Zatím.
TÝNA          -Jak myslíš.
STANDA     -Týno?
TÝNA          -Copak?
STANDA     -Oskar ještě spí?
TÝNA          -Ne.
                   -
                   -
STANDA     -Aha.
TÝNA          -Co?
STANDA     -A mohla bys mu říct, ať jde sem?
TÝNA          -Nejspíš ano.
STANDA     -Fajn.           
                   -
                   -
                   -
STANDA     -A mohla bys mu to říct teď?
TÝNA          -Jak moc to spěchá?
STANDA     -No, říkal jsem si, že bych mohl třeba… Ještě jste Ivetu neviděli. A já nechci, aby ji Oskar vyděsil.
TÝNA          -Inu, jestli chceš, můžeš mu zavolat a zeptat se ho, jestli má plánu někoho děsit.
STANDA     -On není doma?
TÝNA          -Ne.
STANDA     -Tak brzo ráno?
TÝNA          -Pro někoho možná brzo, pro jiného… Pozdě.
STANDA     -Do háje.
TÝNA          -Když si pohneš, třeba to stihneš.
STANDA     -To ne. Mám prváky, musí si zvykat.
TÝNA          -Na to že chodíš pozdě? Oni si ještě nezvykli?
STANDA     -Jsou nějací pomalí. Poslyš, nemůžeš to Oskarovi vyřídit?
TÝNA          -Řekneš mu to potom sám. Já bych na to nejspíš zapomněla.
STANDA     -Tak jo, ahoj.
TÝNA          -Měj se.

TÝNA          -Ahoj.
KARLA        -Týno?
TÝNA          -Co?
KARLA        -Co tady děláš?
TÝNA          -No, šla jsem si udělat svačinu.
KARLA        -Nebýváš většinou v pondělí v práci dýl?
TÝNA          -Mám dovolenou.
KARLA        -Aha. To se máš.
TÝNA          -Že jo?
KARLA        -A co máš přes dovolenou v plánu?
TÝNA          -Celý týden budu číst.
KARLA        -Ty máš dovolenou celý týden a chceš číst? Není to plýtvání?
TÝNA          -Ne, drahá Karlo, není.
KARLA        -Teda, já bych taky četla, ale nemám na to čas.
TÝNA          -A co sleduješ?
KARLA        -Já ani nevím. Mám to jen tak puštěné.
TÝNA          -Aha.
KARLA        -Myšlenkama jsem pořád v práci. Máme toho teď hodně.
TÝNA          -Musíš vydržet, bude líp.
KARLA        -To ne, je jen hůř a hůř.
TÝNA          -Jak myslíš.
KARLA        -Víš, myslím, že prožívám nějakou krizi.
TÝNA          -No jo, to je klidně možné. Salám?
KARLA        -Cože?
TÝNA          -Mně v krizových situacích pomáhá jídlo.
KARLA        -Ale to není zdravé.
TÝNA          -Ne všechno, co nám pomáhá, je zdravé. To mě naučil Oskar. I když mám dojem, že tím jen chtěl omluvit některé své zlozvyky.
KARLA        -Týno?
TÝNA          -Copak?
KARLA        -Myslíš, že bych měla k někomu zajít?
TÝNA          -Tak v tom ti neporadím. Nerada chodím po návštěvách.
KARLA        -Tak jsem to nemyslela.
TÝNA          -No nic, tak já se jdu zase vrhnout na beletrii. Na.
KARLA        -Co to je?
TÝNA          -Udělala jsem ti taky housku. Třeba ti to pomůže.

IVETA         -Co je?
STANDA     -Nic, já jen tak.
IVETA         -Stančo, děje se něco?
STANDA     -Ne.
IVETA         -Tak proč to teda děláš?
STANDA     -Jen tak. Baví mě to.
IVETA         -A neměl bys mít k podobným věcem nějaký důvod?
IVETA         -No co je? Nemusíš hned přidávat.
STANDA     -Pro… Promiň. Vždyť je to jen smích.
IVETA         -To teda není. Střízlivý se nikdy tak nesměješ.
STANDA     -Já nejsem opilý.
IVETA         -Ne?
STANDA     -Jsem veselý.
IVETA         -To vidím.
STANDA     -Ivetko…
IVETA         -Co je?
STANDA     -Ivetko…
IVETA         -Co prosím tě?
STANDA     -Miluju tě.
IVETA         -To je mi jasné. Pojď už, jsem unavená.
STANDA     -A jsi moc unavená?
IVETA         -Nejdřív potřebuju sprchu.
STANDA     -Ohó, ty víš, jak na mě!
IVETA         -Stando, kam teď?
STANDA     -Rovnou do koupelny!
IVETA         -Myslím kam teď na křižovatce. Nevím, kudy se k vám přesně jde.
STANDA     -K nám?
IVETA         -Ano.
STANDA     -Proč k nám?
IVETA         -Zapomněla jsem si doma klíče.
STANDA     -Aha. A co budeme dělat?
IVETA         -Navrhnul jsi mi, že můžu přespat u vás.
STANDA     -No jo, já vím.
IVETA         -Jestli to je ale problém…
STANDA     -Kolik je vlastně hodin?
IVETA         -Tři čtvrtě na dvě.
STANDA     -No vidíš. Žádný problém.
IVETA         -Neměl bys tolik pít.
STANDA     -Nepiju. Jsem veselý.
IVETA         -No jo.
                   -       
IVETA         -Jdeme teda?
STANDA     -Jo. Jo.
IVETA         -A nezpívej prosím tě.

TÝNA          -Ahoj.
STANDA     -Panebožetýnoahoj. Ahoj. Co tady děláš?
TÝNA          -Byla jsem na záchodě.
STANDA     -Tam jdu taky.
TÝNA          -No jo.         
STANDA     -Copak?
TÝNA          -Promiň, musím se usmívat.
STANDA     -Proč? Ale ne…
TÝNA          -Ale ano.
STANDA     -Já za to nemůžu.
TÝNA          -Jistě.
STANDA     -To Iveta.
TÝNA          -Vidíš. A když něco podobného říkám já, nevěříš mi.
STANDA     -No… A byl jsem hodně slyšet?
TÝNA          -Jenom na chodbě.
STANDA     -Opravdu?
TÝNA          -A možná jsi nebyl slyšet vůbec.
STANDA     -To nechápu.
TÝNA          -Nemusíš to chápat. Stačí, když mi zítra přineseš čokoládový dort. Ale nějaký pořádný. Dobrou noc.

IVETA         -To bylo hezké.
STANDA     -Pššt.
IVETA         -Musím říct, že snídani až do postele jsem dlouho nedostala.
STANDA     -Jo.
IVETA         -Jen je škoda, že nemáte máslo.
STANDA     -Je. Ale teď prosím ticho, ať nikoho-
IVETA         -Nevzbudíte?
STANDA     -Do prdele.
OSKAR       -Dobré ráno i tobě, Stando.
IVETA         -Ahoj Oskare.
OSKAR       -Ahoj Iveto.
IVETA         -Co tady děláš?
OSKAR       -Bydlím. A ty?
IVETA         -Přespala jsem tady.
STANDA     -Tak počkat, vy dva se znáte?
IVETA         -Ano.
STANDA     -Jak?
OSKAR       -Nijak zvlášť, co?
IVETA         -Ne, jen tak od vidění. Ještě pořád píšeš?
OSKAR       -Občas.
IVETA         -A pořád to samé?
OSKAR       -Už moc ne. Začínalo mě to nudit.
STANDA     -Ale…
IVETA         -Copak, Stančo?
OSKAR       -Stančo?
IVETA         -Asi bych už měla jít. Kamarádka už by měla být doma.
STANDA     -Mám Tě-
IVETA         -Nemusíš. Myslím, že máš i tak dost práce. Tak zatím.
STANDA     -Pa, zlato.
IVETA         -Oskare…
OSKAR       -Iveto…
                   -
OSKAR       -Pa, zlato?
STANDA     -Nech toho.
OSKAR       -Jen jsem zopakoval tvá vlastní slova.
STANDA     -Prostě si tak říkáme.
OSKAR       -Dobře. Mně do toho koneckonců nic není.
STANDA     -To máš pravdu.
OSKAR       -Pokud ovšem nemáš v plánu začít tak oslovovat i ostatní.
STANDA     -Neboj.
OSKAR       -To je dobře, Stančo.
STANDA     -Nech toho. Radši mi řekni, odkud se s Ivetou znáš.
OSKAR       -To bych moc rád, ale už musím jít.
STANDA     -Kam?
OSKAR       -Do své kanceláře.
STANDA     -Ty máš kancelář?
OSKAR       -Ano.
STANDA     -Kde?
OSKAR       -To je tajné.
STANDA     -Ano?
OSKAR       -Jistě. Jako tajný agent musím mít tajnou kancelář, ne?
ROMAN       -Ahoj.
STANDA     -Nazdar.
OSKAR       -Dobré ráno. Co to máš ve vlasech?
ROMAN       -Praskl mi jogurt.
OSKAR       -Tak, pánové, u toho bych teď moc rád byl, protože soudě dle Standova pohledu, tohle bude stát za to. Jenomže vážně už musím jít. Jo, abych nezapomněl, Romane?
ROMAN       -Ano?
OSKAR       -Kdybys přišel o chvíli dřív, potkal by ses s Ivetou.
ROMAN       -Standovou Ivetou?
OSKAR       -Spíš je to naopak, ale ano. No, mějte se.
                   -
STANDA     -Ach jo.
ROMAN       -Takže?
STANDA     -Co?
ROMAN       -Jaká vlastně Iveta je?
STANDA     -Hezká.
ROMAN       -A dál?
STANDA     -Nebudu ti nic říkat. Rozhodně ne, když máš ve vlasech tvaroh.
ROMAN       -Jogurt.
STANDA     -To je fuk.
ROMAN       -Ale no tak, Stando.
STANDA     -Nepřibližuj se!
ROMAN       -Tak mi o Ivetě něco řekni. 
STANDA     -Budeš si udržovat tuto vzdálenost?
ROMAN       -Půjdu ještě kousek dál od tebe, co ty na to?
STANDA     -Tak se ptej.

KARLA        -Ahoj. Můžu?
ROMAN       -Jistě.
KARLA        -Jenom si vezmu kartáček. Co to děláš?
ROMAN       -Čistím si nehty. Je hrůza, co všechno se pod ně dostane.
KARLA        -To znám.
ROMAN       -Máslo, jogurt, tavený sýr…
KARLA        -Cože?
ROMAN       -Asi jsem náměsíčný.
KARLA        -Opravdu?
ROMAN       -Ano. Vždycky se ráno probudím a zjistím, že jsem spal s nějakou potravinou.
KARLA        -To je zvláštní.
ROMAN       -Jo, to mi povídej.   
KARLA        -A pokaždé je to mléčný produkt?
ROMAN       -Jo. Proč? Myslíš, že mi tím chce tělo naznačit, že mi chybí vápník?
KARLA        -No, já jsem spíš myslela, jestli ti náhodou nechybí ženská prsa.
ROMAN       -To je možné.
KARLA        -Romane!
ROMAN       -Jen jsem se podíval. To je reflex. Opravdu.
KARLA        -Tak už to nedělej.
ROMAN       -Reflex. Tomu neporučíš.
KARLA        -Myslím, že mám časopis, kde o náměsíčnosti píšou.
ROMAN       -A je tam i to, jak se toho zbavit?
KARLA        -Ne. Ale dobře se to čte.
OSKAR       -Co tady provádíte?
KARLA        -Šla jsem si pro kartáček.
ROMAN       -Čistím si nehty.
OSKAR       -Aha. Pořád… To?
ROMAN       -Ano.
OSKAR       -No, aspoň, že to není horší.
ROMAN       -Jak horší?
OSKAR       -Jakkoli.
KARLA        -Nestraš ho. Roman teď potřebuje spíš podpořit. Romane, jestli chceš, věnuji ti báseň.
OSKAR       -Můžeš se k ní tulit. Třeba to pomůže.
STANDA     -Je tady někdo?
OSKAR       -Jistě, pojď dál.
STANDA     -To ne, já jsem přišel uklízet.
OSKAR       -To nějak brzo. No, každý máme nějaké životní poslání.
ROMAN       -Ještě chvilku, už to skoro mám.
KARLA        -A já jsem si svůj kartáček už vzala.
OSKAR       -Výborně. A co s ním chceš dělat?
KARLA        -Chci si vyčistit zuby. … No jo… Romane, posuň se.
STANDA     -Skvělé.
OSKAR       -Co je? Ty na ten úklid nějak spěcháš.
STANDA     -Chci to mít za sebou.
OSKAR       -I když to tady vypadá docela uklizeně?
STANDA     -To nevadí.
OSKAR       -No dobře. Vidím, že jsi pořádný. Tak co kdybys nám něco popovídal, než dostaneš prostor k úklidu?
STANDA     -Co mám povídat?
OSKAR       -Vsadím se, že Karla ještě-
TÝNA          -Oskare?
OSKAR       -Ano?
TÝNA          -Kde jsi?
OSKAR       -V koupelně.
TÝNA          -Oskare… Co tady děláte?
OSKAR       -Roman si čistí nehty, Karla chrup a Standa nás přišel vyhodit.
TÝNA          -A co děláš ty?
OSKAR       -Bylo mi samotnému smutno.
TÝNA          -Chudáčku.
OSKAR       -No právě.
TÝNA          -Můžeš mi poradit, co si vzít na sebe?
OSKAR       -Ale jistě.
ROMAN       -Hotovo.
KARLA        -Já už jdu taky.
STANDA     -Konečně.
TÝNA          -Copak?
STANDA     -Čekám, až tady budu moct uklidit.
TÝNA          -Ale vždyť tento týden má koupelnu na starosti Oskar.
STANDA     -Cože?
OSKAR       -No, už je to tak. Nechtěl jsem ti kazit radost. Vypadal jsi tak nedočkavě…

TÝNA          -Tak co?
OSKAR       -Vojska aliance zvítězila.
TÝNA          -Výborně. A kořist?
OSKAR       -Je.
TÝNA          -Ukaž.
TÝNA          -Hm, to jste museli bojovat moc statečně.
OSKAR       -Jistě. Ale ne, že mi to všechno sníš.
TÝNA          -Neboj. Ten hermelín tam už nebyl?
OSKAR       -Byl. Ale vypadal docela pomačkaně.
TÝNA          -Roman?
OSKAR       -Je to pravděpodobné.
TÝNA          -To je zvláštní.
OSKAR       -Že se chodí mazlit s jídlem? Třeba je to gurmán.
TÝNA          -No, aspoň má potom většinu potravin pro sebe.
OSKAR       -To jo. Jenže to abychom si časem pořídili vlastní lednici.
TÝNA          -Hm.
OSKAR       -Leda že by…
TÝNA          -Co?
OSKAR       -Když se tak rád mazlí s jídlem, koupíme mu plyšového medvěda.
TÝNA          -On se mazlí s jídlem, ne s dekou nebo polštářem.
OSKAR       -Máš pravdu. Tak do toho medvěda zašijeme půl kila klobás.
TÝNA          -To by šlo.
OSKAR       -No vidíš.
TÝNA          -A jak to vidíš s tím zítřkem?
OSKAR       -Myslíš naši cestu do divadla? Rozhodl jsem se, vzhledem ke svátosti dovolené, že se nebudu vzpouzet a nechám se navléct do obleku.
TÝNA          -Ne!
OSKAR       -Tak dobře, ne.
TÝNA          -To si děláš srandu. Ty bys to fakt udělal?
OSKAR       -Ano.
TÝNA          -Tak já si jen dočtu kapitolu a dám ti pusu, jo?
OSKAR       -Jistě.
TÝNA          -Co to je?
OSKAR       -Myslíš ten zvuk? Asi televize.
TÝNA          -Ach jo. Tady se nedá relaxovat.
OSKAR       -Copak?
TÝNA          -Těšila jsem se na to, že budu mít celý týden klid. A nemám. Pořád mě někdo na něco potřebuje nebo se mě na něco ptají, a když už je v bytě ticho, dělá randál někdo ze sousedů.
OSKAR       -Pojď sem.
TÝNA          -Nebaví mě to.
OSKAR       -Víš, tady nikdy nebude absolutní ticho. To ostatně neexistuje. Chápu, že jsi chtěla mít celý týden pro sebe, ale to bychom museli bydlet sami. A mít tolerantnější sousedy.
TÝNA          -A budeme?
OSKAR       -Co?
TÝNA          -Bydlet sami.
OSKAR       -Jednou ano, Týno.
TÝNA          -Tak jo.
OSKAR       -A víš co? Když už je tady stejně hluk, co kdybych ti vyprávěl o tom, jak to v našem novém bytě bude vypadat?

OSKAR       -Fuj.
STANDA     -Náročný den?
OSKAR       -Dalo by se to tak nazvat.
STANDA     -Dýmku?
OSKAR       -Ne, díky.
STANDA     -Vážně nechceš?
OSKAR       -Ne.
STANDA     -Nejsi nemocný?
OSKAR       -Proč bych měl být nemocný?
STANDA     -Odmítáš dýmky, odmítáš chodit do čajovny…
OSKAR       -Víš, Stando, snažím se víc si ty vodní dýmky vychutnat. A mít z nich větší radost. Krom toho jsem zrovna teď dost unavený, takže bych z toho stejně nic neměl.
STANDA     -Škoda.
OSKAR       -Vždyť zítra jdeme do čajovny, ne?
STANDA     -Ano.
OSKAR       -Těšíš se na to?
STANDA     -Na čajovnu?
OSKAR       -Až představíš Ivetu ostatním.
STANDA     -Ani ne. Bojím se, že Roman zase bude mít nevhodné otázky.
OSKAR       -Toho bych se nebál.
STANDA     -A ty?
OSKAR       -Já na takové věci nebudu mít čas.
STANDA     -Vážně?
OSKAR       -Budu se věnovat svému čaji.
STANDA     -Dobře.
                   -
STANDA     -No ale co s tím Romanem?
OSKAR       -Co s ním chceš dělat? Nechej ho tak, je to hodný kluk. Ano, chová se občas trochu zvláštně, ale kdo z nás ne? A nikdy jsem nepostřehl, že bys chtěl řešit třeba mé chování.
STANDA     -To je něco jiného.
OSKAR       -Ba ne, není. Romana neřeš. Uvidíme se zítra.
STANDA     -Dobrou noc.

STANDA     -Kde je Karla?
TÝNA          -Prý za chvíli přijde.
STANDA     -Dobře.
TÝNA          -Nejsi nervózní?
STANDA     -Proč?
IVETA         -Třeba má strach, že mě jako kolektiv neuznáte.
TÝNA          -Na nás nezáleží. Hlavně, že se líbíš Standovi.
STANDA     -Haló, já jsem tady.
TÝNA          -My víme, Stando, my víme.
STANDA     -Obsluze to nějak trvá.
ROMAN       -Možná bychom se jim měli připomenout.
STANDA     -Ale jak?
ROMAN       -Já nevím, ty jsi říkal, že jim to trvá.
OSKAR       -Já tam zajdu.
STANDA     -Díky.
OSKAR       -Ještě jste si neobjednali, tak neděkujte.
IVETA         -Takže, Týno, jak dlouho-
KARLA        -Ahoj, ahoj.
ROMAN       -Ahoj.
STANDA     -Nazdar.
TÝNA          -Posaď se.
KARLA        -Díky.
STANDA     -Iveto, tohle je-
KARLA        -Jé, ahoj.
IVETA         -Ahoj.
KARLA        -Co ty tady?
IVETA         -Já jsem…
KARLA        -Jo aha!
STANDA     -Vy se znáte?
KARLA        -Ano. Z hospody, že?
IVETA         -Ano. Chodí k nám na oběd.
ROMAN       -To je zvláštní náhoda.
KARLA        -Děsivá, co?
TÝNA          -Skoro jako kdyby to bylo celé domluvené, že?
STANDA     -Nechte toho.
IVETA         -Čeho, zlato?
STANDA     -Ještě začnu litovat, že jsem vás pozval.
IVETA         -Znamená to, že nebudeme muset platit?
STANDA     -Ach jo.
OSKAR       -Tak, za moment by se měl někdo objevit.
ROMAN       -A kde se flákají?
OSKAR       -To já nevím, jen jsem za nimi zašel a informoval je o tom, jak dlouho už čekáme.
TÝNA          -Ale nebyl jsi sarkastický, že ne?
OSKAR       -Obávám se, že trochu ano.
OBSLUHA1 -Dobrý den.
OSKAR       -Á, už ji tady máme.
OBSLUHA1 -Omlouvám se za to, že jste museli čekat. Menší komplikace.
OSKAR       -To je v pořádku.
OBSLUHA1 -Prosím.
TÝNA          -Děkujeme.
OSKAR       -Tak, panstvo, vybírejte. Standa platí.
STANDA     -Neplatím.
OSKAR       -Pozval jsi nás, ne? Tak budeš muset svému učitelského platu pustit žilou. Tak, včera jsem neměl dýmku, dneska si dám dvě…

KARLA        -Co jsi dostal?
ROMAN       -Podívej.
KARLA        -To je číslo.
TÝNA          -No teda, Romane.
OSKAR       -Přirozený šarm.
KARLA        -To je dobré.
OSKAR       -To tedy ano.
ROMAN       -Ale nevím, proč to číslo na čajovnu dala zrovna mně.
STANDA     -To je blbec.
KARLA        -Stando, nech toho.
TÝNA          -Romane, to je tak… Ono nejde o číslo na čajovnu. Leda by sis chtěl udělat čajovnu u sebe doma a potřeboval bys k tomu tu správnou společnost.
ROMAN       -To je číslo té slečny, co nás obsluhovala?
OSKAR       -Očividně ji baví obsluhovat tě.
TÝNA          -Zavoláš jí?
ROMAN       -No, byla hezká.
TÝNA          -To je souhlas?
ROMAN       -Ano, to je.

STANDA     -Oskare?
OSKAR       -Ahoj.
STANDA     -Co tady děláš?
OSKAR       -No, znáš to… Přišel jsi na čaj?
STANDA     -Jo. Měl jsem být s Ivetou, ale volali jí z práce.
OSKAR       -To je škoda.
STANDA     -Jo, to je. Tak si aspoň dám něco dobrého ve své oblíbené čajovně.
OSKAR       -Tedy, musím říct, že jsem rád, že se ti tady líbí.
STANDA     -Proč?
OSKAR       -Je to nejbližší čajovna. Většinou bývá zvykem, že takové čajovny nejsou nic moc.
STANDA     -Ne, tahle je docela fajn.
OSKAR       -Inu, fajn je fajn. S tím se už dá spokojit.
STANDA     -Včera to bylo zajímavé.
OSKAR       -To ano. Oficiální představení máte za sebou.
STANDA     -Nikdy bych neřekl, že ji bude znát i Karla.
OSKAR       -No, je to zvláštní, ale takové věci se holt stávají. Svět je malý.
STANDA     -To je. A Roman s tím číslem byl taky dobrý.
OSKAR       -Třeba mu to vyjde.
STANDA     -Snad. Mohl by se trochu zklidnit.
OSKAR       -O tom pochybuji. On se nechová tak, jak se chová proto, že by mu něco chybělo nebo něco přebývalo. Je prostě takový. A ty uděláš nejlíp, když se ho nebudeš snažit spravit. Není rozbitý.
OBSLUHA2 -Dobrý den. Prosím, zde je čajový lístek.
STANDA     -Díky.
OBSLUHA2 -Jo, Oskare, ten chlap ohledně toho tabáku volal, že mu to dnes nevyjde.
OSKAR       -Dobře. Díky.
STANDA     -Oskare?