Můj životní cíl

Každý máme svůj velký sen. Někdo touží pokračovat v rodinné tradici, jiný sní o kariéře spisovatele. Já jsem se rozhodl být realista a vzít v potaz své schopnosti. Spojím tak vlastně příjemné s užitečným. Až vyrostu, bude ze mne hnojivo.

Ta myšlenka mne láká čím dál víc. Konečně dostanu odpovídající prostor k vlastní realizaci. Nicméně pro jistotu jsem si to přímo na místě párkrát přeměřil. Jeden nikdy neví a připravit se je třeba na vše. Budu-li mít štěstí, dostanu úplně vlastní místo. Už to by samo o sobě mělo být dostatečně motivující. Navíc, moje lenost je v tomto ohledu obrovskou výhodou, neb se nemusím učit nečinně ležet a budu tak mít před ostatními v rozkladu slušný náskok. Myslím, že to dokonce může být i zábava. Rozhodně si plánuji užít každý okamžik. Jen je mi líto těch, co se mezitím budou za něčím honit nebo se o něco pokoušet. Já si budu hovět v teple, klidu a užívat si těsné spojení s přírodou, zatímco oni budou trpět nedostatkem času a jiných nezbytností. Když vše půjde dobře, vzpomenu si i na empatii a něco uroním…

Jediný problém, který ve své budoucnosti vidím, je spojen s florou. Coby umělci mi velice záleží na estetickém dojmu. Vím, jak je důležité dostat se lidem pod kůži, přinutit je vzít vás v potaz a akceptovat vás. Myšlenka, provedení, umělecký záměr. Myslím, že musím počítat s co nejexpresivnějším vyjádřením vlastní niternosti. A ač se pokouším soustředit na krásné žluté tulipány pomalu se otevírající světu, nemohu se zbavit dojmu, že česnek by byl lepší. Nebo jiná kořenová zelenina… Povedlo by se mi tak propojit umění s řekněme… Mrkvovým salátem.


Jen aby se tady neujaly citrusy.