Většinou se mi to nestává. Ostatně, totéž platí o všech tvrzeních, které jsem schopen napsat. Nestává se mi to moc často. Skoro vůbec, dalo by se říct. Musel bych si události o hodně lépe pamatovat, abych si mohl alespoň mlhavě vybavit poslední okamžik, kdy jsem se snažil vzpomenout na dobu, během níž jsem tušil, kolik času uplynulo od této konkrétní situace. A přitom jsem se dokázal ztratit už v tomhle souvětí. Nemohu se navíc zbavit dojmu, že mu něco chybí a spousta kousků mu zároveň přebývá. Ale raději se v tom nebudu vrtat. Už tak jsem se příliš dlouho dostával k psaní.

Prý

 

Pochyby

 Vždy se objeví nějaká situace, která mne přiměje přehodnotit svá tvrzení o daném tématu. Takže nepřekvapí, že kdybyste se mne teď zeptali na práci v korporátu, nejspíš vám pro jistotu neřeknu vůbec nic. Za normálních okolností se to dá vlastně docela dobře přežít. Jen musíte mít štěstí na nadřízené. Jenomže posledních pár dnů…