Jak snadno si zkazit červenec

Některé otázky je lepší nechat bez odpovědi. Co se stane, když vypiju kávu o půl desáté večer? Byla to náhoda, nebo opravdu neumí psát? Jsem normální? Dokázal bych každý den v měsíci napsat článek na blog?

Nikdy se mě nezbavíte

Jsem fascinován osudy ostatních. Může se stát, že jsme spolu několik měsíců či let nemluvili a najednou vám napíšu. Ano, je to zbytečné a nikdy se nic nedozvím. Ale čas od času trpím komunikačním deficitem a nic lepšího mne nenapadá.

Štamgast ze mne nikdy nebude

Je to zvláštní. Přijdete do oblíbené čajovny a nic si nekoupíte. Místo toho se posadíte a objednáte si čaj. Nevím, jestli byla víc šokovaná obsluha nebo já (ačkoli jsem měl varování v podobě domluveného setkání s přáteli).

Věčný růst zaručen (nůžkami)

Nedá se nic dělat, narodil jsem se do rodiny zemědělců. A když vidím hlínu, mám chuť něco zasadit. Snažil jsem se tomu utéct do města, ale když jsem se stal členem zahrádkářské organizace, můj osud byl zpečetěn.

Je to jenom odpad

Je fascinující, kolik jedna domácnost vyprodukuje odpadu. A nejvíc to jde poznat, pokud jste líní chodit často k popelnicím a místo toho se snažíte recyklovat vše, co recyklovat jde. To už jsme zase snědli další jogurt? I ty příležitostné plechovky od piva, případně láhve od vína se s vámi projdou o ulici dál a vy tak máte mnohem přesnější představu o tom, jak moc zatěžujete planetu.

Mucholapka

Hrozně rád se potkávám s lidmi, které považuji za své přátele. Jen to nesmí být příliš často. Ne snad, že bychom si neměli co říct, ale nejdůležitější je mít čas na přípravu.

Mám vás rád

Nesnáším, když se… Už asi dvě hodiny přemýšlím, jak pokračovat. Ještě další hodinu a nejspíš začnu řešit, jestli to má vůbec smysl. Mohl bych si vybrat cokoli, co se dá nesnášet, ale nějak se mi nechce. Za celý den jsem nepotkal jediného člověka, a tak mám dnes všechny a všechno rád.

Umělci to nemusí mít komplikované

Tak prý je lepší vyhořet, říkala paní prodavačka, když jsem platil barvu (kartou). Cestou domů jsem si to zkusil představit. Moc se mi to nelíbilo. Raději budu každý týden vyklízet knihovničku a umývat Primalex z podlahy. I když časem bych se asi nadchl pro minimalismus e-knih a koupil bych si nějaký igelit navíc.

Věčné hledání

Netrvalo to dlouho a už mám pocit, jako kdybych nikam neodjel. Teď se jenom nemohu rozhodnout, zda je to pozitivní, nebo ne. Je fajn mít zase přístup k počítači (nic proti psaní na tabletu), ale zase mne to láká ke hraní her. A hned vedle stolu mám malou hromádku knih, které je třeba přečíst a zrecenzovat. A pak je tady to malování…

Servírováno z použitých materiálů

Ahoj. Jmenuji se Ing. David Svolný a před patnácti lety jsem málem umřel. Tohle je můj příběh: Ještě při studiu jsem dostal dopis, v němž bylo uvedeno tajemství vedoucí ke štěstí a vesmírné spokojenosti. Pokud bych vyjádřil svou štědrost a toto tajemství sdílel s alespoň pěti lidmi, dosáhl bych štěstí a věčné spokojenosti. Mluvil jsem o tom se dvěma spolužáky, ale vysmáli se mi. Proto jsem se rozhodl nechat si to pro sebe. Zanedlouho jsem se kvůli nevolnostem a jiným obtížím dostal k doktorovi, který mne poslal na vyšetření. Ukázalo se, že mám rakovinu. Následovala operace, při níž mi vzali varlata, a chemoterapie, kdy jsem nevěděl, zda by nebylo lepší rovnou umřít. Tak špatně mi bylo. Na tajemství o štěstí jsem docela zapomněl. Zdálo se, že se doktorům povedlo vyléčit mě. Jenomže o něco později se mi rakovina vrátila. Objevily se metastáze a ačkoli mi bylo doporučeno další kolo chemoterapie, neměl jsem na to už sil a rozhodl jsem se zemřít. Napsal jsem dopis na rozloučenou a šel si najít vhodný rychlík, který mě zbaví utrpení. Ale při čekání na smrt jsem si vzpomněl na onen dopis. Jako tonoucí chytající se posledního stébla, vyrazil jsem na nádraží a prvním třem lidem jsem pověděl o tom, jak dosáhnout životního štěstí. Na další prohlídce u doktora bylo moje tělo čisté. Od té doby jsem uzdravený, ale protože jsem málem promeškal svou šanci poprosit vesmír o šťastný život, už nikdy nebudu mít děti. Nepodceňujte sílu pozitivního myšlení. Pošlete následující zprávu pěti lidem a dosáhnete všeho, po čem toužíte.

Konce se vyplatí slavit oba

Takže zase zpátky do normálního procesu. Moc se mi nechce, ale na to se nikdo neptá. Týden jsem jenom četl a psal (občas jsem něco snědl). Bylo to hezké ještě nějakou dobu na to budu muset vzpomínat. Zároveň se musím hodně snažit, abych se pokusil příští texty věnovat něčemu jinému než této nostalgii. Jo, to bylo během mé dovolené…

Pracujeme, abychom zapomněli, že nevíme, co s volným časem (nebo tak něco)

Moc rád se chlubím, je-li čím. Chtěl jsem si během dovolené udělat čas na čtení a nečekal jsem, že by se mi to tak moc povedlo. 254 denně přečtených stran (v průměru) a celkově 5 knih. A protože během volna se hodí trochu experimentovat, ne všechno byla fantastika.

Mravenci snesou všechno

 „Mám ráda ošklivá zvířata. Čím ošklivější, tím lepší.“

„Mami, co je tohle za zvířátko?“

„Co? Já nevím. Třeba prase.“

Ještě kousek na sever a jste zase na jihu

„Už i na Vsetín dorazila civilizace,“ prohlásila Vločka před Městským úřadem, zatímco opatrovala kelímek s kávou od Kofi Kofi. Musel jsem souhlasit. Dobrá káva je základ. A když k tomu připočteme i nové nádraží, moderní vlakové jednotky, výborný minipivovar a excelentní knihovnu, jeden by mě až mohl podezírat ze zaječích úmyslů.

Ta nejzajímavější místa jsou vedle, pod nebo nad jinými zajímavými místy

 Už dlouho jsem se nepodíval do Rožnova pod Radhoštěm. A od čeho jsou dovolené? Ano, hodlám to slovo opakovat, dokud bude aktuální. Možná ještě i týden poté. Každopádně do Rožnova jsem se těšil. Nejen proto, že tam děda studoval (a já si vždycky vzpomenu na jeho historky), ale hlavně pro Valašské muzeum v přírodě. 

Ani mě nenapadne dávat nějaké rady zadarmo

Teď. Teď je ten správný okamžik. V hlavě mám vymeteno. Už mne nenapadají ani ty stejné špatné nápady jako vždy. Nemám nic. Jen naškrábanou poznámku, která může být vším. Snad kromě začátku nákupního seznamu. NEPŘESTÁVEJ

Nejlepší dny

 Druhý den dovolené je nejlepší. Samozřejmě. Třetí je také nejlepší a tak dál a tak dál. Nyní není čas na vzpomínky. Teď se sbírá, třídit budeme později. No a pokud mezitím nějaké detaily zapomeneme, asi nešlo o nic zajímavého.

První pivo je nejlepší

 První den dovolené je nejlepší. Cestujete, jste unavení a tudíž vám kromě trpělivosti chybí i jakékoli očekávání. A byť máte dost práce s vybalováním a ubytováváním se (důležité je nabít si Kindle), nejspíš vám zbyde dost času a energie na alespoň malou procházku. Jen se tak trochu projít. A právě tento okamžik se dá počítat jako úplně nejlepší část celého pobytu.

Kalkulačky na kolech nemusí umět počítat

Jako někdo, kdo vyrůstal v katolické rodině, měl jsem k víře blízko. Během dospívání jsem pochopitelně začal vnímat některé nedostatky církevních dogmat, a tak jsem se začal poohlížet po alternativách. Skončilo to tím, že jsem začal závidět všem, kteří jsou schopni v něco věřit. Jestli totiž existuje bůh, bohové nebo nevysvětlitelné přírodní síly, já o nich nic nevím. Ale kdyby náhodou, jsem pokřtěný.

Potit se lze i kreativně

Je horko. Pak bouřka a zase horko. Nejeden člověk si vzpomene na situaci, která předcházela tornádu na jihu Moravy. Možná by z toho dnes některá komerční televize mohla udělat seriál. Vzít všechny známé stereotypy regionu, přidat product placement (neříkejte mi, že vinaři by nechtěli prodat víc lahví) a sledovat složité vztahy mezi místními, zatímco na pozadí těchto dramatických událostí mezi Pavlou, Jirkou a Richardem se schyluje k přírodní katastrofě. Kdo by se nedíval? Kdo by si nezaplatil za příležitost vidět každou epizodu v předpremiéře?