Zobrazují se příspěvky se štítkemZkratkou. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZkratkou. Zobrazit všechny příspěvky

Jak jsme zůstali doma

Už je to dávno, co jsem absolvoval klasickou dovolenou. Týden na cizím místě, obdivování neznámých ulic a vybírání těch nejzajímavějších pohledů, které budou odeslány měsíc, až dva po návratu. A protože minulý rok jsem byl nejdál na Vsetíně (nic proti Valašsku), těšil jsem se, že letos to bude jiné.

Jak nebýt skromný (neobsahuje návod)

Nerad vzpomínám na práci. Neumím se chlubit (a to ani v těch vzácných chvílích, kdy je čím). Nesnáším zveličování vlastních úspěchů. A hrozně nerad schovávám svůj sarkasmus. Takže je jasné, že můj zaměstnavatel vyžaduje každoroční zprávu, v níž na začátku roku dostaneme spoustu firemních cílů (a musíme si ještě definovat vlastní), abychom na konci roku mohli úspěšně dokumentovat, jak se nám dařilo.

Napínavá historka s dobrým koncem, která i přes toto prozrazení stojí za přečtení, neb je velmi krátká

Jednoho krásného dne naše pračka dopere naposledy. My jí poděkujeme za všechny ty roky výborné služby a potom ji vyměníme za novější model. To není paralela s lidskými vztahy. Nebo aspoň ne cílená.

Kde bychom bez té nostalgie byli

Pokrok nezastavíš. Od dřevěné bedny v parku, přes různé pokoutně tisknuté texty, první webové stránky, blogy, miniblogy, mikroblogy, videa, krátké videovzkazy, až po videa natolik krátká, že skončí dřív, než zjistíte, co tím chtěli autoři vlastně říct. Proto se k nim taky většinou píše krátké vysvětlení.

Když už pracovat, tak na dohled vlastního kávovaru

Tento rok rozhodně nemá týmového ducha. Vždyť letos jsme museli vynechat všechny tradiční teambuildingové aktivity. Výmluvy připravené na firemní akce roku 2020 jsem tedy mohl uložit k použití napřesrok. A aby toho nebylo málo, nedávno jsem od svých nadřízených dostal předčasný dárek k Vánocům. Home office až do úplného konce LP 2020. Vypadá to, že plánovaný projekt obnovy trvalého přátelství mezi kolegy ještě není dostatečně viruvzdorný.

Nic není zadarmo a ta sleva už neplatí

Žijeme ve světě marketingu. Jsme neustále informováni, co všechno nám chybí a bez čeho nemůžeme být kompletní. A vůbec nevadí, jestli na tyto nezbytnosti nedosáhneme. Vždyť dnes nám všude odpustí i několik splátek, pokud slíbíme, že se nebudeme vyptávat na ta písmenka na konci smlouvy. Koneckonců, čas jsou peníze a od obojí jsou nám šikovní lidé schopni velmi rychle pomoct.

Když je málo prachu, zařiďte si rekonstrukci

Podomácku vyrobená vestavná skříň. Ještě v dobách, než začalo ono slovní spojení získávat na popularitě. Složená tak, aby byla nejen prostorná, ale aby co nejlépe využila atypický prostor v dětském pokoji. Symbol toho, jak moc se otec dvou dívek snaží udělat pro své děti maximum k jejich spokojenosti. A potom, o mnoho let později, přijde cizí já a celou tu pečlivě zkonstruovanou skříň rozebere do posledního šroubku. A co víc, ještě si vyslouží poděkování, ačkoli po celou dobu demolice tchánovi mezi chválou jeho šikovnosti vyčítá, že ten úložný prostor udělal tak dobře.

Houpačky nikdy nebyly děsivější

Dětská hřiště jsou fascinující. Ať už asociují křik, občasný pláč smísený s hlasitými pokyny matek, nebo místo, kde se dobře sbírají prázdné láhve. Občas jsem fascinovaně sledoval, co všechno se mezi houpačkami a pískovištěm odehrává za dramata. Jenomže potom jsem seznam svých povinností rozšířil o nutnost doprovázet vlastního syna do těchto koloseí nezletilých.

Jak oslavit narozeniny a nezbláznit se z toho, část osmá: V roli rodičů.

Nikdo nemá rád narozeniny. Ty cizí znamenají problém v podobě neustálého hledání vhodného daru (přičemž stejně to skončí obálkou s penězi). Ty vlastní jsou krutou připomínkou toho, že od minulého hlubokého nádechu před hořícími svíčkami uplynul rok. Zatímco některé číslovky jsou vítány (jako kdyby něco dokazovaly z jiného než právního hlediska), většina jsou připomínkou, že jednoho krásného roku nebude žádný dort, dokonce ani čajová svíčka. Někdo pošle SMS, jiný si vzpomene díky sociálním sítím. V tom horším případě se budou všichni strašně zajímat, jak se vám složit na dárek, který by si nejraději koupili sami.

Svatba konfliktní

Tři kilometry za dvacet čtyři minut. Chůzí. S dítětem na břiše. A úsměvem na tváři. Tím se nechlubím, přestože jsem tuto vzdálenost absolvoval za stejný čas. Nicméně to dítě mi tam chybělo.

Svatba nekonfliktní

Půl roku jsem neviděl košili a najednou stojím venku, na slunci, v obleku a s kravatou. Čekám, až si většina lidí přede mnou oddychne, protože všechna ta příprava a hubnutí do společenského oděvu nepřišla nazmar.

Na pivo jedině vlakem

Jet z Brna na Vsetín (nikdy do) jenom proto, abych si mohl dát pivo? A proč ne? Koho dneska zajímá kontext a takové triviality jako pravda? Tak… Lepší bude číst dál a nebát se žádostí typu like and subscribe, protože nic podobného tady nevedeme.

Sbohem, dovolená

 Takhle jsem si dovolenou rozhodně nepředstavoval.

Sny


Bylo něco málo po večerníčku. 

Jak zapomínat


Když bydlíte v třípokojovém bytě, až příliš snadno se dostanete do problémů s místnostmi. V první by měla být ložnice, ať máte dost prostoru na spánek a jiné aktivity spojené s odpočinkem (a teď nemyslím vysávání prachu pod postelí).

Nic je nic a do slov balíme jen vzduch


Nemáme-li co sdělit, tím hlasitěji mluvíme. Představuji si, že píšu s CapsLockem. Ale ve skutečnosti bych tak rázného kroku nebyl schopen. Napsal bych, že je to díky mé přirozené opatrnosti. Jenomže jsem už tak dlouho ženatý, že by mi to stejně nikdo nevěřil.

Jen ať je víc zábavy


Baví mne pozorovat, jak si neustále na něco stěžujeme. Ukazuje to, že jsme natolik různí, až se zvládáme střídat ve stížnostech. Někdo nechápe, jak jiný může s čistým svědomím sníst porci smaženého zvířete (pochopitelně mrtvého) a někteří zase v šoku zírají na to, co všechno lze ještě nazvat lineckým.

Vždycky jsem chtěl být hodný. Ostatní nesouhlasili.


Ještě pořád píšu recenze. Ale jestli jsem si někdy myslel, že bych svým názorem mohl něco dokázat, teď už mi jde jenom o to, abych se dostal k zajímavým titulům, které bych jinak neměl. Zároveň se občas potkám s knihami, o jejichž existenci bych nejraději nevěděl.

Nečekaně prosté


Nemám sebemenší ponětí, co budu tento rok dělat. Krom těch očekávatelných aktivit spojených se zajišťováním rodinného rozpočtu nebo slavení některého z význačných výročí (ještě pořád si to ale moje drahá může rozmyslet a bude tím pádem po výročí). Otázkou je, zda bych si měl v tomto roce něco plánovat.