Takhle jsme teda končit nemuseli, aneb Špatná literatura je jako dobrý kompost

S úderem desáté začala soutěž v karaoke. A zatímco slečny ze čtvrtého patra trápily své hlasivky, o podlaží níž probíhala vzrušená diskuse na téma kosmopolitní filozofie v globalizované společnosti. Byl pátek, všichni se dobře bavili a nikdo nemyslel na blížící se zkoušky. Jenomže pak to jeden nepřejícný sobec všechno zničil. Zpěv náhle utichl, odpůrci i příznivci argumentu y ztratili nit. Byl jsem z toho všeho trochu rozladěný. Vždyť takovou radost si už nikdy neudělám.

Do země bez hor

Na počátku bylo kolo. Tento jednoduchý pomocník se však časem omrzel a proto chytří lidé vynalezli bicykl. Dvě kola jsou totiž víc než jedno. Jenomže v okolí Amsterdamu bylo na projížďky příliš mokro. Když navíc první cyklostezky pravidelně mizely v hlubinách, napadlo někoho začít s vysoušením a podobnými megalomanskými projekty. Na to bylo třeba spousta šikovných pracantů. A tak vzniklo Nizozemí.

Adekvátně dekadentní oslavení konce roku konající se tentokrát na netradičním místě

Jak je možné, že některé konce slavíme s nadšením a na jiné vzpomínáme v slzách? Nebylo by lepší odpalovat na pohřbech petardy a připíjet si šampaňským na počest přeživších? Ano, je moc brzo ráno a já se snažím nějak vtipně uvést povídání o tom, jak jsem se dostal skrz poslední den v roce.

Překvapivě stručné a výstižné popsání mých Vánoc, kteréžto jsem strávil na sever od města, v němž trávím většinu roku

Každý z nás má nějaké tajné přání, o němž ví, že se mu nejspíš nikdy nesplní. Já jsem měl letos víc štěstí než rozumu, neb mé prosby prožít opravdu klidné Vánoce byly vyslyšeny.

A stačilo mi k tomu překvapivě málo. Jen dostat se po noční směně na vlakové nádraží, vybrat si správný vlak, probudit se ještě před Přerovem, přesednout na PPVM (pojízdné přepravní vlakové muzeum) a nezapomenout jméno cílové stanice. Tam jsem byl vyzvednut a odvezen směrem Štědrý den.

Po vánočkou vonící snídani mi byla nabídnuta postel, což jsem nadšeně uvítal. Přeci jenom, komu by se chtělo prozívat den a potupně přát v devatenáct nula nula osazenstvu dobrou noc? Měl jsem v plánu osvěžit se hodinkou a půl na lůžku. Moje žena mi však dopřála více než dvojnásobek. Na tomto místě bych se asi měl přiznat k jedné z mých mnoha chyb: Mluvím. Hodně a rád. Není proto divu, že mne ještě před mým usnutím moje nejdražší poprosila o stručnější vyjadřování se. Slíbil jsem.

Vánoce byly super.

U vodníků nosí dárky vodovod

Všimnul si někdo z vás, že příští týden jsou Vánoce? A že bych si zasloužil nějakou hodnotnou odměnu za to, jaký jsem super Jodid? Ano, nepochybně je to všeobecně známo. Ale proč mne nikdo nepožádal o seznam již vlastněných knih? Nebojíte se, že zrovna tu od vás už mám doma?

Ideální stromeček je vyzdobené knihkupectví.

Kdo by neměl rád Vánoce? A dárky? Veškerý ten shon spočívající ve většinou chaotickém obíhání náhodně vybraných obchodů v naději, že v té konkrétní drogerii už tu vzducholoď budou konečně mít… Tak přesně takové Vánoce nás nečekají.

Do Prahy jedině za literaturou

Tělem i duší jsem Moravan. Což sice neznamená, že se musím nutně navážet do Prahy, ale čas od času to dělám. Tohle pondělí se mi to stalo znovu. Navezl jsem se kolem druhé hodiny odpolední přímo do centra a zůstal tam už po zbytek dne. A víte co? Bylo to fajn.

Smích ještě nikoho nezabil, srdeční selhání ano

Vlastně ani nevím, jak začít. Teoreticky můžu napsat, že existuje jeden takový ostrov, který se jmenuje Irsko, je plný Irů a tak. Nebo bych mohl zmínit něco o tom, jak je stand up comedy náročná disciplína. Asi se ale spokojím s tvrzením, že Dylan Moran by měl do Brna jezdit častěji.

Proč mám ruce samou náplast a kde se vzala ta krev na mém uchu

Jste šikovní? Manuálně zruční? Denně přerovnáváte svou sbírku šroubováků a čas od času přeleštíte šupléru? Gratuluji. Já vám mohu tyto schopnosti pouze upřímně závidět.

Můj život v kartonu

Do kolika krabic by se vlezly moje vzpomínky? Přiznám se, že tohle byl trochu chyták. Vzpomínky jsou totiž nehmotné. Na rozdíl od těch krámů, co jedinec skladuje ve snaze nezapomenout.

Když um studí a pak přestane

Víte, jak se za promoci dávají různé cenné dárky v podobě hodinek, řetízků peněz různých měn a tak podobně? Tak já jsem vám právě ušetřil zbytečné výdaje…

ŠŠ je prostě oranžová

Ovesná Vločka má setru. Ta sestra je o kousek menší, o trochu mladší a studuje o něco dál od Vsetína. Umí výtečně péct, je milá a inteligentní. A krom toho se zamilovala do Nizozemí. Úplně mu propadla a to přitom vyrůstala na místě, kde se rovná plocha hledá vodní váhou. Hodiny. To se holt stává. Tak či tak, v úterý jsme byli svědky toho, jak moc… eh… rovinaté jsou její city k zemi tulipánů.

A konec je pesimistický

Tento týden byl nabitý zajímavými událostmi. Skoro se až bojím, že při vyjmenovávání těch nejlepších na něco podstatného zapomenu. Inu, říká se tomu tuším selektivní paměť. Je to přírodní, takže asi v pořádku.

Je neděle, sirupy stranou

Původně jsem měl na dnešek připravený jiný článek. Tady tohle je improvizace a ještě ke všemu psaná na poslední chvíli. Jenže nešlo to jinak. A to všechno jenom proto, že v neděli se o sirupech nemluví.

Úplně poslední pětiletka a pak už se budu zase chovat vzorně

Tak aby bylo jasno, dnes je poslední den. S dneškem se skončí nejen týden, ale i ten podivný stav, kdy jeden po ničem netouží a přesto má všeho dost. Ti vzdělanější tomu říkají prázdniny. A právě ty dnes umírají.

Krátce o potřebě likvidovat

Dnešek vyhlašuji dnem kečupu. Pojďte, chytíme se za ruce a budeme společně v kruhu zpívat oslavné písně na rajčata, kvasný ocet, jedlou sůl a extrakt koření a bylin (včetně celeru). Pak slavnostně uvaříme špagety a chraň je Franta, aby si Italové stěžovali…

Ještě nikdy jsem nebyl nervóznější, aneb Kdo si počtá, ten je sirup

Tak fajn. Přišel jsem utřít prach. Pavučin se ani nedotknu. Nehodlám z někoho dělat bezdomovce.