Libo-li kafe vůně libé, chuti plné



Vím, že jsem tak též začínal. A že to občas je poslední možnost, jak neusnout. Ale nezlobte se, káva z automatu není káva.

Nebudu psát, co to doopravdy je. Vezměte svatého Václava (někde ještě stačí i Brno) a běžte si to zjistit sami. Upřímně lituji všechny studenty, kteří tímto způsobem zdraví nový den. Pochopitelně jim svou vlastní kávu (která by zase pro někoho jiného mohla být vším možným, jen ne kávou) nenabízím. Lítost a štědrost jsou dvě rozdílné věci, mezi nimiž často bývá minové pole. Navíc, nejsem ani tak hodný, ani bohatý, abych se podělil o trochu toho kofeinu. Měli jít dřív spát, ne? Anebo ať si místo kávy ráno zacvičí. Však jich neubyde…

Ještě pochopím žáky základní školy, kteří na výletě nutně potřebují utratit celé kapesné, a nenapadá je žádný lepší způsob. Nebo je-li někdo zvyklý na denní dávku kofeinu a zapomene doplnit zásoby. Desperate times call for desperate measures, jak bychom řekli u nás na Moravě. Co jsem však zatím nepochopil, je situace, kdy chlap doplňující automaty pokaždé odchází s kelímkem kouřící břečky, kterou pak opřen venku o dodávku spokojeně usrkává. Neříkám, že mu v tom chci bránit. Jen je to naprosto mimo moji schopnost racionalizace. Snad jedině kdyby měl tuto činnost přímo uvedenou v pracovní smlouvě…

Každý den zažít něco nechutného.

 
                                                                                                                             
    Jen nevím, proč potom nepředstírá odpor k belgickým pralinkám.