neděle 25 2007

Dnes ne, aneb Neděle - asi třetí...


Mohlo by se to též jmenovat "A už nikdy nebudu psát rovnou do blogu, ale nejdřív si zapnu Word a text vznikne tam, anebo Kolik článků se mi již smazalo a já z toho byl špatný." Ale řekl bych, že je to delší verze… Co vy na to?

Takže, původně tady měl strašit šíleně dlouhý dialog, ale protože se mi omylem smazal – jsem holt technicky vybavený idiot – musím si vystačit s tímhle. Nebojte se, jsem sice králem dialogů, ale normální texty umím psát takž... Ach jo...
Víte, kdysi dávno jsem si vystačil s popisem toho, jak nevím, co napsat. O něco později jsem tím byl natolik znám, že nikdo ode mne nic jiného nečekal. A teď… Pamatuji si ještě, jak jsem začínal s Dialogy se smrtí. Byl to takový nevinný pokus, který však uvrhnul moji mysl do zdánlivého chaosu a… Moje jméno, respektive pseudonym daný Adrasteou - Jodid Draselný - je symbolem šílených dialogů. Proč? Můžu si za to sám, opět jsem se nechal zaškatulkovat a ne a ne vylézt. Můj vysněný žánr - fantasy - zůstává nesplněným přáním. Snad to chce jenom trochu se snažit. Všechno by bylo jinak.
Kaunaz Isa - autor fantasy povídek ze světa Wadlos… Ach jo, tak krásně to zní.
Jodid Draselný - ten divný týpek, co píše šílené dialogy. Člověk si počte, zasměje se, zapomene… Odpočinková literatura.
Říkám si "proč ne?"
Prostě ne. Chtěl jsem být malíř, je ze mne krávik-a-turista. Co mám dělat? Nic? Hm? Ticho. Mlčíte, jste hluší, mí čtenáři, kterých bývá poslední dobou tak málo. Někde se stala chyba. A já vím, kde.

-Podej mi šroubovák.
-Tady.
-To není šroubovák.
-Je.
-Není.
-Je.
-Ale ne, přece poznám šroubovák, ne?
-A co to podle tebe je?
-Šrubovák.
-Není to totéž?
-Víš, pro tebe možná, ale některým lidem to přijde rozdílné až až.
-Aha.
-Takže?
-Tady je ten šroubovák.
-Děkuji.
-Není zač.
-Ale je.
-Myslíš?
-Nemyslím, vím.
-Vynech druhou část věty a budu souhlasit.
-Děkuji.
-Není zač.
-Myslíš?
-To je moje role.
-No a? Podej mi šroubovák.
-Já protestuji!
-Můžeš si protestovat, jak chceš, až mi podáš tu věc, co se jí říká šroubovák.
-Tady.
-To není šroubovák.
-Dej mi s tím pokoj, nezáleží zase tak moc na tom, jestli tomu říkáme šroubovák nebo šroubovák, ne?
-Jistěže, ale tohle jsou štípací kleště.
-Aha.

Asi je mi souzeno zůstat tím, čím jsem. Možná je to dobře. Jednoho krásného dne…
…umřu. Co jste čekali, nějakou hlubokou myšlenku? No, zahrabou mne dost hluboko, nemějte strach.

-Podej mi ten rýč?
-A který?
-Jak který?
-No, jsou tady čtyři.
-Moment…Ten zelený prosím.
-Proč zrovna zelený?
-Je zde černozem, zelený rýč se na kopání v těchto podmínkách hodí nejvíc.
-Tady.
-Kde?
-No… To jsem blázen, teď tady ten rýč byl.
-Tak růžový.
-Není tu.
-To není možné.
-Taky si myslím.
-Oranžový?
-Ne.
-Černý?
-Eeeeeeee…..zmizel.
-Jak to myslíš, že zmizel?
-Není tady.
-Divné.
-Že?
-Co budeme dělat?
-Já nevím.
-Katastrofální.
-Proč?
-Já totiž taky nevím, co budeme dělat?
-Pojď na pivo.
-Nepiju.
-A jak to, že ještě žiješ?
-Nepiju pivo.
-No právě!
-Fajn.
-A co?
-Co jsi myslel tím "a co?“???
-Co piješ místo piva?
-No… džus?
-Ale fuj!
-Pil jsi někdy džus?
-Koukni na mne, vypadám jako nějaký džusmen?
-Ne.
-Tak vidíš.
-Ale to je chyba.
-Kecy.
-Tento džus je spešl.
-Jak to myslíš spešl?
-Skoro jako speciál, ale psáno jinak.
-Aha.
-Má zvláštní příchuť.
-Ano?
-Neobvyklou.
-Nepovídej.
-Podívej.
-Co to je?
-Krabice s džusem.
-A?
-Je mrkvový.
-Tomu říkáš neobvyklá příchuť?
-Ano.
-Pche!
-Ochutnej.
-Radši ne.
-Neboj, nic se ti nestane…
-Promiň, já tohle moc nemusím...
-No tak… Jeden malý doušek ti nic neudělá...
-Dobře.
-Takže?
-Wow!
-Chutná?
-Můžu ještě?
-Klidně.
-Fazole! Brokolice! Mrkééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééév!
-To je síla, co?
-Hele, kde je tady konec?
-Hned za rohem.
-A kde je roh?
-ROH
-Aha...
-Konec.

Jsem víc Jodid nebo Kaunaz? Záleží na tom, co znamená v překladu "líný čtenář".
Chtěl bych se tímto omluvit za to, že jsem pozadu se čtením některých povídek. Pracuji na jejich dokončení. Děkuji za pochopení…

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.