6. 3. 2007

Jiří


Nikdo nic neví

"Prásk! Prásk!" odkašlala si zbraň.
"Chcípni, prevíte," zachrchlal pan Zlý.
Prevít se zapotácel a spadnul do vody.
"Tak je to správně," pochvaloval si pan Zlý a spokojeně odešel z tohoto příběhu.
Bohužel, nevěděl, že prevít ho vůbec neposlechl. Snad by se byl býval vrátil a dokončil svou práci, ale… Byl to klasický záporák – tupý a na jedno použití.

***

Rohlík plaval pomalu ke břehu. Cítil se malinko rozmočený, ale za to nemohl. Byl už takový… V hlavě mu vřískala jediná myšlenka – najít a zabít pana Zlého. Po ničem jiném netoužil. Dobře, pak tady bylo ještě přání suššího prostředí, teplého čaje, dvou cigaret a krásné ženské... Nějaký ten biftek by se taky hodil... Pak čisté oblečení, sprcha…
Cink!
Přání číslo dvě se splnilo a zmizelo ze seznamu – Rohlík doplaval ke břehu.

***

-Ano?
-Tady Jirka, potřebuji pomoct.
-Ano?
-Jo.
-Ano.
-Fajn.
-Dobře.
-Díky.
-Dávej na sebe pozor.
-Budu.

***

Tajný agent Jiří Rohlík zavěsil.

***

Paní Lenka Rohlíková položila sluchátko.

***

Jirka běžel. Nevěděl kam, netušil proč. Prostě běžel.

***

Kdysi dávno byl Petr členem tajného spolku kamenných. Navštěvoval orgie s pískem a vodou, užíval si života. Pak mu doktoři sdělili, že je nemocný.
"Eroze," řekli a poplácali ho po údolí.
Dlouho si z toho nic nedělal. Až jednou, ale to už bylo pozdě. Za miliony let se Petr změnil v malinký kamínek, který teď hledá štěstí uprostřed asfaltového chodníku.

***

Jirka si utřel krev.
"Zasraný šutr," zaklel a pracně se sesbíral ze země.
Teď nebyl čas nechat si pofoukat odřené koleno. Musel to udělat sám. A pokud možno rychle, je třeba zase utíkat. Proč? Kam? Ale no tak…

***

Za dvě vteřiny vyjde první slunce planety Žemle a… Už vyšlo.
O chvíli později vyjde i druhé slunce. Hele, tady je.
A když budete trpěliví, doběhne Jirka Rohlík ke svému cíli. Ať už je jakýkoliv. Zatím to však vypadá, že pan Zlý uteče osudu typické záporné postavy. A to prosím všechno, aniž by běžel. Úchvatné! Nečekané!

***

"Pitomé! Nudné! Na hovno!" řvala představená sudička.
"Ale…" pokusila se sudička číslo 666 zvrátit svůj osud.
"Znovu!" nakázala představená.
"Poděl mi šestky," zašeptala naštvaná sudička a pokračovala ve své práci, aniž by změnila běh dějin, případně běh Rohlíkův.
A proto vše skončilo tak nějak divně…

***

Pan Zlý měl radost. Koukal na svého úhlavního nepřítele, Psí Blechu, kterak se svíjí na podlaze raketoplánu.
"Pros o odpuštění," řekl do komunikátoru.
Psí z posledních sil zavrtěl hlavou, kamera to přetlumočila monitoru a ten panu Zlému.
Ondřej Zlý byl zlý.
Ohňostroj nad planetou ohromující.
A Psí Blecha mrtvý.
Ale nás to vůbec nezajímá. Nebo jo?

***

A tady máme našeho hrdinu! U všech druhů pečiva, on ještě pořád dokáže běžet! No páni. Vbíhá do poslední zatáčky před vilou pana Zlého. Očekáváme dlouhý zápas plný střel z laserových pušek, filmových hlášek, potu (nemyslete si, že je to jenom tak…) a nakonec… Náš Rohlík zvítězí!

***

"Cože?" Zakřičel pan Zlý.
"Jak cože?" zeptal se zmateně Rohlík.
A události předběhly jejich myšlenkové pochody. Někdy je to potřeba, když hrdinové nemají svůj den a chvíli jim trvá, než pochopí, co se od nich očekává.

***

-Ahoj zlato, tak jaký byl den?
-No znáš to, zase jsem musel zachraňovat svět…
-Ty můj hrdino!
-Tak mi nemusíš říkat, Leni, jsem skromný.
-Já vím.
-Já vím, že víš.
-Já... hm… Co si dáš k jídlu?
-Cokoliv.
-Plesnivý chleba?
-Cokoliv jedlého.
-Plesnivý chleba je málo jedlý? Vždyť tam máš krom chleba i plíseň!
-Leni, prosím, měl jsem náročný den.
-Jasně…

***

Je tma. Noc. Všichni, co můžou, spí. Až na jednu osobu. Bohyně planety Žemle, paní Rohlíková, medituje. Jejím úkolem je chránit svět před zlem v jeho čisté podobě – šílenství. A, ač nerada, pracuje přesčas.

***

Gigantická mrkev plula vesmírem s jediným cílem. Lenka Rohlíková bude nevyspaná…

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.