Nikdo nic neví
"Prásk! Prásk!"
odkašlala si zbraň.
"Chcípni, prevíte,"
zachrchlal pan Zlý.
Prevít se zapotácel a spadnul do
vody.
"Tak je to správně,"
pochvaloval si pan Zlý a spokojeně odešel z tohoto příběhu.
Bohužel, nevěděl, že prevít ho
vůbec neposlechl. Snad by se byl býval vrátil a dokončil svou práci, ale… Byl
to klasický záporák – tupý a na jedno použití.
***
Rohlík plaval pomalu ke břehu.
Cítil se malinko rozmočený, ale za to nemohl. Byl už takový… V hlavě mu
vřískala jediná myšlenka – najít a zabít pana Zlého. Po ničem jiném netoužil.
Dobře, pak tady bylo ještě přání suššího prostředí, teplého čaje, dvou cigaret
a krásné ženské... Nějaký ten biftek by se taky hodil... Pak čisté oblečení,
sprcha…
Cink!
Přání číslo dvě se splnilo a
zmizelo ze seznamu – Rohlík doplaval ke břehu.
***
-Ano?
-Tady Jirka, potřebuji pomoct.
-Ano?
-Jo.
-Ano.
-Fajn.
-Dobře.
-Díky.
-Dávej na sebe pozor.
-Budu.
***
Tajný agent Jiří Rohlík zavěsil.
***
Paní Lenka Rohlíková položila
sluchátko.
***
Jirka běžel. Nevěděl kam,
netušil proč. Prostě běžel.
***
Kdysi dávno byl Petr členem
tajného spolku kamenných. Navštěvoval orgie s pískem a vodou, užíval si života.
Pak mu doktoři sdělili, že je nemocný.
"Eroze," řekli a
poplácali ho po údolí.
Dlouho si z toho nic nedělal. Až
jednou, ale to už bylo pozdě. Za miliony let se Petr změnil v malinký kamínek,
který teď hledá štěstí uprostřed asfaltového chodníku.
***
Jirka si utřel krev.
"Zasraný šutr," zaklel
a pracně se sesbíral ze země.
Teď nebyl čas nechat si pofoukat
odřené koleno. Musel to udělat sám. A pokud možno rychle, je třeba zase utíkat.
Proč? Kam? Ale no tak…
***
Za dvě vteřiny vyjde první
slunce planety Žemle a… Už vyšlo.
O chvíli později vyjde i druhé
slunce. Hele, tady je.
A když budete trpěliví, doběhne
Jirka Rohlík ke svému cíli. Ať už je jakýkoliv. Zatím to však vypadá, že pan
Zlý uteče osudu typické záporné postavy. A to prosím všechno, aniž by běžel.
Úchvatné! Nečekané!
***
"Pitomé! Nudné! Na
hovno!" řvala představená sudička.
"Ale…" pokusila se
sudička číslo 666 zvrátit svůj osud.
"Znovu!" nakázala
představená.
"Poděl mi šestky,"
zašeptala naštvaná sudička a pokračovala ve své práci, aniž by změnila běh
dějin, případně běh Rohlíkův.
A proto vše skončilo tak nějak
divně…
***
Pan Zlý měl radost. Koukal na
svého úhlavního nepřítele, Psí Blechu, kterak se svíjí na podlaze raketoplánu.
"Pros o odpuštění,"
řekl do komunikátoru.
Psí z posledních sil zavrtěl
hlavou, kamera to přetlumočila monitoru a ten panu Zlému.
Ondřej Zlý byl zlý.
Ohňostroj nad planetou
ohromující.
A Psí Blecha mrtvý.
Ale nás to vůbec nezajímá. Nebo
jo?
***
A tady máme našeho hrdinu! U
všech druhů pečiva, on ještě pořád dokáže běžet! No páni. Vbíhá do poslední
zatáčky před vilou pana Zlého. Očekáváme dlouhý zápas plný střel z laserových
pušek, filmových hlášek, potu (nemyslete si, že je to jenom tak…) a nakonec…
Náš Rohlík zvítězí!
***
"Cože?" Zakřičel pan
Zlý.
"Jak cože?" zeptal se
zmateně Rohlík.
A události předběhly jejich
myšlenkové pochody. Někdy je to potřeba, když hrdinové nemají svůj den a chvíli
jim trvá, než pochopí, co se od nich očekává.
***
-Ahoj zlato, tak jaký byl den?
-No znáš to, zase jsem musel
zachraňovat svět…
-Ty můj hrdino!
-Tak mi nemusíš říkat, Leni,
jsem skromný.
-Já vím.
-Já vím, že víš.
-Já... hm… Co si dáš k jídlu?
-Cokoliv.
-Plesnivý chleba?
-Cokoliv jedlého.
-Plesnivý chleba je málo jedlý?
Vždyť tam máš krom chleba i plíseň!
-Leni, prosím, měl jsem náročný
den.
-Jasně…
***
Je tma. Noc. Všichni, co můžou,
spí. Až na jednu osobu. Bohyně planety Žemle, paní Rohlíková, medituje. Jejím
úkolem je chránit svět před zlem v jeho čisté podobě – šílenství. A, ač nerada,
pracuje přesčas.
***
Gigantická mrkev plula vesmírem
s jediným cílem. Lenka Rohlíková bude nevyspaná…