pátek 02 2011

Standa


První z řady experimentů




STANDA         -Ještě jednou totéž.
SLEČNA         -Jistě.
STANDA         -Děkuji.  
SLEČNA         -Ehm, promiňte, pane?
STANDA         -Ano, co se děje?
SLEČNA         -Jaké totéž máte na mysli?
STANDA         -Celou dobu si tady dávám jenom jedno totéž.
SLEČNA         -Samozřejmě, omlouvám se. Ale… Víte… Já jsem tady nová.
STANDA         -Aha.
SLEČNA         -A ještě nemám tak vytrénovanou paměť?
STANDA         -Fajn.
SLEČNA         -Nepamatuji si, co si chcete dát.
STANDA         -To, co předtím.
SLEČNA         -Ach jo. Tak hele, já nevím, co jste předtím měl, jasné? Takže jestli chcete, abych vám to přinesla znovu, budete to muset pojmenovat.
STANDA         -Dobře.
SLEČNA         -Děkuji mockrát.
STANDA         -Ale musíte jít blíž.
SLEČNA         -Co prosím?
STANDA         -Pojďte trochu blíž. Nechci křičet.
SLEČNA         -Lepší?
STANDA         -Dal bych si…………….
SLEČNA         -Promiňte, ale nerozuměla jsem.
STANDA         -…………….
SLEČNA         -Pořád nic.
STANDA         -Tak budete muset ještě blíž.
SLEČNA         -Nejsem si jistá, zda chci být tak blízko, pane.
STANDA         -Proč?
SLEČNA         -Protože vás neznám?
STANDA         -Omlouvám se. Já-já, napíšu to na papír. Tady.
SLEČNA         -Hm, to je všechno?
STANDA         -Prosím?
SLEČNA         -Tolik povyku pro jeden růžový koktejl?
STANDA         -Ne-tak-nahlas.
SLEČNA         -Pardon. Ale nevypadá to, jako kdyby si toho někdo všimnul. Navíc mne všichni uvidí, jak vám to nesu.
STANDA         -To je něco jiného. Můžu předstírat, že je to pro moji přítelkyni.
SLEČNA         -A pak to vypijete.
STANDA         -Nemůžu za to. Omylem byl jeden takový na stole, když jsem přišel. No a… Byl jsem zvědavý.
SLEČNA         -To pití není špatné, že?
STANDA         -Ne. Co v tom je?
SLEČNA         -Já nevím, je to něco jako majitelčin rodinný recept.
STANDA         -Náhodou tady asi není, co?
SLEČNA         -Ne, je mi líto.
STANDA         -To je škoda. Docela rád bych věděl, z čeho děláte. Nikdy jsem nic podobného nepil.
SLEČNA         -Měla bych vás upozornit, že je to poněkud alkoholické.
STANDA         -Jo, všimnul jsem si.
SLEČNA         -A většinou to pijí ženy.
STANDA         -Nepovídejte.
SLEČNA         -Když už jsme u toho, přinesu vám ho.
STANDA         -Děkuji.

SLEČNA         -Ještě jednou?
STANDA         -Raději ne.
SLEČNA         -Tak třeba něco jiného?
STANDA         -No, původně jsem doufal, že zaplatím a odejdu, ale máte tady něco dobrého?
SLEČNA         -Máme velký nápojový lístek.
STANDA         -Opravdu. Tak to si dám minerálku.
STANDA         -Vypadáte zklamaně.
SLEČNA         -Ale co vás nemá. Jen bych od vás nečekala, že si dáte minerálku.
STANDA         -Občas dělám divné věci.
SLEČNA         -Jak moc divné?
STANDA         -Ne moc.
SLEČNA         -Aha.
STANDA         -Jen si občas dám minerálku a takové ty věci.
SLEČNA         -Chápu. To není moc divné.
STANDA         -Naštěstí.
SLEČNA         -Co vlastně děláte?
STANDA         -Já? Učím.
SLEČNA         -Ale… Takže učitel?
STANDA         -Tak trochu. A potom taky student.
SLEČNA         -Ještě ke všemu. A jaké obory?
STANDA         -To je tajemství.
SLEČNA         -Doufám, že to není tajemství i pro vaše studenty.
STANDA         -To já taky, jenže většinou se spíš zdá, že je.
SLEČNA         -Možná, kdybyste mi řekl jméno těch oborů, bych vám dokázala poradit, jak jim to vysvětlit.
STANDA         -Promiňte, ale kdybych vám to řekl, neměl bych už žádné tajemství.
SLEČNA         -To by mně nijak zvlášť nevadilo.
STANDA         -Většinou se moc nesvěřuju.
SLEČNA         -Já taky ne. Ale na podobných místech se lidé často rozpovídají o svém životě.
STANDA         -Já bych musel být aspoň trochu přiopilý.
SLEČNA         -A to nejste.
STANDA         -Ani náhodou.
SLEČNA         -Jo. Hned mi to bylo jasné. Můžu si sednout?
STANDA         -Ale jistě.
SLEČNA         -Díky. Už mě z toho pobíhání bolí nohy. A to byste to tady měl vidět v pondělí. Teda, pokud jsou všechny pondělky takové, jako ty dva předchozí.
STANDA         -Kdoví. Většinou tady před pondělky nebývám.
SLEČNA         -Vy sem chodíte pravidelně?
STANDA         -Občas ano.
SLEČNA         -Občas pravidelně, to je hezké.
STANDA         -Ano?
SLEČNA         -A- Promiňte, musím jít.
STANDA         -Děje se něco?
SLEČNA         -Měla bych pracovat.
STANDA         -Určitě. Totiž, nechtěl jsem vás zdržovat.
                  
SLEČNA         -Tak co?
STANDA         -Cože?
SLEČNA         -Ještě něco na cestu?
STANDA         -To už zavíráte?
SLEČNA         -Já ne, kolegyně.
STANDA         -To je škoda. Zrovna jsem se rozčetl.
SLEČNA         -A co že to čtete?
STANDA         -Tohle.
SLEČNA         -Hm, to znám. Už jste tam, jak-
STANDA         -Prosím, nechci přijít o překvapení.
SLEČNA         -Takže vy máte rád překvapení?
STANDA         -Ne nutně a ne moc. Ale v literatuře mi nevadí.
SLEČNA         -Pěkné.
STANDA         -Co?
SLEČNA         -Já jen, že máme podobný názor na překvapení. I když já bych to tak hezky nevyjádřila.
STANDA         -Děkuji.  
SLEČNA         -Kde bydlíte?
STANDA         -Prosím?
SLEČNA         -Doprovodím vás.
STANDA         -Skoro za rohem. Neměl bych spíš doprovodit já vás?
SLEČNA         -Ale to byste věděl, kde bydlím.
STANDA         -Taky nemám moc dobrou paměť. Vlastně skoro pořád zapomínám.
SLEČNA         -Stejně bych raději doprovodila já vás.
STANDA         -Takže emancipace.
SLEČNA         -Dejme tomu. A navíc jste opilý.
STANDA         -Nejsem.
SLEČNA         -Tak lehce dezorientovaný.       
STANDA         -To bych mohl být.
SLEČNA         -Jen si vezmu svoje věci.
STANDA         -Já taky. Až je najdu.
SLEČNA         -Máte je tady na židli.
STANDA         -Aha. Tak už je mám.

STANDA         -Můžu se vás na něco zeptat?
SLEČNA         -Jen do toho.
STANDA         -Proč jste tady?
SLEČNA         -Nevím, jestli té otázce rozumím správně.
STANDA         -Proč si se mnou povídáte, proč mne doprovázíte domů?
SLEČNA         -To je zase moje tajemství.
STANDA         -Měla byste vědět, že nejsem příliš zajímavý.
SLEČNA         -Fajn.
STANDA         -Ale vážně. Jsem vlastně velmi nudný. A někteří přátelé o mně říkají, že jsem alkoholik, což není pravda.
SLEČNA         -Znám pár alkoholiků a vy nevypadáte, jako kdybyste k nim patřil.
STANDA         -Nejsem většinou ani moc výřečný. Spíš tichý.
SLEČNA         -Na tom není nic špatného.
STANDA         -Nejspíš ne. Ale mohlo by vás to odradit.
SLEČNA         -Od čeho?
STANDA         -No… Já nevím.
SLEČNA         -Tak až zjistíme, od čeho by mě to mohlo odradit, zařídíme se podle toho, ano?
STANDA         -Domluveno.
SLEČNA         -Paráda.
STANDA         -A taky jsem neměl moc známostí.
SLEČNA         -Má to mít vliv na naši chůzi?
STANDA         -Snad ne. Nebo může?
SLEČNA         -Já nevím, nemělo by.
STANDA         -Měl jsem teď nedávno jednu… Totiž známost. Asi.
SLEČNA         -Ani to si už nepamatujete?
STANDA         -Ona pak odjela a už jsem ji neviděl.
SLEČNA         -To je mi líto.
STANDA         -Ale možná se vrátí.
SLEČNA         -Kam jela?
STANDA         -Já nevím. Neřekla mi to. Nejhorší je, že tak to mám pořád.
SLEČNA         -Často vám slečny odjíždí, aniž by řekly kam?
STANDA         -To ne. Jedna byla až příliš.
SLEČNA         -A ještě ji milujete?
STANDA         -Já nevím. Vůbec nevím. Ale tady bydlím.
SLEČNA         -Hezký dům.
STANDA         -No jo, je v centru.
SLEČNA         -Očividně.
STANDA         -Jsem tady už pět let. Ještě jsem studoval, když jsme se nastěhovali.
SLEČNA         -Vy a kdo?
STANDA         -Přátelé. Oskarovi se povedlo najít úžasný byt, ale neměli na to s Týnou dost peněz, tak jsme se dali dohromady a vzali si ho.
SLEČNA         -Takže jste tři?
STANDA         -Ne, ještě Roman s Karlou. Ale je to hodně velký byt. A moc hezký. Dokonce máme dva balkony.
SLEČNA         -To zní skoro, jako kdybyste mě zval nahoru.
STANDA         -A šla byste?
SLEČNA         -Možná. Ale raději jindy.
STANDA         -Dobře. Tak tedy… To…
SLEČNA         -To je na dobrou noc.
STANDA         -Dobrou noc.

TÝNA            -Dobré ráno.
STANDA         -Dobré.
TÝNA            -Ty dneska nejdeš do práce?
STANDA         -Ale jo, jdu.
TÝNA            -A stíháš?
STANDA         -Samozřejmě.
TÝNA            -Já jen, že většinou chceš mít větší časovou rezervu k přesunu z místa A do B.
STANDA         -Dneska je to jedno.
TÝNA            -Nepovídej. Jak se jmenuje?
STANDA         -Kdo?
TÝNA            -Nedělej.
STANDA         -Tak dobře. Já nevím.
TÝNA            -No počkej, jak nevíš?
STANDA         -Nevím. Potkali jsme U Zelené Bečky a tak trochu jsme si povídali. Obsluhuje tam. Potom mě doprovodila domů a políbili jsme se.
TÝNA            -Wow.
STANDA         -Nebo spíš bych měl říct, že ona začala líbat mě, tak jsem se přidal.
TÝNA            -Ty jsi ji nechtěl políbit?
STANDA         -Ne tak rychle. A vlastně bych ji ani líbat nezkoušel. Nejsem takový.
TÝNA            -Pozor na jazyk.
STANDA         -No jo, já vím. Ne všechny nepromyšlené polibky skončí špatně.
TÝNA            -Přesně tak. Nezapomínej na to.
STANDA         -Jak na to mám zapomenout, když mi to s Oskarem neustále připomínáte?
TÝNA            -A očividně odvádíme dobrou práci.
STANDA         -Jo, jde to slyšet.
TÝNA            -Ale no tak.
STANDA         -Dobře, poslední dobou se snažíte být potichu.
TÝNA            -Povedlo se mi Oskara párkrát přinutit jít spát před půlnocí. Většinou se odmítá dívat na hodiny.
STANDA         -Kruci, to už je tolik?
TÝNA            -Ano.
STANDA         -Nestíhám.

KARLA           -Děje se něco?
STANDA         -Kávovar nefunguje.
KARLA           -Už zase?
STANDA         -Jak zase?
KARLA           -No, včera jsem ho musela přemlouvat.
STANDA         -Asi budeme muset zvážit náhradu.      
KARLA           -Občas je lepší vyměnit to, co nefunguje za fungující prvek.
STANDA         -Proč se na mě tak díváš?
KARLA           -Novinky se šíří rychle.
STANDA         -Ach jo.
KARLA           -No co? Musela jsem tu informaci vyměnit za dvě jiné.
STANDA         -Takže monopol ještě funguje?
KARLA           -Jsou horší a horší. Bojím se, aby si nezačali dělat soupisy toho, co ví, aby náhodou nezapomněli, co všechno už z nás vytáhli.
STANDA         -Kruci. Udělám si čaj. Chceš?
KARLA           -Ne, dobré.
STANDA         -Máme ještě ty dobré sušenky?
KARLA           -Jo.
STANDA         -Paráda.
KARLA           -Takže?
STANDA         -Co chceš slyšet?
KARLA           -Jméno.
STANDA         -Neznám.
KARLA           -Ale no tak, to neříkej.
STANDA         -Je to pravda.
KARLA           -A oni ti ho v té hospodě neřekli?
STANDA         -Nebyl jsem tam.
KARLA           -Proč ne?
STANDA         -Protože jsem neměl čas.
KARLA           -Ty se bojíš, že je to tak?
STANDA         -Ne. Trochu.
KARLA           -Mám tam jít s tebou?
STANDA         -To ne!
KARLA           -A co s tím chceš teda dělat?
STANDA         -Asi budeme muset koupit další balení sušenek.
KARLA           -Napiš to na seznam. A po cestě do obchodu se můžeš stavit u Bečky a zeptat se.
STANDA         -Co když mi to neřeknou?
KARLA           -Jestli si to budeš myslet, tak to tak i dopadne.
STANDA         -Dobře, stavím se tam. Ale jen kvůli tobě.
KARLA           -Děkuji.

ROMAN          -Už je tady.
STANDA         -Co se děje?
TÝNA            -Čekáme na tebe.
OSKAR          -Ale Karla nám nic neřekla.
KARLA           -Nic, co bychom sami neočekávali.
KARLA           -Jen jsem jim to potvrdila, promiň.
STANDA         -To je v pohodě. Čekáte na sušenky nebo na jogurty?
ROMAN          -Necháme ho ještě chvíli hádat?
TÝNA            -Já bych mu to řekla.
OSKAR          -Čekáme na novinky ohledně tvé slečny.
STANDA         -Není to moje slečna.
OSKAR          -Opravdu? Moje není.
STANDA         -Nevím, čí je to slečna.
KARLA           -A to ses na to nebyl ani zeptat?
STANDA         -Ale jo, byl.
TÝNA            -No tak.
KARLA           -Honem.
ROMAN          -Můžeme hádat?
STANDA         -Ne, raději ne.
OSKAR          -Tak povídej.
STANDA         -Dobře. Ale moc toho nevím.
TÝNA            -Klidně se na to posaď.
STANDA         -Já raději zůstanu takhle. Mám dojem, že budu muset rychle odejít, abyste si ze mě mohli začít dělat srandu.
OSKAR          -Neboj, my bychom počkali na tvůj návrat.
TÝNA            -Nepřerušuj ho.
OSKAR          -Pardon.  
TÝNA            -Pokračuj, Stando.
STANDA         -Pracuje v té hospodě teprve třetí týden, nedávno se přistěhovala z Ostravy a mělo by jí být zhruba tolik, co nám. Prý.
TÝNA            -A dál?
STANDA         -To je skoro všechno.
KARLA           -Tak nenapínej.
STANDA         -Vím už jenom jméno.
KARLA           -No, honem.
STANDA         -Iveta.

                  

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.