Standa

První z řady experimentů

STANDA         -Ještě jednou totéž.

SLEČNA         -Jistě.

STANDA         -Děkuji.  

SLEČNA         -Ehm, promiňte, pane?

STANDA         -Ano, co se děje?

SLEČNA         -Jaké totéž máte na mysli?

STANDA         -Celou dobu si tady dávám jenom jedno totéž.

SLEČNA         -Samozřejmě, omlouvám se. Ale… Víte… Já jsem tady nová.

STANDA         -Aha.

SLEČNA         -A ještě nemám tak vytrénovanou paměť?

STANDA         -Fajn.

SLEČNA         -Nepamatuji si, co si chcete dát.

STANDA         -To, co předtím.

SLEČNA         -Ach jo. Tak hele, já nevím, co jste předtím měl, jasné? Takže jestli chcete, abych vám to přinesla znovu, budete to muset pojmenovat.

STANDA         -Dobře.

SLEČNA         -Děkuji mockrát.

STANDA         -Ale musíte jít blíž.

SLEČNA         -Co prosím?

STANDA         -Pojďte trochu blíž. Nechci křičet.

SLEČNA         -Lepší?

STANDA         -Dal bych si…………….

SLEČNA         -Promiňte, ale nerozuměla jsem.

STANDA         -…………….

SLEČNA         -Pořád nic.

STANDA         -Tak budete muset ještě blíž.

SLEČNA         -Nejsem si jistá, zda chci být tak blízko, pane.

STANDA         -Proč?

SLEČNA         -Protože vás neznám?

STANDA         -Omlouvám se. Já-já, napíšu to na papír. Tady.

SLEČNA         -Hm, to je všechno?

STANDA         -Prosím?

SLEČNA         -Tolik povyku pro jeden růžový koktejl?

STANDA         -Ne-tak-nahlas.

SLEČNA         -Pardon. Ale nevypadá to, jako kdyby si toho někdo všimnul. Navíc mne všichni uvidí, jak vám to nesu.

STANDA         -To je něco jiného. Můžu předstírat, že je to pro moji přítelkyni.

SLEČNA         -A pak to vypijete.

STANDA         -Nemůžu za to. Omylem byl jeden takový na stole, když jsem přišel. No a… Byl jsem zvědavý.

SLEČNA         -To pití není špatné, že?

STANDA         -Ne. Co v tom je?

SLEČNA         -Já nevím, je to něco jako majitelčin rodinný recept.

STANDA         -Náhodou tady asi není, co?

SLEČNA         -Ne, je mi líto.

STANDA         -To je škoda. Docela rád bych věděl, z čeho děláte. Nikdy jsem nic podobného nepil.

SLEČNA         -Měla bych vás upozornit, že je to poněkud alkoholické.

STANDA         -Jo, všimnul jsem si.

SLEČNA         -A většinou to pijí ženy.

STANDA         -Nepovídejte.

SLEČNA         -Když už jsme u toho, přinesu vám ho.

STANDA         -Děkuji.

SLEČNA         -Ještě jednou?

STANDA         -Raději ne.

SLEČNA         -Tak třeba něco jiného?

STANDA         -No, původně jsem doufal, že zaplatím a odejdu, ale máte tady něco dobrého?

SLEČNA         -Máme velký nápojový lístek.

STANDA         -Opravdu. Tak to si dám minerálku.

STANDA         -Vypadáte zklamaně.

SLEČNA         -Ale co vás nemá. Jen bych od vás nečekala, že si dáte minerálku.

STANDA         -Občas dělám divné věci.

SLEČNA         -Jak moc divné?

STANDA         -Ne moc.

SLEČNA         -Aha.

STANDA         -Jen si občas dám minerálku a takové ty věci.

SLEČNA         -Chápu. To není moc divné.

STANDA         -Naštěstí.

SLEČNA         -Co vlastně děláte?

STANDA         -Já? Učím.

SLEČNA         -Ale… Takže učitel?

STANDA         -Tak trochu. A potom taky student.

SLEČNA         -Ještě ke všemu. A jaké obory?

STANDA         -To je tajemství.

SLEČNA         -Doufám, že to není tajemství i pro vaše studenty.

STANDA         -To já taky, jenže většinou se spíš zdá, že je.

SLEČNA         -Možná, kdybyste mi řekl jméno těch oborů, bych vám dokázala poradit, jak jim to vysvětlit.

STANDA         -Promiňte, ale kdybych vám to řekl, neměl bych už žádné tajemství.

SLEČNA         -To by mně nijak zvlášť nevadilo.

STANDA         -Většinou se moc nesvěřuju.

SLEČNA         -Já taky ne. Ale na podobných místech se lidé často rozpovídají o svém životě.

STANDA         -Já bych musel být aspoň trochu přiopilý.

SLEČNA         -A to nejste.

STANDA         -Ani náhodou.

SLEČNA         -Jo. Hned mi to bylo jasné. Můžu si sednout?

STANDA         -Ale jistě.

SLEČNA         -Díky. Už mě z toho pobíhání bolí nohy. A to byste to tady měl vidět v pondělí. Teda, pokud jsou všechny pondělky takové, jako ty dva předchozí.

STANDA         -Kdoví. Většinou tady před pondělky nebývám.

SLEČNA         -Vy sem chodíte pravidelně?

STANDA         -Občas ano.

SLEČNA         -Občas pravidelně, to je hezké.

STANDA         -Ano?

SLEČNA         -A- Promiňte, musím jít.

STANDA         -Děje se něco?

SLEČNA         -Měla bych pracovat.

STANDA         -Určitě. Totiž, nechtěl jsem vás zdržovat.

                  

SLEČNA         -Tak co?

STANDA         -Cože?

SLEČNA         -Ještě něco na cestu?

STANDA         -To už zavíráte?

SLEČNA         -Já ne, kolegyně.

STANDA         -To je škoda. Zrovna jsem se rozčetl.

SLEČNA         -A co že to čtete?

STANDA         -Tohle.

SLEČNA         -Hm, to znám. Už jste tam, jak-

STANDA         -Prosím, nechci přijít o překvapení.

SLEČNA         -Takže vy máte rád překvapení?

STANDA         -Ne nutně a ne moc. Ale v literatuře mi nevadí.

SLEČNA         -Pěkné.

STANDA         -Co?

SLEČNA         -Já jen, že máme podobný názor na překvapení. I když já bych to tak hezky nevyjádřila.

STANDA         -Děkuji.  

SLEČNA         -Kde bydlíte?

STANDA         -Prosím?

SLEČNA         -Doprovodím vás.

STANDA         -Skoro za rohem. Neměl bych spíš doprovodit já vás?

SLEČNA         -Ale to byste věděl, kde bydlím.

STANDA         -Taky nemám moc dobrou paměť. Vlastně skoro pořád zapomínám.

SLEČNA         -Stejně bych raději doprovodila já vás.

STANDA         -Takže emancipace.

SLEČNA         -Dejme tomu. A navíc jste opilý.

STANDA         -Nejsem.

SLEČNA         -Tak lehce dezorientovaný.       

STANDA         -To bych mohl být.

SLEČNA         -Jen si vezmu svoje věci.

STANDA         -Já taky. Až je najdu.

SLEČNA         -Máte je tady na židli.

STANDA         -Aha. Tak už je mám.

STANDA         -Můžu se vás na něco zeptat?

SLEČNA         -Jen do toho.

STANDA         -Proč jste tady?

SLEČNA         -Nevím, jestli té otázce rozumím správně.

STANDA         -Proč si se mnou povídáte, proč mne doprovázíte domů?

SLEČNA         -To je zase moje tajemství.

STANDA         -Měla byste vědět, že nejsem příliš zajímavý.

SLEČNA         -Fajn.

STANDA         -Ale vážně. Jsem vlastně velmi nudný. A někteří přátelé o mně říkají, že jsem alkoholik, což není pravda.

SLEČNA         -Znám pár alkoholiků a vy nevypadáte, jako kdybyste k nim patřil.

STANDA         -Nejsem většinou ani moc výřečný. Spíš tichý.

SLEČNA         -Na tom není nic špatného.

STANDA         -Nejspíš ne. Ale mohlo by vás to odradit.

SLEČNA         -Od čeho?

STANDA         -No… Já nevím.

SLEČNA         -Tak až zjistíme, od čeho by mě to mohlo odradit, zařídíme se podle toho, ano?

STANDA         -Domluveno.

SLEČNA         -Paráda.

STANDA         -A taky jsem neměl moc známostí.

SLEČNA         -Má to mít vliv na naši chůzi?

STANDA         -Snad ne. Nebo může?

SLEČNA         -Já nevím, nemělo by.

STANDA         -Měl jsem teď nedávno jednu… Totiž známost. Asi.

SLEČNA         -Ani to si už nepamatujete?

STANDA         -Ona pak odjela a už jsem ji neviděl.

SLEČNA         -To je mi líto.

STANDA         -Ale možná se vrátí.

SLEČNA         -Kam jela?

STANDA         -Já nevím. Neřekla mi to. Nejhorší je, že tak to mám pořád.

SLEČNA         -Často vám slečny odjíždí, aniž by řekly kam?

STANDA         -To ne. Jedna byla až příliš.

SLEČNA         -A ještě ji milujete?

STANDA         -Já nevím. Vůbec nevím. Ale tady bydlím.

SLEČNA         -Hezký dům.

STANDA         -No jo, je v centru.

SLEČNA         -Očividně.

STANDA         -Jsem tady už pět let. Ještě jsem studoval, když jsme se nastěhovali.

SLEČNA         -Vy a kdo?

STANDA         -Přátelé. Oskarovi se povedlo najít úžasný byt, ale neměli na to s Týnou dost peněz, tak jsme se dali dohromady a vzali si ho.

SLEČNA         -Takže jste tři?

STANDA         -Ne, ještě Roman s Karlou. Ale je to hodně velký byt. A moc hezký. Dokonce máme dva balkony.

SLEČNA         -To zní skoro, jako kdybyste mě zval nahoru.

STANDA         -A šla byste?

SLEČNA         -Možná. Ale raději jindy.

STANDA         -Dobře. Tak tedy… To…

SLEČNA         -To je na dobrou noc.

STANDA         -Dobrou noc.

TÝNA            -Dobré ráno.

STANDA         -Dobré.

TÝNA            -Ty dneska nejdeš do práce?

STANDA         -Ale jo, jdu.

TÝNA            -A stíháš?

STANDA         -Samozřejmě.

TÝNA            -Já jen, že většinou chceš mít větší časovou rezervu k přesunu z místa A do B.

STANDA         -Dneska je to jedno.

TÝNA            -Nepovídej. Jak se jmenuje?

STANDA         -Kdo?

TÝNA            -Nedělej.

STANDA         -Tak dobře. Já nevím.

TÝNA            -No počkej, jak nevíš?

STANDA         -Nevím. Potkali jsme U Zelené Bečky a tak trochu jsme si povídali. Obsluhuje tam. Potom mě doprovodila domů a políbili jsme se.

TÝNA            -Wow.

STANDA         -Nebo spíš bych měl říct, že ona začala líbat mě, tak jsem se přidal.

TÝNA            -Ty jsi ji nechtěl políbit?

STANDA         -Ne tak rychle. A vlastně bych ji ani líbat nezkoušel. Nejsem takový.

TÝNA            -Pozor na jazyk.

STANDA         -No jo, já vím. Ne všechny nepromyšlené polibky skončí špatně.

TÝNA            -Přesně tak. Nezapomínej na to.

STANDA         -Jak na to mám zapomenout, když mi to s Oskarem neustále připomínáte?

TÝNA            -A očividně odvádíme dobrou práci.

STANDA         -Jo, jde to slyšet.

TÝNA            -Ale no tak.

STANDA         -Dobře, poslední dobou se snažíte být potichu.

TÝNA            -Povedlo se mi Oskara párkrát přinutit jít spát před půlnocí. Většinou se odmítá dívat na hodiny.

STANDA         -Kruci, to už je tolik?

TÝNA            -Ano.

STANDA         -Nestíhám.

KARLA           -Děje se něco?

STANDA         -Kávovar nefunguje.

KARLA           -Už zase?

STANDA         -Jak zase?

KARLA           -No, včera jsem ho musela přemlouvat.

STANDA         -Asi budeme muset zvážit náhradu.      

KARLA           -Občas je lepší vyměnit to, co nefunguje za fungující prvek.

STANDA         -Proč se na mě tak díváš?

KARLA           -Novinky se šíří rychle.

STANDA         -Ach jo.

KARLA           -No co? Musela jsem tu informaci vyměnit za dvě jiné.

STANDA         -Takže monopol ještě funguje?

KARLA           -Jsou horší a horší. Bojím se, aby si nezačali dělat soupisy toho, co ví, aby náhodou nezapomněli, co všechno už z nás vytáhli.

STANDA         -Kruci. Udělám si čaj. Chceš?

KARLA           -Ne, dobré.

STANDA         -Máme ještě ty dobré sušenky?

KARLA           -Jo.

STANDA         -Paráda.

KARLA           -Takže?

STANDA         -Co chceš slyšet?

KARLA           -Jméno.

STANDA         -Neznám.

KARLA           -Ale no tak, to neříkej.

STANDA         -Je to pravda.

KARLA           -A oni ti ho v té hospodě neřekli?

STANDA         -Nebyl jsem tam.

KARLA           -Proč ne?

STANDA         -Protože jsem neměl čas.

KARLA           -Ty se bojíš, že je to tak?

STANDA         -Ne. Trochu.

KARLA           -Mám tam jít s tebou?

STANDA         -To ne!

KARLA           -A co s tím chceš teda dělat?

STANDA         -Asi budeme muset koupit další balení sušenek.

KARLA           -Napiš to na seznam. A po cestě do obchodu se můžeš stavit u Bečky a zeptat se.

STANDA         -Co když mi to neřeknou?

KARLA           -Jestli si to budeš myslet, tak to tak i dopadne.

STANDA         -Dobře, stavím se tam. Ale jen kvůli tobě.

KARLA           -Děkuji.

ROMAN          -Už je tady.

STANDA         -Co se děje?

TÝNA            -Čekáme na tebe.

OSKAR          -Ale Karla nám nic neřekla.

KARLA           -Nic, co bychom sami neočekávali.

KARLA           -Jen jsem jim to potvrdila, promiň.

STANDA         -To je v pohodě. Čekáte na sušenky nebo na jogurty?

ROMAN          -Necháme ho ještě chvíli hádat?

TÝNA            -Já bych mu to řekla.

OSKAR          -Čekáme na novinky ohledně tvé slečny.

STANDA         -Není to moje slečna.

OSKAR          -Opravdu? Moje není.

STANDA         -Nevím, čí je to slečna.

KARLA           -A to ses na to nebyl ani zeptat?

STANDA         -Ale jo, byl.

TÝNA            -No tak.

KARLA           -Honem.

ROMAN          -Můžeme hádat?

STANDA         -Ne, raději ne.

OSKAR          -Tak povídej.

STANDA         -Dobře. Ale moc toho nevím.

TÝNA            -Klidně se na to posaď.

STANDA         -Já raději zůstanu takhle. Mám dojem, že budu muset rychle odejít, abyste si ze mě mohli začít dělat srandu.

OSKAR          -Neboj, my bychom počkali na tvůj návrat.

TÝNA            -Nepřerušuj ho.

OSKAR          -Pardon.  

TÝNA            -Pokračuj, Stando.

STANDA         -Pracuje v té hospodě teprve třetí týden, nedávno se přistěhovala z Ostravy a mělo by jí být zhruba tolik, co nám. Prý.

TÝNA            -A dál?

STANDA         -To je skoro všechno.

KARLA           -Tak nenapínej.

STANDA         -Vím už jenom jméno.

KARLA           -No, honem.

STANDA         -Iveta.