neděle 22 2012

Čajovna se vším všudy


Dá si někdo dýmku?


OSKAR     -Dáš si ještě?
TÝNA        -Ó ano, děkuji.
OSKAR     -Nemáš vůbec zač.
TÝNA        -Oskare, můžeš prosím zítra koupit nějaký toastový chleba?
OSKAR     -Ale jistě.
TÝNA        -Děkuji.
OSKAR     -To nic není. Něco zajímavého?
TÝNA        -Kde? Tady? Zatím ani ne.
OSKAR     -Ale kdybys na něco narazila… Myslíš na mne?
TÝNA        -To víš, že ano.
OSKAR     -Jsi zlato.
STANDA    -Nazdar.
TÝNA        -Ahoj.
OSKAR     -Dobrý večer, Stanislave. Jste doma nezvykle brzy.
STANDA    -Jak víš, že jsem to já?
OSKAR     -Poznal jsem tě po hlase.
STANDA    -Aha.
OSKAR     -Zase se díváš na nějakou detektivku?
STANDA    -Jak to víš?
TÝNA        -Stando, děláš, jako kdybyste se vy dva neznali už kolik?
OSKAR     -Nechme matematiku stranou. Vrátil ses brzy.
STANDA    -Ano, nechtěl jsem.
OSKAR     -Proč?
STANDA    -Víš, chce se mi říct, že kvůli tomuto, ale měl jsem mnohem větší motivaci zůstat tam, kde jsem byl.
TÝNA        -Budeš nám o tom povídat?
STANDA    -Ne, to rozhodně nebudu.
TÝNA        -Aha.
STANDA    -Co hezkého čteš?
TÝNA        -Román na pokračování. Nelíbil by se ti.
STANDA    -Práce?
TÝNA        -Práce.
STANDA    -A co přesně?
TÝNA        -Ale… Však to znáš.
OSKAR     -Kde jsi nechal tu…
STANDA    -Ivetu?
OSKAR     -Ano. Pořád zapomínám její jméno. To asi bude proto, že jsi nás ještě nepředstavil.
STANDA    -Nechci na tom zatím nic měnit.
OSKAR     -Je tak špatná?
STANDA    -Chci si užít tu dobu, kdy je Iveta nezkažená tvými řečmi.
OSKAR     -Co prosím?
TÝNA        -Už to zase dělá?
OSKAR     -Co dělám?
STANDA    -Ano. Nevinný pohled.
OSKAR     -Něco takového musí být přirozené.
TÝNA        -Ne u tebe, Oskare, ne u tebe.
STANDA    -Iveta musí brzo ráno vstávat. Jde k doktorovi.
TÝNA        -Aha.
OSKAR     -K doktorovi? A k jakému?
STANDA    -Já nevím, to neřekla.
TÝNA        -K jakému asi?
OSKAR     -No právě, k jakému asi? Ty to snad víš?
TÝNA        -Předpokládám.
OSKAR     -Poslouchám.
TÝNA        -No však víš.
OSKAR     -Vím, že poslouchám. Nevím, že bys mluvila.
TÝNA        -Gynekologovi.
OSKAR     -To jsi poznala jak?
TÝNA        -Půjde k doktorovi, ne?
OSKAR     -Chceš říct, že cokoli je se ženou špatně, je to vždycky-
TÝNA        -Ne.
OSKAR     -Škoda, ubylo by komplikací.
TÝNA        -Oskare…
OSKAR     -I když takový stomatolog to musí mít pěkně blbé, když-
TÝNA        -Oskare.
OSKAR     -Ano?
TÝNA        -Ženy nerady vyslovují slovo gynekolog.
STANDA    -A myslíte, že tam jde kvůli tomu, že je něco špatně?
TÝNA        -Může to být jen pravidelná prohlídka.
OSKAR     -Co když není?
OSKAR     -No, pokud jsi v sobě nenašel zvíře…
TÝNA        -Ach jo.
OSKAR     -Mohlo se stát de facto cokoli. Nesedla si na něco?
STANDA    -Ne.
OSKAR     -Možná měla.
OSKAR     -No jo, vždyť už mlčím.
OSKAR     -Jak vlastně ženy říkají gynekologům, když je potřebují odlišit od ostatních lékařů?
TÝNA        -Ženský lékař?
OSKAR     -Aha. Ale ženský lékař nemusí být žena, že?
TÝNA        -To by byla lékařka.
OSKAR     -Žena – lékař, tradicionalistka?
TÝNA        -Takže tradicionalista?
OSKAR     -Možná dokonce.
TÝNA        -Nevím, máme to divné. Je to prostě lékař pro ženy.
OSKAR     -Z toho plyne poučení, Stando.
STANDA    -Jaké zase?
OSKAR     -Cožpak to nevíš?
STANDA    -Ne.
OSKAR     -Šikovný hoch. No, tak já už tě nebudu zdržovat.
STANDA    -Nezdržuješ mě, nedělám nic.
OSKAR     -Ale já ano.
TÝNA        -No, já jdu taky něco dělat.
STANDA    -Proboha.
TÝNA        -Jdu spát.
STANDA    -Tak to jo, to běž. Oskar bude tady?
TÝNA        -Pravděpodobně.
STANDA    -Výtečně.
OSKAR     -Copak, potřebuješ mě?
STANDA    -To tak úplně ne, ale nechci, aby tě potřebovala Týna.
TÝNA        -To bylo hnusné.
OSKAR     -Ano, to bylo hnusné.
STANDA    -Já nic, to Oskar. Učil mě.
OSKAR     -To bylo ještě hnusnější.
TÝNA        -Ale pravdivé. Dobrou noc.
STANDA    -Dobrou noc.
OSKAR     -Brou.
STANDA    -Tak.
OSKAR     -Co? Tváříš se tajemně, jako kdybys něco kul.
STANDA    -Co to počítáš?
OSKAR     -Ale nic, to by se ti nelíbilo.
STANDA    -Jak to můžeš vědět?
OSKAR     -Prostě to vím.
OSKAR     -Zkouším, jestli funguje kalkulačka.
STANDA    -A funguje?
OSKAR     -To doufám, Stanislave, to doufám.
             
ROMAN     -Kurva.
ROMAN     -Sakra.
ROMAN     -Kdo to-
ROMAN     -No…
STANDA    -Ahoj.          
ROMAN     -Ahoj. Neviděl jsem tě.
STANDA    -Jsi v pořádku?
ROMAN     -Jo, perfektní.
STANDA    -Hospoda?
ROMAN     -Tak.
STANDA    -Kolik?
ROMAN     -Proč?
STANDA    -Profesionální zvědavost.
ROMAN     -Počkej, já jsem myslel, že strážník jsem já.
STANDA    -A nejsi?
ROMAN     -Tak proč tě zajímá, kolik jsem měl piv?
STANDA    -Abych věděl, kolik jich vydržíš.
ROMAN     -Jo, musíš někdy zajít se mnou.
STANDA    -Zrovna piju čaj.
ROMAN     -Nemyslel jsem hned.
STANDA    -Poslouchej, ty nejdeš zítra do práce?
ROMAN     -Odpolední.
STANDA    -Fajn.
ROMAN     -Co ten zájem?
STANDA    -Oskar šel dnes nějak brzo spát, tak se zkouším zabavit jinde.
ROMAN     -Ještě pořád počítal?
STANDA    -Co vlastně počítá?
ROMAN     -Nechtěl mi to říct.
STANDA    -Myslíš, že je to důležité? Slyšel jsem Týnu mluvit o financích.
ROMAN     -Kdoví. Poslyš, jak se má…
STANDA    -Iveta.
ROMAN     -Ano.
STANDA    -Dobře. Proč?
ROMAN     -A všechno v pořádku?
STANDA    -Jak to myslíš?
ROMAN     -Nehádáte se nebo tak něco?
STANDA    -Ne pokud vím.
ROMAN     -Aha.
STANDA    -Co?
ROMAN     -Nic, já jen… Přemýšlel jsem.
STANDA    -O čem?
ROMAN     -Kdyby vám to spolu neklapalo, třeba bychom mohli… Však víš…
STANDA    -Ne!
ROMAN     -Dobře-
STANDA    -Ne!
ROMAN     -Já jen-
STANDA    -Nepřibližuj se. Jdu spát. A zamykám za sebou.
ROMAN     -Fajn- Dělá jako kdybych na něj chtěl skočit. Ach jo. Hm, teleshopping…

MARKÉTA  -Co že chceš?
ROMAN     -Chci si tě vzít.
MARKÉTA  -Cože? Jako za ženu?
ROMAN     -Ano.
MARKÉTA  -Zbláznil ses?
ROMAN     -Ne. Dlouho jsem o tom přemýšlel a cítím, že tohle je to správné rozhodnutí. Je to to, co chci udělat.
MARKÉTA  -Och.
ROMAN     -Co ty na to?
MARKÉTA  -Nemůžu si tě vzít.
ROMAN     -Co? Proč ne?
MARKÉTA  -Protože nemám žádnou záruku, že to myslíš vážně nebo že nám to manželství vydrží.
ROMAN     -Ale-
MARKÉTA  -A co víc, mám dojem, že se chceš oženit, aby ses se mnou mohl vyspat.
ROMAN     -To vůbec-
MARKÉTA  -Nelži. Vidím ti to na očích. Zrcadlí se ti tam touha po tělesném hříchu. Ale taková já nejsem, slyšíš? Jsem před Ježíšem čistá.
ROMAN     -Počkat.
MARKÉTA  -Co?
ROMAN     -Tohle se už stalo.
MARKÉTA  -Jistěže se to stalo, ty pitomče! Teď se ti to jen zdá.
ROMAN     -Ale proč?
MARKÉTA  -Aby ses ráno cítil opravdu hodně blbě.

ROMAN     -Cože?
TÝNA        -Prosím?
ROMAN     -Řkaa s nco?
TÝNA        -Ne. Ale můžu říct dobré ráno.
ROMAN     -Dobré.
TÝNA        -Ty dneska nejdeš do práce, že ne?
ROMAN     -Odpoledne.
TÝNA        -Aha. Kafe?
ROMAN     -Ne, díky. Myslím, že si dnes nebudu dopřávat žádné drogy.
TÝNA        -Oskar říká, že malé množství drog denně nám brání dělat hlouposti.
ROMAN     -Jo?
TÝNA        -Já vím, že kecá, ale občas to zní fakt dobře.
ROMAN     -Aha. Týno?
TÝNA        -Copak?
ROMAN     -Máš chvilku?
TÝNA        -Mám práci.
ROMAN     -Ale chvilku by sis našla, že?
TÝNA        -Na co?
ROMAN     -Víš, mám takový problém.
TÝNA        -Promiň, musím tohle dočíst. Je to důležité?
ROMAN     -Vlastně ani ne.
TÝNA        -Omlouvám se, práce nepočká, znáš to.
ROMAN     -Na mě práce čeká vždycky.
TÝNA        -No jo, máš pravdu.
ROMAN     -Víš ty co? Já si to kafe přece jen dám.
TÝNA        -Cestu ke kávovaru znáš.
ROMAN     -Jo.
STANDA    -Dobré- Kurva.
TÝNA        -To byl Standa?
ROMAN     -Byl.
TÝNA        -Něco se mu stalo.
ROMAN     -To je na dlouhé povídání.
TÝNA        -Dobře, tak si to pamatuj, pošlu za tebou Oskara.
ROMAN     -No, tak já si půjdu zatím vypít to kafe.
TÝNA        -Něco k snídani nechceš?
ROMAN     -Ne, už tak to tím kofeinem přeháním.
TÝNA        -Jak myslíš.
              -
              -
STANDA    -Už je pryč?
TÝNA        -Dobré ráno.
STANDA    -Je pryč, že ano?
TÝNA        -Roman je u sebe.
STANDA    -Uf.
TÝNA        -Co se stalo?
STANDA    -To nechceš vědět.
TÝNA        -Můžu za tebou potom poslat Oskara?
STANDA    -Zvědavá, ale zaměstnaná?
TÝNA        -Jsi můj člověk.
STANDA    -A řekneš mi, co to čteš?
TÝNA        -Ale to víš, že ano.
              -
STANDA    -No?
TÝNA        -Nezapomeň potom na detaily.
STANDA    -Ach jo.
TÝNA        -Ahoj.
KARLA      -Ahoj.          
STANDA    -Dobré ráno.
KARLA      -To máme dneska krásně, že?
STANDA    -Je ráno.
KARLA      -Ale krásné.
STANDA    -Pořád je to ráno.
KARLA      -Svítí sluníčko.
STANDA    -Klidně může začít pršet.
KARLA      -Ne, dneska mi to nikdo nezkazí.
TÝNA        -Copak, stalo se něco důležitého?
KARLA      -No…
TÝNA        -Karlo, myslíš, že bys měla dnes chvilku čas?
KARLA      -Ano, co potřebuješ?
TÝNA        -Myslím, že si s tebou bude chtít Oskar promluvit.

TÝNA        -Ahoj.
OSKAR     -Nazdar. Jak ses měla?
TÝNA        -Ale jo, šlo to. Docela.
OSKAR     -Co životopisy?
TÝNA        -Neříkej to slovo. Ještě s tím nejsem hotová.
OSKAR     -Kdybys chtěla pomoct…
TÝNA        -Ne, ty se u toho vždycky strašně směješ.
OSKAR     -Nemůžu si pomoct. To je kuře?
TÝNA        -To je zítřejší oběd.
OSKAR     -No jo.
TÝNA        -Copak, jsi hladný?
OSKAR     -To je nepodstatné. Nesmíme zamluvit ty tvoje ž-slovo.
TÝNA        -Nechci se o nich bavit.
OSKAR     -To zvládneš.
TÝNA        -Je těžké vybrat, kdo tu práci dostane a kdo ne.
OSKAR     -No, aspoň víš, jaké je to být jedna ruka se šéfem.
TÝNA        -Jo. Říkám si, že jsem to neměla brát.
OSKAR     -A co ty peníze navíc? A nové zkušenosti?
TÝNA        -Líbil se mi můj klid.
OSKAR     -Minulý týden jsi moc klidně nevypadala.
TÝNA        -Ne, to máš pravdu. To už mám naštěstí za sebou.
OSKAR     -Nikdy neříkej nikdy.
TÝNA        -Neděs.
OSKAR     -Snažím se.
TÝNA        -Co myslíš, máme ještě trochu vína?
OSKAR     -Určitě. Pokud nám to Standa zase všechno nevypil. I když on poslední dobou nemá na takové věci čas. Má… Jak že se jmenuje?
TÝNA        -Iveta.
OSKAR     -Jo.
TÝNA        -To si vážně nemůžeš zapamatovat její jméno?
OSKAR     -Ale ne, jen je sranda předstírat, že nevím, o koho se jedná.
TÝNA        -Ty ji znáš?
OSKAR     -Možná.
TÝNA        -Oskare!
OSKAR     -Náhodou jsem ty dva potkal-
TÝNA        -Náhodou?
OSKAR     -Ano, byla to náhoda. Docela obyčejná a překvapivá náhoda.
TÝNA        -Proč ti to nevěřím?
OSKAR     -To je fuk, jak to bylo. Každopádně-
TÝNA        -Takže to nebyla náhoda.
OSKAR     -Možná.
TÝNA        -Oskare… Ne, to nemá cenu. Pokračuj.
OSKAR     -Viděl jsem je spolu a došlo mi, že tu Ivetu znám.
TÝNA        -Odkud?
OSKAR     -Ze školy.
TÝNA        -Ne.
OSKAR     -Teď mi nevěříš, nelíbí se ti to nebo máš jiný důvod pro použití záporu?
TÝNA        -Jsem překvapená.
OSKAR     -Aha. No, čas na víno, ne?
TÝNA        -Počkej, jaká je?
OSKAR     -Iveta? Já ani nevím. Pamatuji si jen ten obličej.
OSKAR     -Opravdu.
TÝNA        -Dobře. Víno.

STANDA    -Dámy a pánové.
ROMAN     -Standa se dal zase na pití?
KARLA      -Zase? On nepije pořád?
ROMAN     -Myslel jsem, že ho ta jeho přítelkyně k alkoholu nepouští.
KARLA      -Když pracuje v-
STANDA    -Tiše prosím, mám důležitou novinu.
KARLA      -Posloucháme.
STANDA    -Kde je Týna?
OSKAR     -Šla spát.
STANDA    -Cože, už?
OSKAR     -No, šla spát, ale ještě nespí. Čte si a tak za… Ale to je fuk. Není tady.
STANDA    -No, nedá se nic dělat.
ROMAN     -Tak o co jde?
STANDA    -Našel jsem ji.
KARLA      -To víme.
STANDA    -Ale ne to.
KARLA      -Snad ji, ne?
STANDA    -Tu taky ne.
OSKAR     -Dobře, ví někdo z vás, o čem mluví?
ROMAN     -Nemám ponětí.
STANDA    -Čajovnu. Našel jsem čajovnu.
OSKAR     -Dobří bohové. Kdo by to byl řekl, že by se tady někde mohla objevit čajovna.
STANDA    -Ha, ha. Našel jsem úplně nově otevřenou čajovnu v naší ulici.
KARLA      -Kecáš.
STANDA    -Naštěstí ne.
ROMAN     -Jaká je?
STANDA    -Úžasná. Byli jsme tam dnes s Ivetou-      
OSKAR     -Á-ha. Co říkal doktor?
STANDA    -Alergolog.
OSKAR     -Vypadá to, že Týna by měla trávit víc času nakupováním.
STANDA    -Proč?
OSKAR     -To je mezi námi děvčaty.
ROMAN     -Já tomu taky nerozumím.
OSKAR     -Asi proto, že nejsi děvče. A krom toho, to byl jen takový soukromý vtípek. Nenechte se rušit.
STANDA    -Jdete někdo na dýmku?
ROMAN     -Já bych neměl.
STANDA    -Ale běž do háje.
ROMAN     -Vážně bych neměl.
STANDA    -Jo? A proč?
ROMAN     -Na internetu psali, že-
STANDA    -Dost! Jdeš na dýmku, nikdo se tě neptá na názor.
ROMAN     -Dobře.
STANDA    -Karlo?
KARLA      -Musíme ji přece pořádně vyzkoušet, ne?
STANDA    -Výtečně. Tak za deset minut?
KARLA      -Jo.
ROMAN     -To by šlo.
OSKAR     -Užijte si to.
STANDA    -Cože?
OSKAR     -Abyste si to užili.
STANDA    -Ty nikam nejdeš?
KARLA      -Oskare, nejsi nemocný?
OSKAR     -Nemůžu, mám ještě práci.
KARLA      -Jo? A jakou?
OSKAR     -Musím dořešit jednu věc. Je to pro tajné služby, tomu byste nerozuměli.
STANDA    -No tak…
OSKAR     -Vážně nemůžu.
ROMAN     -Je to čajovna.
OSKAR     -Já vím, Standa to teď před chvílí říkal.
ROMAN     -Mají tam vodní dýmky.
OSKAR     -To doufám. Jinak byste tam ani nešli.
STANDA    -A moc dobré čaje.
OSKAR     -Není to náhodou čajovna?
STANDA    -No tak, pozvu tě.
OSKAR     -Nejde o peníze, ale o čas. A ten nemám. Omlouvám se, zajdu s vámi jindy.
STANDA    -Tak jo.
             
KARLA      -Teda.
STANDA    -To bylo, co?
KARLA      -Moc dobré.
ROMAN     -A měli příjemnou hudbu.
STANDA    -Zajímalo by mě, proč ještě nikoho nenapadlo otevřít si tady čajovnu.
ROMAN     -Teď to napadlo je.
STANDA    -No jo, ale mohli jsme je předběhnout.
ROMAN     -Tolik tomu nerozumíme.
STANDA    -Mohli jsme se to naučit.
ROMAN     -Tobě se na škole nelíbí?
STANDA    -Tak jsem to nemyslel. Já jenom…
STANDA    -Co?
KARLA      -Ty kouříš?
STANDA    -No a?
KARLA      -Vždyť jsi přestal.
STANDA    -Kdybych měl počítat, kolikrát jsem přestal…
KARLA      -A ví o tom Iveta?
STANDA    -Ano.
KARLA      -A co na to říká?
STANDA    -Nic.
KARLA      -Opravdu?
ROMAN     -Kouření není dnes zrovna populární.
STANDA    -A neměli jsme náhodou před chvílí vodní dýmku?
ROMAN     -No jo, ale ta se nepočítá.
STANDA    -Ale vodní dýmka je taky škodlivá.
ROMAN     -Každopádně, dát si po vodní dýmce ještě cigaretu…
STANDA    -Mně to nevadí. Vám ano?
ROMAN     -Zabíjíš se.
STANDA    -Já vím. A víte, co je nejhorší? Vadí mi to. Každým… Hm… Potáhnutím cítím, jak stárnu a jak se ve mně probouzí rakovina.
KARLA      -Nech toho.
STANDA    -Ne, vážně. Je moc dobrá. Dá si někdo?
KARLA      -Ne, mám svých problémů dost.
STANDA    -Romane?
ROMAN     -Ne. Zklamal jsi mě, Stando.
STANDA    -To je dobře.
ROMAN     -Nemyslel jsem to v narážce na ten návrh.
KARLA      -Jaký návrh?
ROMAN     -Jen jsem Standovi navrhoval, že kdyby chtěl zkusit náš vztah z jiné-
STANDA    -To je celé špatně. O tomhle se bavit nebudeme.
KARLA      -Ne! Cože jsi navrhoval?
ROMAN     -Vždyť víš, když jsem viděl, jak jsi šťastná s tou svojí přítelkyní, chtěl jsem se inspirovat.
KARLA      -Já? S Martinou? S tou jsem se dávno rozešla.
ROMAN     -Proč?
KARLA      -Je to kráva.
ROMAN     -Aha.
STANDA    -Tak vidíš, kam to vede. A navíc, nemáš náhodou Markétu?
ROMAN     -No jo…

OSKAR     -Pššt.
STANDA    -My jsme.
OSKAR     -Tak se toho držte.
KARLA      -Ahoj.
OSKAR     -Ahoj. Nevypadáte, jako kdybyste strávili večer v čajovně.
KARLA      -Po cestě byla hospoda.
STANDA    -Dvě.
KARLA      -Jo, na tu druhou jsem zapomněla.
OSKAR     -Tak vítejte doma.
STANDA    -Škoda, že jsi nešel s náma. Ta čajovna je úžasná.
OSKAR     -Já vím.
STANDA    -Ty jsi tam už byl?
OSKAR     -Jo. Nechtěl jsem vám kazit radost.
ROMAN     -Tak proč jsi nešel dneska?
OSKAR     -Protože jsem musel dodělat tohle.
ROMAN     -A co to vlastně je?
OSKAR     -Když já nechci.
ROMAN     -Hm?
OSKAR     -Co bych si bez vás počal?
ROMAN     -Jak to myslíš?
OSKAR     -Kdybych vám to řekl, musel bych vás zabít.
ROMAN     -Jasně.
STANDA    -Poslouchej, Oskare…
OSKAR     -Ano.
STANDA    -To je teď mimo téma.
OSKAR     -To nevadí.
STANDA    -Iveta mi říkala, že tě zná.
OSKAR     -Tak ji pozdravuj.
KARLA      -Ty se znáš s jeho Ivetou?
OSKAR     -Jen letmo.
KARLA      -Odkud?
OSKAR     -Není to jedno?
KARLA      -Ne, není. Před těmi pivy to možná jedno bylo.
OSKAR     -To doufám.
KARLA      -Ale už není.
ROMAN     -Takže?
OSKAR     -Znám ji ze školy.
KARLA      -Ona je taky-
OSKAR     -To nevím. Po druhém ročníku přešla do Ostravy.
KARLA      -Stando?
STANDA    -No… Ano.

TÝNA        -Tak.
OSKAR     -Hotovo?
TÝNA        -Ano. Mám vybrané tři lidi. Mise splněna.
OSKAR     -To si žádá oslavu.
TÝNA        -Možná. Co ty?
OSKAR     -Všechno jde zatím podle plánu.
TÝNA        -To zní skoro tajemně.
OSKAR     -A není to tajemné?
TÝNA        -Moc ne. Jak to vypadá?
OSKAR     -Mělo by to všechno vyjít. Pokud splním poslední podmínku.
TÝNA        -A tou je?
OSKAR     -Vždyť víš.
TÝNA        -Ano, ale ráda to slyším od tebe.
OSKAR     -Najít si práci.
TÝNA        -Jo.
OSKAR     -Obávám se, že to bude složité.
TÝNA        -No, nesmíš mít moc velké-
OSKAR     -Zvlášť, když jdu příští pondělí na pohovor.
TÝNA        -Už?
OSKAR     -Náhoda, ale nechci si stěžovat.
TÝNA        -To je výtečné.
OSKAR     -Zatím ano. Jen doufám, že si nebudou číst můj životopis stejným způsobem jako ty.
TÝNA        -Co je špatného na tom, jak pracuji?
OSKAR     -Nic, nic. Už mlčím.

STANDA    -Takže, jde někdo do čajovny?
ROMAN     -Ale jo, já půjdu.
STANDA    -Oskare?
OSKAR     -Promiň, zrovna si chystám vlastní.
STANDA    -No jo.
OSKAR     -Ne, že by se mi dnes nechtělo, ale už jsem si začal žhavit uhlíky. Jestli se vám nechce do čajovny…
STANDA    -Po cestě zpátky se stavíme na jedno.
OSKAR     -Aha.
STANDA    -Karlo, jdeš do čajovny?
KARLA      -Co?
STANDA    -Čajovna.
KARLA      -Chvilinku, jen si něco dodělám.
STANDA    -Co to máš?
KARLA      -To jsou moje staré básně.
STANDA    -Hm.
KARLA      -Procházela jsem je a myslím, že bych měla zase začít psát.
STANDA    -Co, básně?
KARLA      -Ano.
STANDA    -To nedělej.
KARLA      -Proč ne?
STANDA    -Není to přirozené.
KARLA      -Jistěže to je přirozené.
STANDA    -Ne, není. Podívej se na Romana. Ten píše a jak je přirozený.
OSKAR     -To nebylo dobré přirovnání.
STANDA    -Ne, nebylo. Asi bych ho příště neměl zvát s sebou. Ještě mi něco udělá.
KARLA      -Proto bereš Karlu, ne? Aby tě ochránila.
STANDA    -No, tak doufám, že mě nebude muset chránit.
OSKAR     -Neboj. Jsem si jistý, že se Roman spokojí s obtěžováním obsluhy.
STANDA    -Cože?
OSKAR     -Říkám, abys ho dnes nerušil v obtěžování obsluhy. Mám dojem, že z toho něco bude.
             

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.