Pomalu odvracím zrak od ozdobeného stromku.
Svítí. Neúnavně
a svědomitě snaží se symbolizovat něco, co už chvíli není pravda. Ano, vy dobře
víte, o co se jedná, hm? A to se prosím pěkně nedívejte příliš daleko, neb tam
můžete spatřit onu událost, kterak se otáčí a chystá k návratu sem. Jistě,
bude to nějakou dobu trvat, ale zase se všichni dočkáme. Někteří z vás mohou
lomit rukama (umí ještě dnes někdo lomit rukama nebo se jedná o přežitek?), ale
to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. Přitom svátky nemusí být
nutně něčím nudným a nutným. Záleží na tom, jakým způsobem je hodláte strávit.
Znám ovšem osoby, které by na celou věc nejraději zapomenuly a napříště ji
ignorovaly.
My se ale o Vánocích bavit nebudeme. Jednak o nich píší
všichni, jednak o nich nepíše Jodid a navíc jsou na čas ztraceny v minulosti.
Ne, Vánoce teď necháme spát. Silvestr a první den v roce ovšem zmínit
můžeme. Oslavil sem tyto dva dny ve společnosti své vločky a našich společných
přátel, přesně dle připraveného plánu (jídlo, víno, vodní dýmka, Pán prstenů),
přičemž ani s jednou věcí jsme to nepřehnali (chlebíčky se nepočítají). Ti
z vás, kteří mají štěstí, se na oficiálních stránkách KráKá brzy dočtou, jak se to všechno přihodilo a jak vypadá
Khors, když tančí. Ostatní holt mají smůlu.
Jak sami vidíte, trávil jsem svátky víceméně bez internetu.
Ne snad proto, že bych si od vás potřeboval odpočinout, spíš pro ten pocit
absolutního ticha, kdy jsem nemyslel vůbec na nic. Proto mi to koneckonců všechno
tak rychle uteklo. Nyní si už pochopitelně něco takového nemohu dovolit, a tak
se opět můžete těšit na… Na to všechno, co máte spojeno s Jodidem. Tak a
teď honem zatlačit slzu a hurá do práce…