sobota 31 2012

É, hm a podobná nekonkrétní vyjádření nutně směřující k bublající dýmce


Nějak se mi tomu nechce věřit. Od doby, kdy jsem přišel o svůj nástěnný kalendář (resp. kdy on přestal být aktualizovatelný), zažil jsem několik pokusů o udržení jakéhosi povědomí o současném datu. A obávám se, že tolik známým prázdninovým vždyť-pondělí-bylo-včera netrpím jen díky svým cestám z bodu B do bodu M (může to být docela dobrodružství, cestujete-li tou správnou abecedou). Krom toho, s možností mít prázdniny jsem se již před nějakou dobou rozloučil. Teď si spíš snažím najít něco, v čem bych mohl vyměnit svůj čas za peníze. A ačkoli spoustu věcí neumím, je mi téměř jedno, o jakou činnost se bude jednat. Peníze jsou peníze. Být na sebe zlý, napíšu, že bankovky jsou tabák-čekatel, ale věřte mi, mohu být zlý na kohokoliv, jen na sebe ne. Nepřijde mi to fér vůči vlastnímu egu.


Odvrátím-li zrak od svého kalendáře, který je tak zoufale zastaralý, a podívám se na svůj blog, zjistím, že od mého posledního článku uplynula již poměrně dlouhá doba. Víte, chtěl jsem to napravit, ale… A vy jste si toho stejně nevšimnuli! Takže se vlastně nemusím ani pracně vymýšlet důmyslné výmluvy. Můžete si za to sami, necítil jsem z vaší strany dostatečnou podporu. Jak dobře se to píše… Jen nesmím zjišťovat, komu že to zrovna vykám.

Nuže, co s tím? Totiž, s prázdným blogem. Na nedostatek čtenářů si stěžovat nechci, bylo by to nepromyšlené a naivní. Odpověď se přímo nabízí: Něco bych měl napsat. Jenomže co? Po mnoha týdnech většího či menšího nezájmu o jakýkoli blog (vlastní nevyjímaje), je poměrně obtížné někam se vracet. Ono to něco je již dávno zaneseno prachem (internetem se cestuje rychle a ta navyšující se rychlost víří prach myšlenek mnohem spolehlivěji než…než něco jiného). Někdo by dokonce mohl poznamenat, že takové návraty nejsou jen nemožné, ale i hloupé. Teď nemám na mysli někoho konkrétního, prostě jen nějakou osobu, nejlépe inteligentní (to aby její slova lépe zněla). A potom by mohl někdo jiný (opět zcela nekonkrétní osoba, nejlépe rozmazaná a zahalená mlhou znemožňující identifikaci) navrhnout, ať si vymyslím nějaký rámec, do nějž budu své nové články zasazovat. Prý že je to tak zajímavější, líp to vypadá a tak vůbec. Načež bychom se chvíli dohadovali a poté si dali vodní dýmku (naprosto nekonkrétní tabák zaručen). Tím pádem bych nic nevymyslel a mohl bych za měsíc napsat úplně stejný článek o tom, jak chci dostat na tento blog víc vlastních myšlenek, ale nejsem si jistý, odkud s tím začít. Tak moc jsem momentálně zamyšlený, víte?

Ale protože jsem tady sám, bude všechno jinak. Žádná vodní dýmka (aby bylo jasno, to NENÍ kvůli mé samotě), žádné fňukání nad tichem a podobné věci. A vůbec, tady máte článek.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.