Hérakleitos to tvrdil, Hegel to věděl a někteří lidé to
ještě dnes popírají. Všechno se neustále mění. Připouštět si však tuto
skutečnost denně opravdu nejde. Lidský mozek (stejně jako zbytek těla)
podporuje jistou dávku konzervatismu. Není divu, všeho moc škodí a cítit Zemi
otáčet se, vedlo by pouze k té formě osvícení, která záhy končí
šílenstvím. A to přeci nikdo z nás doopravdy nechce. Takže stačí vzpomínat
na Hérakleita a kolektiv v určitých intervalech. No, a kdybyste náhodou
měli chuť zapomenout úplně, nějaká nepříjemná událost vám vše zase hezky
připomene.
Před nedávnem jsem se dozvěděl, že útočiště KráKá, onen
půvabně zchátralý byt, musí být do konce prázdnin vyklizeno. Jinými slovy, opět
se stěhujeme. Ano, nejen já, který už tak ztratil mandát na každodenní pobyt v Brně,
ale i zbytek osazenstva. Důvodem je tentokrát prostá touha majitelů domu
rapidně zvýšit nájem. Takže pomalu začínáme přemýšlet nad ideálem nového
útočiště. Pominu-li fakt, že kvůli mé nezaměstnanosti není Jodidova účast na novém
lovu zcela jistá, mohu označit letošní léto jako velmi zajímavé.
Už vidím Khorse, kterak pobíhá po bytě a při ideálním světle
dokumentuje každý kout toho, co brzy nebudeme moci potkávat. Na nostalgii je
ovšem ještě čas. Stejně jako na zuřivé hledání v inzerátech. Navíc mám
obavy, že stejně si nejvíc budeme pamatovat to horko a zimu pěti pater bez
výtahu a pokusné chemické bomby v podobě amatérského hřbitova
koček/příjemných pachů (nehodící se škrtněte).
A protože má Hérakleitos v něčem pravdu, přijde čas,
kdy se budeme muset se současným bytem rozloučit. Jenomže tentokrát budeme
připraveni. Není nám jedenáct a moc dobře víme, jak správně zamávat oblíbenému
doupěti. Rozloučíme se přesně tak, jak si Grohova zaslouží. Bublavě a s vínem.
Očekávejte pozvánku…