neděle 03 2012

Lost


Strašně nerad něco hledám. Ale zatímco ztracený mp3 přehrávač jsem schopen oželet, některé věci již z principu najít musím. A je docela jedno, zda jsem je ztratil nebo ne. Mám pochopitelně na mysli zaměstnání a byt.

Občas mám pocit, že má snaha přesvědčit svět o mé zaměstnatelnosti je jako kdybych svým přátelům vysvětloval, že nejsem závislý na vodní dýmce. Pravdivost argumentů může být potvrzena, leč s dodatkem: „Ale v jiné, alternativní realitě.“ Chybí mi snad vše, co mi v tomto ohledu chybět může. Správné (nebo ještě správnější) vzdělání, zkušenosti (čti: praxe) a všechny ty papíry dokazující, že pokud lžu, tak až příliš dobře. K tomu všemu nejsem ani OZP (na což si nestěžuji, ba naopak) a vlastní svědomí by mi nedovolilo pracovat v dynamicky se rozvíjející mladé společnosti, v níž vydělat si peníze a užít si mnoho zábavy je jedno a totéž.
Jeden by mohl říct, že záměrně omlouvám vlastní neschopnost. Jeden by snad mohl mít i pravdu. Ovšem většinou tihle jedni nemají žádný fungující návod, jak si s danou situací poradit. A tak mám občas dojem, že namísto hledání si práce jen prohlížím aktuální nabídky pro jiné obory.

Situace s hledáním bytu je docela jiná. Ačkoli ze současného působiště se musíme v srpnu odstěhovat, nikdo z nás jiné bydlení nehledá. Ono totiž už možná existuje a to v podobě většího a dražšího bytu pro více obyvatel. A tak se někteří loučí se starým bytem a jiní pomalu začínají řešit průběh stěhování do nového. Jistě jste si domysleli, že na mne připadlo to loučení. Pokud nebudu mít stálý příjem finančních zdrojů, nestěhuji se jako ostatní do jiné části Brna, ale zase zpátky k Hodonínu.

Říká se, že hledanou věc nejčastěji nalezneme tehdy, přestaneme-li ji na nějakou dobu hledat. Ovšem také se říká, že najde ten, kdo hledá. Snažím se rozhodnout, které tvrzení je mi sympatičtější.

Jsem Jodid, ale nemám na to žádný papír.

 Alice... Tedy Amen.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.