pondělí 23 2012

Barely visible, we stand


Nechtěl jsem, to samo...


Všechno se opakuje
nádechem výdech
ve světě bez zvuku
za dveřmi

Všechno mám zapsáno
až přijde čas na seznam
tužkou skrz
anebo pod

A trochu doufám, že nepřijde
linie se neprotnou
i předsudky se občas mýlí
tak proč lidé

Strach je přirozený
dokud nenudí
pak bereme ho vážně
evolučně nemožní

Ignorujíc jehlu
pícháme se bolestí
časem častěji
do cizí

Ve snaze utlumit otázky
život
a svět bez zvuku
všechno barvou šedivou

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.