středa 08 2012

Exodus 1


Část první


KARLA      -A tohle je obývák.
IVETA       -Vypadá to spíš jako ložnice.
KARLA      -To ne, je to obývák. Ložnice je to první.
IVETA       -Nebyla to pracovna?
KARLA      -Pracovna? Asi to bude i pracovna.
TÝNA        -Cože?
KARLA      -Prosím?
TÝNA        -Ne, to nic. Jen jsem se zamyslela.
KARLA      -Myslíš, že by byla ložnice lepší tady nebo tam?
TÝNA        -No, to záleží na tobě.
KARLA      -Já vím. Ale jak bys to udělala ty?
TÝNA        -Nevím.
KARLA      -Musíš mít nějakou představu.
TÝNA        -To ano. Za normálních okolností bych představu měla. A nejspíš bych řekla, že ložnice by byla lepší tady, protože by nebyla průchozí. Jenomže dnes je mi to nějak jedno. Omlouvám se.
KARLA      -To nevadí. Nevěděla jsem, že ti není dobře.
IVETA       -Nechceš se posadit?
TÝNA        -Na zem? Jsem jenom unavená z práce, to je všechno.
IVETA       -Aha.
KARLA      -Takže ložnici mám dát sem?
TÝNA        -To je na tobě.
KARLA      -Musíte mi poradit.
IVETA       -Co kdybych sem vzala Standu?
KARLA      -On takovým věcem nerozumí nebo ano?
IVETA       -No právě. Když ti řekne, že máš něco udělat takhle, víš, že by se to spíš hodilo udělat naopak.
KARLA      -Aha.            Tak ho určitě pozvi.
TÝNA        -Jestli ho sem dostaneš.
IVETA       -To já mám své metody.
KARLA      -Týno, nechceš pozvat Oskara?
TÝNA        -Obávám se, že nemá teď moc času. A navíc, u něj to nefunguje tak dobře jako u Standy. Je mi líto, že to musím přiznat, ale občas s ním souhlasím.
KARLA      -Jsi šťastná žena.
TÝNA        -Jo, to je převlek.
KARLA      -Cože?
TÝNA        -Ale nic. Nezajdeme na kafe, když už jsme to tady všechno viděly?
KARLA      -A nechcete se ještě jednou podívat?
IVETA       -Ona to myslí vážně.
KARLA      -Co myslím vážně?
IVETA       -Týna si včera dělala srandu, že až se přestěhuješ, tak sem nebudeš nikoho zvát.
TÝNA        -Ne, to ne. Ale je pravda, že mít vlastní byt je lepší.
IVETA       -To jo.
KARLA      -Nikdo tě neruší, nikdo po tobě nic nechce. Jsi paní svého vlastního domova.
IVETA       -To by se mi líbilo.
TÝNA        -Komu ne.
KARLA      -Divím se, že jsem první, koho to napadlo.
TÝNA        -Jsi první, která to realizovala.
IVETA       -No jo, mít tak byt jen pro sebe.
              -
IVETA       -A pro Standu samozřejmě. Bylo by to hezké.
TÝNA        -To věřím. I když si v tom vzorci nedovedu představit Standu.
IVETA       -Ha, to by ses divila. On je strašný romantik.
TÝNA        -Nepovídej.
IVETA       -Ano. Ale musí mít jistotu, že jsme sami.
KARLA      -A co dělá?
IVETA       -To je různé. Většinou ho musím brzdit. Posledně mi nasypal růže do postele.
TÝNA        -Au.
IVETA       -Myslel to dobře.
TÝNA        -Třeba ho to časem přejde.
IVETA       -Ty růže ho už přešly. Doufám. Snažila jsem se mu to naznačit.
KARLA      -A jak jsi to naznačila?
IVETA       -Řekla jsem: „Tohle už nikdy nedělej.“
KARLA      -A pochopil to?
IVETA       -Zatím to neudělal. Ale hodinu se tvářil uraženě. Potom jsem… Pak jsme šli spát.
KARLA      -Aha.
TÝNA        -Víš, že si nedovedu představit Standu, jak… Jak jde spát?
KARLA      -Já taky ne. Ježiši. Možná trochu ano.
IVETA       -Kdybyste věděly, že ta představa byla to, co mne na něm zaujalo nejvíc…
TÝNA        -Dámy, spěcháte někam?
IVETA       -Ne, proč?
KARLA      -Ani ne.
TÝNA        -Protože myslím, že si to kafe musíme dát. Je tady někde něco jako kavárna?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.