Část
třetí
OSKAR -Tak jo. Dejme tomu, že můžeme začít.
TÝNA -Nemusí to být tak oficiální.
OSKAR -Není to oficiální ani trochu. Vždyť jsi mi
zakázala kladívko.
TÝNA -Kladívko nebo řízky.
OSKAR -Však říkám. Sofiina volba.
STANDA -Ehm, mohli bychom se zaměřit na něco
důležitějšího?
OSKAR -Jistě.
TÝNA -Povedlo se někomu z vás najít
náhradu za Karlu?
-
-
TÝNA -Karlo?
KARLA -Já
ne. Totiž, neměla jsem ani kdy začít hledat. Mám toho teď strašně moc
s vybíráním věcí do bytu a do toho je v práci další uzávěrka.
OSKAR -Ty jsi přesídlila do účtárny?
KARLA -Ne, ale i pro nás je každá uzávěrka
těžká.
OSKAR -Aha.
TÝNA -Tak, někdo jiný?
ROMAN -Já jsem se ptal, ale ani jednou to
nevyšlo.
OSKAR -Koho ses ptal?
ROMAN -Hodně lidí.
OSKAR -Ano?
ROMAN -Vlastně
jen Petra z práce. Když jsem se ho ptal naposledy, musel jsem před ním
utéct.
OSKAR -Třeba po tobě chtěl rovnou klíče od bytu.
ROMAN -To si nemyslím.
OSKAR -No, to není moc dobré. Já jsem také nikoho
nesehnal, Týna též ne.
TÝNA -Pardon.
OSKAR -Tak nám zbývá jedině Standa.
STANDA -Já nikoho nemám.
OSKAR -Škoda.
STANDA -Ale vlastně… Mohl bych říct Ivetě.
TÝNA -Ona by sem chtěla?
STANDA -Určitě.
OSKAR -Vidíš,
to je typické mužské „určitě“, které každá rozumná žena zničí jedním mávnutím
řas.
TÝNA -Jak poetické.
ROMAN -A nechtěla by spíš bydlet přímo
s tebou?
STANDA -Jako v jednom pokoji?
ROMAN -Ano.
STANDA -V jedné posteli?
ROMAN -Aha.
TÝNA -Možná
by se jí líbilo bydlet v pokoji, který s tím tvým sousedí. Kdyby už
nebydlela jinde.
STANDA -Tak se přestěhuje.
TÝNA -Opravdu?
STANDA -Ano. Stejně si chceme být víc nablíž. U
sebe.
OSKAR -Nablíž?
STANDA -Nebo tak nějak podobně.
OSKAR -Dobře.
TÝNA -Tak se Ivety zeptej a potom nám dej
vědět.
STANDA -To je v pohodě. Ona se sem přestěhuje.
OSKAR -Jedno
mávnutí řas, Týno, pamatuj.