Exodus 5


Část pátá

KARLA      -Postav to zatím třeba sem.
ROMAN     -OK.
KARLA      -Není to moc těžké?
ROMAN     -Ne.
KARLA      -Děkuji, že mi pomáháš.
ROMAN     -To je v pořádku.
KARLA      -Netušila jsem, že mám tolik věcí. A když si představím, kolik si jich budu muset ještě pořídit.
ROMAN     -Téda, to je pěkná linka.
KARLA      -Že jo? Dostala jsem na ni slevu.
ROMAN     -Je tam škrábanec.
KARLA      -Ano, malý.
ROMAN     -Vidím ho až odsud.
KARLA      -Něco tam potom položím. Třeba hrnec nebo tak. Byla to velká sleva.
ROMAN     -Tak to jo.
              -
ROMAN     -Ty, Karlo?
KARLA      -Už pojedeme jen jednou, opravdu.
ROMAN     -O to nejde. Mám otázku.
KARLA      -Ano?
ROMAN     -Kdybys měla jít na schůzku… Kam bys šla?
KARLA      -Vybrala bych si nějaké hezké místo. Kam jste šli posledně?
ROMAN     -Ještě nikam.
KARLA      -Ale už to jsou tři měsíce.
ROMAN     -Já vím. Vždycky nám do toho něco vlezlo.
KARLA      -Tobě nebo jí?
ROMAN     -Jednou jí, jednou mně… Tak nějak.
KARLA      -Aha. No, můžu se zeptat v práci. Já teď na schůzky nechodím. Mám toho i tak moc.
ROMAN     -Dobře. Děkuji.
KARLA      -Na to pozor, mám tam vázy.
ROMAN     -Fajn. Kam?
KARLA      -Polož to sem. Děkuji.
ROMAN     -Víš, tak jsem přemýšlel, Helena má volný pokoj…
KARLA      -Není na to trochu brzo, stěhovat se k někomu?
ROMAN     -Já bych se nestěhoval přímo k ní. Ten pokoj je jen ve stejném bytě.
KARLA      -Aha. Ale stejně…
ROMAN     -Potřebuje nutně sehnat nějaké spolubydlící, jinak bude muset z bytu.
KARLA      -To je smutné.
ROMAN     -A jestli to dojde až tak daleko, bude se muset vrátit k rodičům.
KARLA      -Hm. A rodiče jí nepomůžou?
ROMAN     -Víš, jak je to s rodiči. A navíc, je jí už třiadvacet, má nejvyšší čas odstěhovat se.
KARLA      -Když myslíš.
ROMAN     -Krom toho, kdybych se odstěhoval, mohl bych spoustu věcí udělat jinak, líp. A začít znovu.
KARLA      -S čím?
ROMAN     -Tak. S věcmi. Občas mě štve, jak mě všichni berou jako někoho neschopného a… Standa to přehání.
KARLA      -Standa je Standa.
ROMAN     -No právě. Myslím, že mu nebude moc vadit, když se nebudeme potkávat v koupelně a tak.
KARLA      -Asi ne. Když nad tím přemýšlím takhle, tak… Klidně se odstěhuj.
ROMAN     -Díky.
KARLA      -A teď ten zbytek věcí.