Část
šestá
STANDA -Ahoj.
OSKAR -Nazdar.
STANDA -Můžu s tebou mluvit?
OSKAR -Je to nutné?
STANDA -Ani ne.
OSKAR -Takže to počká.
STANDA -No, asi ano.
OSKAR -Asi ano. Dobře. Tak povídej.
STANDA -Víš, bavil jsem se o tom s Ivetou a
ona říkala, že teď je ideální příležitost.
OSKAR -Ano?
STANDA -Jo. Kdoví jak to bude potom a teď když to
dopadlo, jak to dopadlo… Rozumíš.
OSKAR -Ani trochu.
STANDA -Budu se stěhovat k Ivetě.
OSKAR -Aha.
STANDA -A tak jsem si říkal, víš, nespěchám na to,
ale… Když jsme kupovali tenhle byt…
OSKAR -Já vím.
STANDA -Někde mám napsanou částku.
OSKAR -Já taky. Ale budeš muset počkat, než se
k takovým penězům dostanu.
STANDA -Nespěchám
na to. Jen budeme chtít s Ivetou trochu předělat vybavení toho nového
bytu. Však to znáš.
OSKAR -Něco jsem o tom už slyšel.
STANDA -Fajn.
OSKAR -Stando?
Nepřemlouvám tě, jen bych si rád ujasnil jednu věc. Proč se tak najednou
stěhuješ?
STANDA -Abych mohl být s Ivetou.
OSKAR -Už s ní jsi. A já myslím, že by ti
neutekla, kdyby ses tak zbrkle nestěhoval.
STANDA -Já
se nestěhuji zbrkle, mám všechno dobře promyšlené. A krom toho, ten její byt je
sice menší, ale budeme tam jenom dva. Budu mít víc místa na knihy. Víš, dokud
nám nespraví fakultu a já nebudu moct vrátit půl knihovny. Tady se nemůžu skoro
ani pohnout.
OSKAR -Tak dobře. Řekni, kdybys potřeboval pomoct
se stěhováním.
STANDA -Díky.
-
TÝNA -Ahoj, ty už jsi doma?
OSKAR -Ano.
TÝNA -Stalo se něco?
OSKAR -Ani ne. Jen se mi dnes Helena chlubila, že
se k ní stěhuje Roman.
TÝNA -Jaká Helena?
OSKAR -Ta, co v čajovně rozhazuje své
vizitky.
TÝNA -A Standův Roman.
OSKAR -Tak.
TÝNA -Takže hledáme nájemníky do dvou pokojů.
OSKAR -Ne. Standa se chce odstěhovat
k Ivetě.
TÝNA -A sakra. Myslíš, že je tak moc
inspirovala Karla?
OSKAR -Kdoví.
Je to jedno, nikde není psáno, že nesmí bydlet jinde. Jen je to celé tak nějak
narychlo.
TÝNA -S tím se asi nedá nic dělat.
OSKAR -Ach jo.
TÝNA -Co všechno je narychlo?
OSKAR -Zase mi volali.
TÝNA -Oni?
OSKAR -Jo. Moc rádi by se sešli a já nevím, co
všechno ještě po mne chtějí.
TÝNA -A potkáš se s nimi?
OSKAR -Co
mi zbývá? Když už se k nim mám chovat podobně, jak se často oni chovali ke
mně, tak se chci chovat opravdu jen podobně a ne stejně.
TÝNA -Pojď sem.
OSKAR -Nevíš, proč jsme tento byt vlastně
kupovali?
TÝNA -Abychom měli kde bydlet.
OSKAR -To chápu. Ale proč jsme ho rovnou
kupovali?
TÝNA -Já
nevím. Byl to váš nápad. Nechtěli jste žádný nájem a tak nějak se počítalo
s tím, že tady potom někdo z nás zůstane.
OSKAR -No, nezůstane tady nakonec nikdo.
TÝNA -Takže se taky odstěhujeme.
OSKAR -My,
drahá Týno, se odstěhovat musíme. Potřebujeme něco menšího a hlavně levnějšího.
Ale nejdřív se musíme zbavit našeho současného působiště.
TÝNA -Vezmu si na starosti hledání nového.
OSKAR -Dobře. Já jdu někam udat ten starý.
TÝNA -A… Oskare…
OSKAR -I
já Tebe, Týno. Moc.