sobota 18 2012

Exodus 6


Část šestá

STANDA    -Ahoj.
OSKAR     -Nazdar.
STANDA    -Můžu s tebou mluvit?
OSKAR     -Je to nutné?
STANDA    -Ani ne.
OSKAR     -Takže to počká.
STANDA    -No, asi ano.
OSKAR     -Asi ano. Dobře. Tak povídej.
STANDA    -Víš, bavil jsem se o tom s Ivetou a ona říkala, že teď je ideální příležitost.
OSKAR     -Ano?
STANDA    -Jo. Kdoví jak to bude potom a teď když to dopadlo, jak to dopadlo… Rozumíš.
OSKAR     -Ani trochu.
STANDA    -Budu se stěhovat k Ivetě.
OSKAR     -Aha.
STANDA    -A tak jsem si říkal, víš, nespěchám na to, ale… Když jsme kupovali tenhle byt…
OSKAR     -Já vím.
STANDA    -Někde mám napsanou částku.
OSKAR     -Já taky. Ale budeš muset počkat, než se k takovým penězům dostanu.
STANDA    -Nespěchám na to. Jen budeme chtít s Ivetou trochu předělat vybavení toho nového bytu. Však to znáš.
OSKAR     -Něco jsem o tom už slyšel.
STANDA    -Fajn.
OSKAR     -Stando? Nepřemlouvám tě, jen bych si rád ujasnil jednu věc. Proč se tak najednou stěhuješ?
STANDA    -Abych mohl být s Ivetou.
OSKAR     -Už s ní jsi. A já myslím, že by ti neutekla, kdyby ses tak zbrkle nestěhoval.
STANDA    -Já se nestěhuji zbrkle, mám všechno dobře promyšlené. A krom toho, ten její byt je sice menší, ale budeme tam jenom dva. Budu mít víc místa na knihy. Víš, dokud nám nespraví fakultu a já nebudu moct vrátit půl knihovny. Tady se nemůžu skoro ani pohnout.
OSKAR     -Tak dobře. Řekni, kdybys potřeboval pomoct se stěhováním.
STANDA    -Díky.
              -
TÝNA        -Ahoj, ty už jsi doma?
OSKAR     -Ano.
TÝNA        -Stalo se něco?
OSKAR     -Ani ne. Jen se mi dnes Helena chlubila, že se k ní stěhuje Roman.
TÝNA        -Jaká Helena?
OSKAR     -Ta, co v čajovně rozhazuje své vizitky.
TÝNA        -A Standův Roman.
OSKAR     -Tak.
TÝNA        -Takže hledáme nájemníky do dvou pokojů.
OSKAR     -Ne. Standa se chce odstěhovat k Ivetě.
TÝNA        -A sakra. Myslíš, že je tak moc inspirovala Karla?
OSKAR     -Kdoví. Je to jedno, nikde není psáno, že nesmí bydlet jinde. Jen je to celé tak nějak narychlo.
TÝNA        -S tím se asi nedá nic dělat.
OSKAR     -Ach jo.
TÝNA        -Co všechno je narychlo?
OSKAR     -Zase mi volali.
TÝNA        -Oni?
OSKAR     -Jo. Moc rádi by se sešli a já nevím, co všechno ještě po mne chtějí.
TÝNA        -A potkáš se s nimi?
OSKAR     -Co mi zbývá? Když už se k nim mám chovat podobně, jak se často oni chovali ke mně, tak se chci chovat opravdu jen podobně a ne stejně.
TÝNA        -Pojď sem.
OSKAR     -Nevíš, proč jsme tento byt vlastně kupovali?
TÝNA        -Abychom měli kde bydlet.
OSKAR     -To chápu. Ale proč jsme ho rovnou kupovali?
TÝNA        -Já nevím. Byl to váš nápad. Nechtěli jste žádný nájem a tak nějak se počítalo s tím, že tady potom někdo z nás zůstane.
OSKAR     -No, nezůstane tady nakonec nikdo.
TÝNA        -Takže se taky odstěhujeme.
OSKAR     -My, drahá Týno, se odstěhovat musíme. Potřebujeme něco menšího a hlavně levnějšího. Ale nejdřív se musíme zbavit našeho současného působiště.
TÝNA        -Vezmu si na starosti hledání nového.
OSKAR     -Dobře. Já jdu někam udat ten starý.
TÝNA        -A… Oskare…
OSKAR     -I já Tebe, Týno. Moc.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.