pondělí 20 2012

Exodus 7


Část sedmá    

KARLA   -Hm. To je pěkná roleta. Škoda, že tady mám žaluzie. Ale tak… Vyměnit se dá všechno, ne? Ha.
              -
KARLA   -Co to je? To jsem ještě neviděla. Aha. Viděla. A to taky. Televize je na hovno. Ach jo. Mohla bych si třeba udělat popcorn. Kdybych už měla tu mikrovlnku. Kruci, ženská. Taky bych neměla být tak vybíravá. Mohl být popcorn. Takhle nemám nic.. Hlavně, že jsem si tak honem věšela zrcadlo. Přesně jak to psali v tom…
KARLA   -No… Někde to určitě psali. Pokud to neříkali v televizi. A tam by si určitě nevymýšleli. Rozhodně ne ve středu. Nebo to bylo ve čtvrtek?
              -
KARLA   -Sakra, co je vlastně dneska za den? A kolik je hodin? Neměla bych už jít spát? Jdu zítra do práce, ne?
              -
KARLA   -Právě jsem mluvila sama se sebou. Kruci. Kruci, kruci, kruci. Jsem tady první noc a už mi z toho hrabe. Asi bych měla najít Penízka… Hm. Budu spát s plyšovým medvědem. Kdyby mě tak někdo viděl… Ach jo. Kéž by mě někdo viděl.
             
STANDA    -Tady jsi.
OSKAR     -Ano.
              -
OSKAR     -Ano?
              -
OSKAR     -Stando, já tady pracuji.
              -
OSKAR     -Potřebuješ něco?
STANDA    -Jak jsi to mohl udělat?!
OSKAR     -Možná bude lepší, když mi připomeneš, co jsem udělal, než se začnu kát.
STANDA    -Něco jako svatební smlouva?
OSKAR     -Jo, tohle… Nevím, co se ti na tom nelíbí. Je to takový nevinný žert.
STANDA  -Říkat Ivetě, že podpis nájemní smlouvy je skoro jako podpis novomanželů na svatební smlouvu, není moc žertovné.
OSKAR     -A proč by nemohlo?
STANDA    -Protože si kvůli tomu Iveta půjčila bílé šaty!
OSKAR     -Svatební?
STANDA    -Ne, to naštěstí ne. Ale je jasné, co tím chce říct.
OSKAR     -A co tím chce říct?
STANDA    -Já nevím.
OSKAR     -Tak proč-
STANDA    -Prostě se mi to nelíbí.
OSKAR     -A řekl jsi jí to?
STANDA    -Ne. Když jí se nedá nic jen tak říct.
OSKAR     -Co kdybychom se na chvíli posadili? Dáš si čaj? Dýmku?
STANDA    -Tak jo.
OSKAR     -Na, něco si vyber a támhle se posaď. Já hned přijdu.
              -
              -
OSKAR     -Tak. Jak jsi to říkal s Ivetou?
STANDA  -Nemůžu jí říct, že se mi to nelíbí. Ona je z toho tak nadšená… A navíc bychom se zase dostali k debatě o manželství a dětech. Představ si, že ona děti chce.
OSKAR     -To není zase tak hrozné, ne?
STANDA    -Já děti nesnáším!
OSKAR     -Mně to neříkej. Řekni to své drahé polovičce.
STANDA    -Co když se mnou opravdu bude chtít to…
OSKAR     -Já jsem tak nějak doufal, že jste už to…
STANDA    -Myslím děti.
OSKAR     -Tak si o tom promluvíte a uvidíš, co z toho vzejde.
STANDA    -Když já jí nedokážu odolat.
OSKAR   -S tím ti nepomůžu, promiň. Zkus teď na svatbu a takové ty věci nemyslet a zaměř se na stěhování. Nový byt, stálá známost…
STANDA    -No a do toho ještě ten byt.
OSKAR     -Je s ním něco špatně?
STANDA    -Víš, jak snáším nové prostředí.
OSKAR     -Když jsme se stěhovali naposledy, tak jsi-
STANDA    -Dva týdny blul, jo. Řekl jsem to Ivetě.
OSKAR     -A co ona na to?
STANDA    -Koupila mi kýbl.
OSKAR     -Tak… To už se asi nedá nic dělat.
STANDA    -Nesměj se.
OSKAR     -Promiň. Víš, myslím, že Iveta je pro tebe ta pravá.
STANDA    -Myslíš?
OSKAR     -Anebo to dobře předstírá.
STANDA    -Díky.
OSKAR     -Nemáš zač. Tak, už sis vybral?
STANDA    -Ano. Myslím, že si dám dýmku.
OSKAR     -Výborně. Jakou?
STANDA    -Jahodu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.