Po mnohaletém komplexním studiu jsem dospěl k názoru,
že všechny zjištěné informace mohou vést k jednomu závěru. Chtěl bych
tímto apelovat na občanskou solidaritu. Nenechte prosím některé své kolegy a
kolegyně trápit se svobodnou vůlí. Kazí jim to život.
To bylo pochopitelně napsáno s notnou dávkou nadsázky.
Nicméně je pravdou, že nutnost vědomě se rozhodnout patří pro některé osoby
mezi extrémní rizika. Jaké by mohlo být jejich zděšení při zjištění, že téměř
ve všech situacích máme možnost volby. Byť v některých případech jsou
alternativy poněkud nepříjemné. Právě jsem strávil asi deset minut přemýšlením,
jak tyto závěry naroubovat na příklady o psaní. Nakonec mi došlo, že tak nemohu
učinit. A je to koneckonců úplně jedno.
Dnešní den byl svým způsobem jedinečný. Na kolejích jsem
symbolicky vkročil do druhého semestru své smlouvy. Někteří studenti (a
studentky pochopitelně též) mne již automaticky zdraví, jiní mě stejnou
automatikou ignorují. Občas se někdo na něco zeptá. Většina dotazů se
momentálně týká polohy vchodu do tělocvičny. Studenti (opět jejich kolegyně
též) jsou mnohdy obdarováni odpovědí, ještě než se zeptají. Kdybych byl
domýšlivý (moment, vždyť jsem!), napíšu něco o tom, jak snadné je odhadnout, co
který člověk chce. Pravdou ovšem zůstává, že to občas ani oni sami netuší.
Začátek nového semestru s sebou nese zejména naději na
pár týdnů té bezstarostné části studentského života. Minimálně tak aspoň hovoří
stereotyp. Brno se opět zaplnilo mladými lidmi, kteří berou všechno vážně. Tedy
všechno to, co si dle jejich měřítek zaslouží. Což je mile lidské. Vsadím se,
že to poslední, o čem by se chtěli bavit, je spojeno se školními povinnostmi.
Nedivím se. Klidnou mysl po zkouškách zajímá nejspíš co s volným časem.
Všechny ještě nedávno zakázané aktivity již nelákají. Statut útěku před něčím
důležitým jim byl ovšem odebrán pouze dočasně. Potom budou zase v kurzu. V zájmu
všech doufám, že z dokonalého kruhu bude jednou elipsa.
Zároveň vím, že část studentů (zejména z oněch zbytečných oborů) bude ještě nějakou
dobu zvažovat, co s volným časem. Jenže potíž tkví v tom, že ti
opravdu dobří nemají žádnou volbu. Což, jak se zdá, mohu bez obav vztáhnout i
na psaní.