Média
nám lžou. Měli bychom být suverénní, soběstační a neutrální.
Evropská unie je největší zlo od dob Sovětského svazu. Co
muslim, to terorista... Jsou názory, které mne dovedou rozesmát.
Nebo naštvat. Většinou záleží na tom, od koho je slyším.
Každý
má pochopitelně právo dospět k vlastnímu závěru. Jednou z
výhod individualismu je fakt, že si všichni můžeme myslet totéž.
Každý cítíme potřebu seberealizace a akceptace. A proto se
snažíme své myšlenky vyjádřit nahlas a zároveň o nich
polemizujeme s ostatními. Inu, polemizujeme... Občas se spíš
hádáme. Protože ti druzí si nemyslí totéž, jejich vidění
světa je zkreslené propagandou. Musíme se pokusit vysvětlit jim,
kde dělají chybu.
Měl
jsem vždycky pocit, že validita mého názoru se měří dle mé
schopnosti tento svůj názor si obhájit. Jenomže kdy jsem
naposledy uznal, že se mýlím? Moc rád bych věřil, že něco
takového jako omyl neznám, leč to nezní příliš pravděpodobně.
A jakkoli se snažím zůstat otevřený všem nápadům a myšlenkám,
v praxi se mi zatím povedlo pouze být tolerantní a nezpochybňovat
oponentovo mentální zdraví. I když u některých radikálnějších
názorů je to poměrně obtížné.
Přestože
to čas od času nevydržím a začnu místo logické argumentace
kázat svou pravdu, nejsem na tom bohužel nejhůř. Někteří lidé
se pro kázání narodili. Věc se má tak a tak. Tečka. Taková je
pravda a kdo nesouhlasí, ten je debil. Ona i přílišná tolerance
a hyperkorektnost časem unaví.
Závidím
těm, kteří z toho všeho mají jen srandu. K ničemu se moc
hlasitě nevyjadřují a hledí si svého. Provedl jsem pár pokusů
o něco podobného, ale nepovedlo se mi to. Škoda. Zdá se tedy, že
mi nezbývá nic jiného, než pokračovat v toleranci.
Ovšem
zvláště v současné situaci to není nic lehkého. Navíc, čím
je člověk starší, tím víc se spoléhá na konformitu
jednoduchých řešení. Ono to koneckonců bude lidi vždycky
svádět. Sebedestrukce.
Battlestar Galactica Season 2 OST: Prelude to War