JÚMČÚBZVČ

Mám opravdový talent pro time management, čili pro organizaci času. A protože se zrovna nudím, rozepíšu se zde o základních principech metody, kterou jsem sám vymyslel.
S časem je vždycky problém. Když ho měříme, potýkáme se s jeho nadbytkem. Jakmile ale nějaký čas potřebujeme, je ho málo. Snad každý se někdy pokoušel čas a naše vnímání této veličiny umravnit. A většina z vás má nějakou zaručenou radu, jak na to. V průběhu let se dokonce našli i chytří obchodníci, kteří o tom prodávali knihu. Jenomže reálně jsem uspěl až já. V duchu tradice jsem tuto techniku nazval Jodidova úžasná metoda časové úspory bez ztráty volného (nebo též flákacího) času. Základem je dodržování několika velmi jednoduchých zásad.

I. Zbavit se přebytečného času.

Známe to všichni. Nedůvěra ve vlastní schopnosti nutí nás dávat si přemrštěné časové dotace. Potom se v tom moři hodin nejsme schopni zorientovat, naše pracovní tempo je neefektivní, takže nakonec se nám jen horkotěžko  podaří něco doopravdy splnit. A ve finále na tom ztratíme nejen my, ale i čajovna, kam tím pádem nestihneme zavítat. Na čaj a vodní dýmku nelze jen tak zapomínat, neb jejich ignorováním zanikají pracovní místa. Čímž vlastně okrádáme stát a v konečném důsledku sami sebe. Pokud však využijeme tento přebytečný čas k relaxaci, dopřeje tělu i mysli dostatečný odpočinek před prací, čímž zajistíme vyšší motivaci a výnos z centimetru ovoce. Nesmíme ani zapomínat na pozitivní dopady stresu, kterýžto nám pomůže k nepředstavitelným výkonům.

II. Ve vhodný okamžik koncentrovat veškerou energii na práci.

V této fázi je nutné jen jedno: splnit úkol. Ostatní záležitosti musí jít stranou. Spánek, hygiena, jídlo, komunikace s okolím, to všechno je postradatelné. Čím víc se blíží uzávěrka či termín odevzdání, tím větší prostor je třeba věnovat pracovní činnosti. I smrt eventuálně počká, zato nadřízení a učitelé nikoli.

III. Traumata zalévat do zapomnění.

Ať už jsme vše úspěšně splnili nebo ne, je to jedno. Nyní záleží pouze na tom, abychom využili svůj stav absolutního vysílení a vyčerpání. Na pokraji vyhoření doplazíme se do nejbližší vinárny, kde setrváme tak dlouho, dokud se veškeré naše vzpomínky na obtížné situace z předchozí fáze (a případné výčitky svědomí) neutopí v lahodném moku, v němž se podle všeho skrývá pravda. Jestli někdo preferuje pivo, má smůlu. Nadměrná konzumace piva generuje další výčitky svědomí. Naopak víno s sebou nenese absolutně žádná negativa (a pokud je vám po probuzení špatně, poděkujte svým předsudkům).