Asi deset minut jsem se velmi intenzivně
zabýval otázkou, zda by v budoucnu mohla tatarka nahradit kečup. Všichni
dobře víme, že šance na něco takového jsou mizivé. Ale jako prostředek k ukrácení
si až příliš dlouhé chvíle to funguje dokonale.
Dostal jsem se dokonce tak daleko, že jsem byl
nucen počítat s případnou občanskou válkou na poli dochucovadel. Rozepsal
bych se tady klidně o detailech celého konfliktu, včetně jmenování
nejmocnějších spojenců. Jenže mám stále své antické období (jak naznačila
vločka), a tak postačí zmínit jednotky lehkooděnců chránící křídla dlouhé linie
protlakových falang nebo třeba slavnou vaječnou těžkou jízdu. Pokud by se někdo
přeci jen zajímal o výsledek konfliktu, doporučuji sledovat ceny v supermarketech.
Ony ty slevy nejsou jen tak, víme?
Není to tím, že bych měl potřebu se nudit.
Jsem totiž klasický workoholik (když se flákám, tak pořádně) a každá vteřina
nudy je tak pro mne velice nebezpečná. Mimo to se ještě stále snažím úspěšně
dokončit školu a zároveň si udržet svou pochybnou normu (aspoň) jedné recenze
za měsíc. V tomto ohledu je vždy problematické zajistit si ty
nejzajímavější tituly. Mám poměrně proměnlivou úspěšnost a kolikrát už jsem
přemýšlel, že bych do celého procesu zkusil protlačit protekci, avšak nejsem si
nikdy jist výsledkem. Co kdyby ostatní znali Arva mnohem líp? Proto se zatím
uchyluji pouze k víře ve vlastní rychlost. Ostatně tady má existence vícedílných
publikací spíše pozitivní efekt – stačí být jednou rychlý a potom už jen čekat
na vydání dalších a dalších knih. Jaké štěstí, že se dá v případě rozjetého
vlaku vystoupit! Mohl bych zmínit pár titulů, v nichž by se mi rozhodně
nechtělo pokračovat (i když vločka mne hecuje, abych rozdělanou práci
dokončil).
Až si budu zase někdy stěžovat na špatně
napsanou knihu, snad si uvědomím, jak snadno bych se jí mohl vyhnout. Stačí
chtít.
Jo…A rajčata nepřelstíš.