Každý máme svůj velký sen. Někdo touží
pokračovat v rodinné tradici, jiný sní o kariéře spisovatele. Já jsem se
rozhodl být realista a vzít v potaz své schopnosti. Spojím tak vlastně
příjemné s užitečným. Až vyrostu, bude ze mne hnojivo.
Ta myšlenka mne láká čím dál víc. Konečně
dostanu odpovídající prostor k vlastní realizaci. Nicméně pro jistotu jsem
si to přímo na místě párkrát přeměřil. Jeden nikdy neví a připravit se je třeba
na vše. Budu-li mít štěstí, dostanu úplně vlastní místo. Už to by samo o sobě
mělo být dostatečně motivující. Navíc, moje lenost je v tomto ohledu
obrovskou výhodou, neb se nemusím učit nečinně ležet a budu tak mít před
ostatními v rozkladu slušný náskok. Myslím, že to dokonce může být i
zábava. Rozhodně si plánuji užít každý okamžik. Jen je mi líto těch, co se
mezitím budou za něčím honit nebo se o něco pokoušet. Já si budu hovět v teple,
klidu a užívat si těsné spojení s přírodou, zatímco oni budou trpět
nedostatkem času a jiných nezbytností. Když vše půjde dobře, vzpomenu si i na
empatii a něco uroním…
Jediný problém, který ve své budoucnosti
vidím, je spojen s florou. Coby umělci mi velice záleží na estetickém
dojmu. Vím, jak je důležité dostat se lidem pod kůži, přinutit je vzít vás v potaz
a akceptovat vás. Myšlenka, provedení, umělecký záměr. Myslím, že musím počítat
s co nejexpresivnějším vyjádřením vlastní niternosti. A ač se pokouším
soustředit na krásné žluté tulipány pomalu se otevírající světu, nemohu se
zbavit dojmu, že česnek by byl lepší. Nebo jiná kořenová zelenina… Povedlo by
se mi tak propojit umění s řekněme… Mrkvovým salátem.
Jen aby se tady neujaly citrusy.