Je konec roku. Doba, kdy se některé vzpomínky vrací pro potřeby rekapitulace a následného studu. Proto se lidé snaží být co nejveselejší. A když to nejde, přichází na řadu štědrá konzumace alkoholu spojená s pokusy připravit někoho o prsty.
Ve skutečnosti není co slavit. Mnohem snaději si všimneme seznamu nevyužitých příležitostí, než toho drobného písma upozorňujícího na naše úspěchy. Není v tom žádná objektivita. Jenže ta mrcha není skoro nikde. Přesto považuji za žádoucí připomínat její důležitost. Ve skutečnosti je to tak, že co jsem nestihl letos, nestihnu ani příští rok. Nikoho to nemusí mrzet, protože všichni bychom měli mít o ostatních trochu realističtější (nikoli přímo objektivní) mínění. Každé nečekané pozitivum nás tak příjemně překvapí.
Krom toho, nejdůležitější vlastností člověka je jeho schopnost dospívat, vážnět, reprodukovat se, stárnout, zapomínat, senilnět, umřít. Vyberte si to svoje oblíbené.
Jediné, co mohu slíbit - že nebudu v příštím roce nic slibovat. A tak si to chci teď ještě trochu užít...