Každé pondělí je to
stejné. Každé úterý je to stejné. Každou středu záleží na okolnostech, avšak
každý čtvrtek je to stejné. Každý pátek jsem překvapený, jak se den podobá
předchozím pátkům. Každou sobotu je to stejné a každou neděli si hodím kostkou.
Stereotyp je nedílnou
součástí mé existence. Ovšem ani trochu se kvůli tomu nezlobím. Zvykl jsem si.
Je totiž až s podivem, kolik se díky tomu dá ušetřit energie. Když vím, co
přesně mne čeká, nemusím se namáhat. Tím pádem je pro mne snazší soustředit se na
věci, které chci doopravdy dělat.
Strašně rád bych si
vyzkoušel nákup instantní kávy z automatu. Třeba na Novém Zélandu (ten
starý musí být nudnější). Stal bych se slavným spisovatelem, vyrobil
bych si vlastní tabák do vodní dýmky (ale bez šamponu) a začal bych konečně
cvičit.
Jen kdybych tím nenarušoval
pravidla stereotypu…