neděle 11 2015

Ráno bez kafe nemůže být klasifikováno jako oficiální ráno



Rána Jodidova bývají krutá. Zvláště když musí po necelých čtyřech hodinách vstávat do práce. Totiž zaměstnání.

Nedávno jsme se u dýmky (kde taky jinde?) dostali k debatě o vstávání. Jak je to hrozné a že bychom ho nejraději přenechali jiným osobám. Náš měsíc nový pošťák se všechny snažil přesvědčit, že jako noční tvor si nikdy nezvykne na brzké vstávání (čili před šestou). O opaku se nám ho přesvědčit nepovedlo, a tak šel nejspíš zase spát s pocitem, že se ráno musí zabarikádovat v posteli a statečně odrážet útoky budíku. Kdyby nešlo o předem prohraný boj, určitě bych mu i fandil. Všichni ale moc dobře víme, že stejně podlehne volání pracovního poměru. A třeba si mezi jedním a druhým zívnutím připomene, proč to vlastně celé dělá.

Já jsem něco podobného dělal celý následující den. V onen večer se mi totiž nepovedlo nenabídnout osazenstvu další dýmku, v důsledku čehož jsem do postele ulehal někdy kolem jedné. Při vstávání v pět to sice není ideál, ale ještě se to dá vydržet. Dokonce i v situaci, kdy jsem se probudil už v půl páté a byl jsem příliš vystrašen možností nestihnout tu správnou šalinu (je jediná správná, v čele s řidičem; není na tom nic duchovního). Takže jsem jenom třicet minut ležel a čekal, zda se ozve budík. Ozval. Pochválil jsem ho a od té doby jsem měl pocit, že jsem všude o něco dřív. Nakonec i ze zaměstnání jsem měl nutkání odejít předčasně…

Vždycky jsem si myslel, že patřím spíš k nočním tvorům. A popravdě, noční směny se mi dělají mnohem líp. Ty denní však snáším relativně dobře. Čím to je? Kofein.



Že?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.