Miluji plánování. Je to taková moje vášeň. Sedět nad
diářem a vymýšlet termíny a časy událostí. Prožívat to krásné napětí věcí
budoucích. Pochopitelně, že plánuji i malé věci, z nichž většina se do
diáře nedostane. A přesto své plánovací aktivity omezuji na tři, čtyři dny v roce.
Tím příjemným se vyplatí šetřit.
Zasahování do vlastní budoucnosti příjemné bezesporu
je. Byť je to zasahování čistě teoretické. Je to jako psychicky se připravovat
na naše příští vítězství. Pochopitelně si všechnu tu radost musím nějak rozumně
rozdělit, abych se jí nepřejedl. Stačí mi jeden triumf měsíčně. Plus výplata
samozřejmě. Ta stojí mimo, neboť se z ní stala nutnost, nikoli potěšení. Z peněz
se tedy neraduji, ale umím se radovat z věcí, které lze těmito penězi
pořídit. Bydlení, tekuté mýdlo, toaletní papír… Nevěřili byste, jak moc se dá
radovat z toaletního papíru.
To jsme ovšem trochu odbočili. Projevy radosti si
nechám na jiný článek, teď řešíme plánování. Trochu mi ten proces připomíná
magii. Jde v podstatě o to vnutit realitě svůj pohled. Přičemž čím víc se
spoléháme na sílu onoho zaklínadla, tím snazší je pro realitu ubránit se. Pokud
na druhou stranu podpoříme svá kouzla i dokonalou přípravou, úspěch bývá mnohem
jistější. A tak jsem zatím nevyhrál v loterii, ani v žádné literární
soutěži (jednoduše se neúčastním), zato do zaměstnání chodím pravidelně (díky
hysterickým zvonům mého budíku).
Najdou se však i takové plány, které nemají šanci
vyjít. Aniž bychom s tím mohli něco udělat. Tak například před pár dny
jsem byl odhodlán strávit celou denní směnu kreativní činností (představte si
pod tím, co uznáte za vhodné). Místo toho jsem strávil čtyři hodiny
vzpomínáním, jak se co dělá a tyto informace jsem předávat novému kolegovi.
Bohužel jsem během té doby stihl zapomenout, co jsem ten den vlastně hodlal
vytvořit. A nějaké plánování na tom nic nezměnilo. Občas to holt nevyjde. Teď
jenom doufám, že se každým plánováním nevytváří nějaká alternativní realita,
v níž se daný předpoklad splní. To by totiž znamenalo, že někde existují
slavní spisovatelé s pěti byty a obrovskou knihovnou a všichni jsou si až
podezřele podobní.
Kdyby se na mne někdo z nich ptal, nejsem tady.