Neskutečně skutečný, doopravdy fantastický – Stín černého hvozdu



Když někdo zmasakruje na Kozím hrádku veselku, lze nad tím jen těžko mávnout rukou. Tím spíš, že tato událost vás během okamžiku povýšila ze zástupce přímo na hejtmana. Okolnosti takového kariérního postupu se ovšem prominout nedají. A tak Richard sebere své muže a vydá se na cestu za pomstou.

Jenomže žádná cesta není tak přímá, jak se na první pohled zdá. Pronásledováním vrahů se Richard dostane do tajemného a nebezpečného Černého hvozdu, na nějž nemá zrovna nejlepší vzpomínky. I když sám odtud kdysi na Kozí hrádek přišel. Postupně se všechno dokonale zamotává a víc, než o spravedlivou pomstu jde o vlastní přežití a o přežití světa, jak ho Richard zná. Otázkou je, zda něco takového Černý hvozd dovolí.

http://audioteka.cz/stin-cerneho-hvozdu,audiokniha.html?utm_source=partner&utm_medium=article&utm_campaign=recenzestincernehohvozdutokosRichard není jediný, koho žene touha po pomstě. Kejklíř Žibřid měl tu smůlu, že byl jeden z muzikantů zajišťující zábavu na Kozím hrádku. I on by se milerád potkal s těmi, kdo z něj udělali sirotka. Jenom nemá úplně jasno v tom, jak by jim tuto křivdu oplatil. Snad zpěvem…

Míla Linc se nespokojil s obyčejným vymýšlením fiktivního světa. Jeho fantasy příběh má základy natolik pevné a realistické, až jsem měl chvílemi problém uvědomit si, že Černý hvozd nemá s naší realitou nic společného (kromě inspirace pochopitelně). To svádí k otázce, jestli by nebylo lepší zasadit děj do reálného světa středověku a jen do něj pustit magii a pár dalších fantastických prvků. Podobné uvažování je však čistě akademické. Stín černého hvozdu funguje i takový, jaký je. Jen si díky oné podobnosti musí posluchači uvědomit, že tady vážně nepůjde nic snadno nebo rychle. Žádná z postav rázem nezmoudří, mrtví neožijí a nikde nečeká čaroděj, který by vás zázračně zachránil.

Prostředí i příběh jsou natolik atraktivní, že vás budou nutit nepřestávat s poslechem a sjet celou audioknihu na jeden zátah. To však pochopitelně není možné. A tady se objevuji snad jediný problém celého díla. Množství postav a dějových linek činí opětovné navázání na poslech poněkud obtížnějším. Snad je to jen mnou, ale pokud jsem měl mezi jednotlivými kapitolami více než dvacet čtyři hodin, musel jsem potom trápit svou paměť, abych se naladil na správnou vlnu. Při poslechu taktéž rozhodně nedoporučuji zkoušet se věnovat jiným činnostem. Příběh si vyžádá celou vaši pozornost. V tom pozitivním slova smyslu pochopitelně.

Někteří posluchači by mohli mít problém s vypravěčem. Jiří Pobuda dělá vše pro to, aby nebyla zvuková stránka díla nudná. S trochou nadsázky by se dalo říct, že knihu nepředčítá, ale dabuje. A i když místy je toho dramatu možná i zbytečně moc, celek díky tomu působí velmi dobře. Ani zpívané písně nezní špatně. Já osobně sice patřím k lidem, kteří jakoukoli zmínku o poezii ve fantasy literatuře raději přeskakují, ale v audio verzi to všechno najednou zní tak nějak kouzelněji.

Zkrátka a dobře, Stín černého hvozdu nenabízí zázraky, jen poctivou fantasy.
http://audioteka.cz/stin-cerneho-hvozdu,audiokniha.html?utm_source=partner&utm_medium=article&utm_campaign=recenzestincernehohvozdutokos 
Míla Linc: Stín černého hvozdu
Straky na vrbě, 2012
Čte: Jiří Pobuda
13 hodin, 59 minut