Překvapivě stručné a výstižné popsání mých Vánoc, kteréžto jsem strávil na sever od města, v němž trávím většinu roku



Každý z nás má nějaké tajné přání, o němž ví, že se mu nejspíš nikdy nesplní. Já jsem měl letos víc štěstí než rozumu, neb mé prosby prožít opravdu klidné Vánoce byly vyslyšeny.

A stačilo mi k tomu překvapivě málo. Jen dostat se po noční směně na vlakové nádraží, vybrat si správný vlak, probudit se ještě před Přerovem, přesednout na PPVM (pojízdné přepravní vlakové muzeum) a nezapomenout jméno cílové stanice. Tam jsem byl vyzvednut a odvezen směrem Štědrý den.

Po vánočkou vonící snídani mi byla nabídnuta postel, což jsem nadšeně uvítal. Přeci jenom, komu by se chtělo prozívat den a potupně přát v devatenáct nula nula osazenstvu dobrou noc? Měl jsem v plánu osvěžit se hodinkou a půl na lůžku. Moje žena mi však dopřála více než dvojnásobek. Na tomto místě bych se asi měl přiznat k jedné z mých mnoha chyb: Mluvím. Hodně a rád. Není proto divu, že mne ještě před mým usnutím moje nejdražší poprosila o stručnější vyjadřování se. Slíbil jsem.

Vánoce byly super.

 Abych ale mohl omezit svou výřečnost, musím si to někde kompenzovat. Ideálně někde, kde mne nikdo neuslyší. Čili tady.

Každá rodina má své vlastní tradice. Tady se na Vánoce vymění kapr za lososa, u stromečku pak mladší generace opráší své znalosti hry na flétnu (pes si zase vzpomene, jak správně výt) a teprve potom dojde na všemi očekávané rozdávání a rozbalování prezentů, přičemž předtím je určeno pořadí, v němž jednotlivci budou tuto činnost provádět. Zde si opět dovolím jednu kritickou poznámku. Mezi mé další chyby patří i netaktní a nechutná potřeba vychutnat si každé rozbalování dárků. Ne proto, abych někoho naštval. Ani z důvodů nějaké přehnané nešikovnosti. Prostě jenom miluji ten okamžik před samotným odhalením podstaty daru. Nutno podotknout, že rodina mé ženy je abnormálně tolerantní. Koneckonců, ještě jsem naživu (a ženatý).

Už jako malé dítě jsem pochopil, jak to doopravdy je s dárky. Nemusíte být hodní, abyste něco dostali. Naštěstí. Jinak bych musel i za tu štědrovečerní večeři platit… Letos jsem byl obdarován více než štědře. Nechci se chlubit, ale mám spoustu kávy a samé praktické věci, které jsem si plánoval koupit. Plus opravdu hodně pevnou lepicí pásku. Tchán očividně nechtěl nechat nic náhodě. Zaskočen štědrostí nadílky, rozhodl jsem se vzít si tuto symboliku k srdci.

Zbytek mého den a půl trvajícího pobytu lze shrnout dvěma slovy: Příjemné lenošení. Hojně jsem jedl (budu nechutný a tlustý), četl (budu slepý), pil jsem kávu (budu mít problémy s vysokým krevním tlakem) a modlil jsem se, abych v pátek večer nemusel odjet zase domů. Pochopitelně mi to nevyšlo. A když tak nad tím teď zpětně přemýšlím, myslím, že to bylo jedině dobře. V tom nejlepším se má přestat. A já jsem poprvé po opravdu hodně dlouhé době dostal možnost prožít skvělé Vánoce bez obvyklých negativ. Upřímně doufám, že se mi to zase někdy podaří.

Až se naučím mlčet.