Na počátku bylo kolo. Tento
jednoduchý pomocník se však časem omrzel a proto chytří lidé vynalezli bicykl.
Dvě kola jsou totiž víc než jedno. Jenomže v okolí Amsterdamu bylo na
projížďky příliš mokro. Když navíc první cyklostezky pravidelně mizely v hlubinách,
napadlo někoho začít s vysoušením a podobnými megalomanskými projekty. Na
to bylo třeba spousta šikovných pracantů. A tak vzniklo Nizozemí.
Věděli jste, že pomeranče byly
kdysi pestrobarevné, ale zástupci Holandska (neplést s celým státem) přes
protesty Francie a Španělska prosadili barevné sjednocení těchto citrusových
plodů? A že existuje tajný projekt na vysušení cesty ke Grónsku, které se
nizozemská armáda chystá kolonizovat? Nejspíš kvůli pomerančům. Anebo že ač
preferuji výhradně pěší dopravu kombinovanou s MHD, najezdil jsem za
posledních pár dní v Nizozemí desítky kilometrů na kole? Mimochodem, něco
z výše uvedeného je pravda.
Nizozemské království je země s bohatou
historií, spoustou kanálů, cyklistů a s jazykem, který chvílemi připomíná
některého sourozence z germánské větve. Drtivá většina domorodců se navíc
bez problémů domluví anglicky. Ale nejuniverzálnějším komunikačním prostředkem
je jídlo. Nizozemské mléčné produkty jsou… Mléčné. A zatraceně dobré. Od
pudinku v Tetra Paku, přes ochucené jogurtové nápoje a kakao až po sýry.
Snad proto potkáte v Amsterdamu vedle klasických křivých domečků i
monumenty moderní architektury. Vápník je očividně bohatou inspirací. Díky
všudypřítomným cyklostezkám pak není problém zbavit se přebytečné energie třeba
cestou do práce.
Nizozemský Albert je supermarket,
kde se naučíte cítit odpor k našim verzím toho slova. Zato se tam dá
utratit spousta peněz na potraviny, které nemáte na nákupním seznamu. Vrcholem
kreativity bezpochyby jsou šunky a sýry v různých tvarech (kytičky,
kravička, apod.). Netuším, zda mají plnit nějakou vyšší estetickou funkci, nicméně
turista se u nich rád zastaví, nahmatá v kapse foťák a jen velmi neochotně
odkráčí zase jinam. Nutkání dokumentovat běžné věci nizozemského života lze
potlačit jen s vypětím všech sil. Jednorázové čipové jízdenky (vlak i
MHD), logické dopravní značení, neskutečná kombinace elektromobilů (TESLA!),
úžasný výběr hořčice, tradiční hranolky s jablečnou přesnídávkou… Dalo by
se pokračovat donekonečna. Nizozemí na první pohled vypadá jako ideální země
pro život.
Většinou stačí jednou, dvakrát
protřít oči a začne se vám stýskat po domovu. Mně se zastesklo též. Po bedně s nářadím,
když jedno z jízdných kol vypovědělo poslušnost a žádný ze servisů se
neobtěžoval problém identifikovat (ušlý vzduch nebo prasklá duše?), natož jej
vyřešit. Uznávám, že zůstat déle, nejspíš těch negativ najdu podstatně víc.
Žádná země není dokonalá. Všude se dá žít. A mrtví si nestěžují. Kdybych
doopravdy chtěl, nevrátím se. Zůstal bych na dovolené a celé dny bych jezdil na
kole a ukusoval přitom z goudy. Pak by mi nejspíš došly finance a já bych
musel zahodit idealizování. Ale zatím se tak nestalo. Proto plánujeme s Vločkou
další cestu za poldry a proměnlivým počasím.
Není to Británie, ale když zavřu
jedno oko, mohu to předstírat.