Nostalgická chvilka nad kouřícím šálkem

Vyklízím si skříňku. Za ty čtyři roky jsem v ní nashromáždil úctyhodnou sbírku zbytečností, které ani tehdy nevypadaly důležitě. Prostě na ně bylo místo. Už není. Odcházím. V novém zaměstnání možná taky získám úložný prostor, teoreticky i větší než mám teď, ale o tom se nebudeme bavit. Budoucí nepořádek necháme budoucím skříňkám.

Dnes se sluší popustit trochu uzdu nostalgii. Mám doma naditou složku s papíry, které vznikly za účelem informovat zahraniční studenty. Tedy, papíry samozřejmě vznikly z jiných důvodů, stejně jako počítače, tiskárny a lepicí páska. Výsledná kombinace ovšem původně opravdu měla vnést trochu té informační jistoty mezi studenty z ciziny. Většinou se to úplně nepovedlo. Skvosty typu „allow košer acces“ u nás na kolejích doslova zlidověly. On ten Google Translator není všemocný a když navíc ani nevíte, co chcete říct česky, není složité dopustit se podobných šifer.

Tu a tam se mi povedlo (tzn., chtělo se mi) výsledek trochu učesat, ale vždycky jsem si pak originál založil na památku. Teď, když je jasné, že další příběhy anarchistické angličtiny nepřidám, je načase uspořádat výstavu. Pravděpodobně si pro tyto účely vypůjčím vestibul svého bývalého zaměstnavatele. Ať mohou studenti vzpomínat se mnou. Nicméně tím bych z toho vynechal vás. A ignorovat vlastní fiktivní čtenáře není dobrá strategie. Proto přemýšlím, že bych se začal svými úlovky chlubit i zde. Místa je dost, za návštěvy se neplatí, to by mohlo mít úspěch.

Jenom ještě nevím, jaký tomu dát formát. Jednoduché fotografie mnohdy postačí, ale někdy se hodí znát i detaily vzniku. Krom toho, já neumím být stručný. Nesvědčí mi to. A tak navrhuji, abychom si hezky uvařili čaj, kávu nebo kakao, dali si nohy na stůl a… Ne, tady pointu rozhodně nečekejte.

A pozor, není kakao jako kakao.