Moje manželka je úžasná žena. Už to, že ji mohu podle všech
možných zákonů a tradic takto titulovat, svědčí o její odvaze a smyslu pro
absurdno. Ovšem (tohle je mimochodem její oblíbené slovo) mezi její největší
přednosti patří smysl udržovat mě v reálném světě. Bez obalu se přiznám,
že kdyby nebylo jí, ani bych ráno nevstal. Do práce totiž chodím až odpoledne…
Ovšem (opakuji se nerad, ale když ona to slovo naprosto
zbožňuje) když už bývám vzhůru před sedmou, mám ideální možnost tento jenom
zlehka prozívaný čas nějak smysluplně využít. A protože se ještě pořád bojím,
že jednoho dne nebudu moct číst (vzhledem k nedostatku volna, nikoli ze
zdravotních důvodů nebo odporu k literatuře), využívám svá dopoledne k utíkání
do fiktivních příběhů. I díky tomu jsem už teď pokořil své čtenářské
předsevzetí přelouskat za tento rok padesát knih. Ale to samozřejmě není můj
jediný letošní úspěch. Vždyť aktuálně jsem již na 52 dvou přečtených titulech…
Přiznám se, že mé čtenářské zaměření je velmi úzké. A než
jsem se dostal k recenzování pro Fantasyu, bylo to ještě horší. Jsem
majetnický introvert, takže nějaké navštěvování knihoven pro mne znamenalo něco
nerealizovatelného. Potřebuji mít všechny přečtené knihy hezky doma, nejlépe ve
fyzické podobě. Ať se na ně v knihovničce hezky práší. Třeba si jednou
vzpomenu a vrátím se, abych je zase přečetl. Díky recenzím si ovšem mohu
dovolit více experimentovat při výběru titulů. Nejhorší, co se mi při sázce na
špatnou knihu může stát, je chvilka čtenářského utrpení a následné kritické
zhodnocení v podobě recenze. Ztráta řekněme tří stovek by bolela podstatně
víc. Takže poslední čtyři roky aktivně experimentuji a poznávám nové tváře
světové fantastiky. Díky tomu jsem se dostal k literatuře, kterou bych se
jinak neodvažoval zakoupit. A ne, příklady uvádět nebudu, nechci z toho tady
mít katalog.
Jenomže moje drahá polovička mi nejen opravuje anglický
slovosled v česky psaných recenzích (škoda, že jí nedávám číst příspěvky
na blog), ona mi čas od času připomíná, že existuje i jiná literatura než ta
fantastická. Já o tom sice vím, ale nějak nemám čas přesvědčovat se na vlastní
oči. Pomineme-li mé oblíbené knihy o starověku a sem tam nějakou tu detektivku.
A protože manželky jsou tady od toho, aby svým partnerům pomáhaly rozšiřovat
obzory, navrhla mi žena, že mi vybere nějakou knihu, která by mé pozornosti
jinak určitě ušla. Já si ji přečtu a pokusím se ji navíc ještě nějak slovně zhodnotit.
Ovšem nebyla by to Ovesná Vločka, kdyby mi nevybrala dílo
tematicky co nejvíc vzdálené tomu, na co jsem zvyklý. Takže pokud následující
dny přežiju ve zdraví, pochlubím se, jak na mne zapůsobilo blízké setkání s jiným
druhem literatury.
Kečup s námi...