Johan Andersson, alias zabiják Anders měl vždycky pohnutý
osud. Většinu svého života strávil zavřený (čistě nedopatřením pochopitelně) a
svobody si nikdy moc neužil. A tak se rozhodne, že svůj život při první vhodné příležitosti
od základů změní. Je přesvědčen, že mu bude prostě stačit dávat si pozor, aby
nemíchal alkohol a prášky. Jenomže tak snadno se vlastní minulosti zbavit
nelze. Zvlášť pokud vás každý v podsvětí zná jako zabijáka Anderse.
Problém bývalého trestance tkví v jeho opětovném
začlenění se do společnosti. Jak si vydělat na chléb (a trochu toho piva), když
vás všichni zaškatulkovali jako nenapravitelného zločince? Po pár nesmělých
pokusech o poctivý život se tak Johan vrací k živobytí, které tak důvěrně
zná. Naštěstí mu osud (a autor) postaví do cesty dva lidi, kteří dovedou využít
sebemenší podnikatelský potenciál. Tím prvním je recepční s pohnutou minulostí,
kladným vztahem k penězům a poměrně silným obchodnickým duchem. Druhým
člověkem pak je jistá farářka, která se o duchovní záležitosti nikdy nezajímala
a nebýt pedantského otce, nikdy by svou budoucnost nespojila s plněním rodinné
tradice. Farářka sice nedovede tak mistrně čarovat s čísly jako její
kolega, nicméně disponuje bezkonkurečně nejprořízlejší pusou v celém Švédsku.
Takže když to tihle tři dají dohromady, výsledkem je velice úspěšný byznys založený
na zastrašování a nějaké té zlomenině či pohmožděnině, vše dle aktuálního
tarifu.
Jenže tahle dokonalá symbióza nemá věčného trvání. Johan se
totiž nedokáže spokojit se svou rolí manuálního pracovníka. Cítí, že v jeho
životě něco chybí. Shodou okolností podobnými pocity trpí toho času i farářka.
Slovo dá slovo a z nenapravitelného zločince je neplánovaně zapálený
šiřitel evangelia. Pomineme-li některá specifika Andersova pohledu na
křesťanství, zejména jeho potřeba neustálé konzumace krve Kristovy.
Z podnikání je rázem amen a trio hrdinů si musí najít
nové působiště, neboť je trápí nezdravý zájem stockholmského podsvětí, které
stále ještě očekává splnění některých již zaplacených zakázek. A tak se z Johana
Andersona stává duchovní vůdce nové církve…
Jonas Jonasson má s podivnými situacemi a zdánlivě
chaotickým dějem své zkušenosti. Je autorem natolik zkušeným, že dokáže
sebezapeklitější zápletku dovést do zdárného konce. Sem tam sice padne i nějaká
ta facka nebo granát, ale většina knihy se nese v čistě podnikatelském,
totiž chci říct v mírumilovném duchu. Jenomže na rozdíl od Stoletého
staříka jsou zde některé absurdní situace lehce přetažené, případně nedotažené.
Kniha má poměrně dlouhý úvod, kde se posluchači pouze seznamují s hlavními
postavami a nic zajímavého se de facto neděje. Také některé pasáže jednotlivých
podnikatelských aktivit zabijáka Anderse by nevadilo vyškrtnout, protože se jen
opakují. A co je jednou vtipné, nemusí být vtipné i podruhé. Krom toho, samotný
závěr působí poměrně strojeně, jako kdyby se autor mermomocí snažil své dílo nějak
šťastně uzavřít. Všechny tyto nedostatky činí ze Zabijáka Anderse audioknihu
spíše průměrnou. Což je škoda, protože Jonasson si rozhodně připravil rekvizity
k dílu podobných kvalit jako v případě již zmiňovaného staříka.
Na druhou stranu, lehké zklamání z nedotažených nápadů
knihy vyvažuje výtečné audio zpracování v čele s Martinem Stránským, v jehož
podání získává tohle dílo o kus vyšší hodnocení.
Zabiják Anders sice není třeskutě zábavným počinem, nicméně
pokud máte rádi lehké severské absurdno, rozhodně si poslechněte, jak se
z násilníka stane šiřitel evangelia.
Jonas
Jonasson: Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
Panteon,
2016
Čte: Martin
Stránský
8 hodin, 42
minut
