Konec trápení, aneb Chápu inspiraci k dystopickým románům

Původně jsem se k tomu vůbec nechtěl vyjadřovat. Live and let live, jak říkáme u nás na Moravě. Nicméně vlna nenávisti a šovinistické zlovůle je mnohem silnější. A každá akce zaslouží si náležitou reakci.

Příliš dlouho žily ženy ve stínu mužů. Nedostávalo se jim rovných práv, nemohly vlastnit majetek, případně byly samy považovány za majetek, nemohly se rozvádět, nesměly volit či být voleny, atp (doplňte si jakékoli vhodné útlaky ze své oblíbené historické éry). Tato dlouhá historie útlaků dala vzniknout jak enormnímu množství předsudků a pokroucených tradic (na něž může každý správný šovinista odkazovat), tak ohavností v rovině jazykové. A zatímco některé národy dokázaly část těchto sedimentů již odstranit, stále ještě máme před sebou příliš mnoho práce. Nemluvě o tom, jak vypadá ve srovnání s jinými jazyky ten náš (logicky nebudu psát mateřský, protože bych se dopouštěl přesně toho, co je třeba vymazat z našich slovníků).

Jak je například možné, že jsou ženy ještě stále nuceny používat na konci svého příjmení ono nelichotivé -ová? Jako kdyby tím měly dávat světu na odiv svou podřízenost nějaké jiné osobě. Proč si nemohou samy vybrat, co je pro ně nejlepší, a zavrhnout konečně tento zrůdný přežitek? Taková Jana Nováková přeci nemusí nutně patřit někomu se jménem Novák (všichni dobře víme, že čárka nad -á v jejím příjmení je pouhou kamufláží). Jana Nováková klidně může být samostatnou, suverénní a soběstačnou lidskou bytostí hlásící se k ženskému rodu. První chybou v očekávánému narovnání vztahů mezi mužským a ženským rodem v jazyce by bylo navrhovat Janě, aby se pouze vzdala svého -ová. Jak na vás působí Jana Novák? Nebude snad vzbuzovat negativní reakce svého okolí už jenom tím, že Novák je historií zažitá maskulinní verze tohoto příjmení? Bude. A přestože chceme pracovat na tom, abychom si byli před ústavem pro jazyk český všichni (lidé, nikoli jenom muži) rovni, je třeba provést mnohem důkladnější změnu, než pouhé hraní si s přechylováním. Je třeba zbavit se takových příjmení, která obsahují ono prokleté -ová. Jednou provždy. Vždyť o co lépe zní taková Jana Nová? Tato verze nevzbuzuje žádné asociace majetkového typu. Proto musí všichni Nováci, Novákové a jim podobní zmizet v propadlišti dějin.

Ale tím to samozřejmě pouze začíná. Nedávno se na sociálních sítích objevil důkaz toho, jak moc je genderová nerovnost zakořeněna v jazyce. V roce 2015 vydalo nakladatelství Nová škola Brno čítanku pro 2. ročník základní školy. A tam lze najít následující verše:

„K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky.“
Neptám se, jak je to možné. Vím, kolik práce se stereotypy ještě máme. Stejně se nemohu ubránit pocitu pobouření. Kdo je onen básník, aby již žákyním na prvním stupni základní školy diktoval, jak mají naložit se svým životem? Ano, je pravda, že žena se rodí s takovou biologickou výbavou, která jí umožňuje vypěstovat v sobě nový život (s trochou pomoci v podobě cizí genetické informace) a následně ho porodit. Ale to z ní rozhodně nedělá matku. Dotyčná se může produktu svého těla klidně a bez obav zříci. Nemluvím teď o odhazování novorozeňat do popelnic, ale v rámci našich zákonů existují humánní způsoby, jak se nestarat o dítě. Zároveň ale nemusí daná osoba nikdy ani otěhotnět. Ať už z vlastního přesvědčení nebo kvůli vnějším vlivům. Všechno je předmětem svobodné volby. Toto by si měli všichni uvědomit a pokud možno co nejdříve.

Proto by první verš měl znít nějak takhle:
„K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, budou-li si to přát a bude-li to realizovatelné. Zároveň ale mohou klidně být inženýrky či uklízečky, budou-li si to přát. Mohou být jak maminky, tak inženýrky či uklízečky. Mohou být všechno dohromady, budou-li si to přát. Holky jsou na světě proto, aby nepodléhaly žádným předsudkům nebo biologickým procesům svého těla. Ale klidně mohou podlehnout, budou-li si to přát. Stejně jako kluci.“

Báseň by pak mohla vhodně pokračovat dál. Uznávám, že takováto úprava si vyžádá o něco větší tiskové náklady, ale co bychom neudělali pro budoucnost nastupující generace? Kromě toho, drtivá většina ostatních textů by stejně z čítanky musela tak jako tak zmizet nebo být dodatečně editována.
Vždyť kolik pohádek, povídek a románů je postaveno na uměle vykonstruované nerovnosti pohlaví? Podívejme se například na tolik oblíbeného Pána prstenů. Kde jsou tam silné ženské hrdinky? Arwen čeká, jestli se Aragorn vrátí. Je ochotna se pro něj obětovat a on si potom stejně klidně časem umře stářím. Kde je jeho oběť? Nebo Galadriel. Tu zase autor profiluje pouze jako vznešenou dámu s tajnou touhou přivlastnit si cizí šperk. A kde je zbytek ženských postav? Žádná žena se nevydá na výpravu za záchranou světa. Buď to bude proto, že jim na tom nezáleží nebo se takhle svět zachránit nedá. Anebo je nikdo nepozval. Další, jenom trochu menší nehorázností je entské hledání entek. Stromovous sice naznačuje, že nejsou-li entky, nemohou se entové rozmnožovat, což je v souladu s nastavenou biologií naší reality, z níž ostatně Tolkien vychází. Ale na co již Stromovous zapomíná zdůraznit je skutečnost, že kdyby entky byly (fyzicky na daném místě), nebyla by jich potřeba k tomu, aby dva entové mohli vychovat entě. Stejně tak je tomu i naopak. Dvě entky by klidně mohly vychovat potomka bez toho, aby jim do toho zasahovat ent (pomineme-li samozřejmě ten počáteční kapitál v podobě genetického materiálu).

Proto je potřeba podobně závadné knihy buď vhodně upravit nebo (což je vzhledem k současným autorským zákonům pravděpodobnější) zneutralizovat. Nemůžeme dovolit, aby byly další a další generace ovlivňovány nedostatky spojené s naší minulostí. Je třeba hledět kupředu.

Stereotypy vznikly z potřeby zjednodušovat, ulehčit si práci. V minulosti to byla potřeba. Den není nafukovací a na poli či v továrnách bylo vždy příliš mnoho práce. Do toho ty nepřekonatelné vzdálenosti a podobné překážky. Ale my nic takového už nepotřebujeme. Pryč je doba, kdy nebyl čas. Automatizace dosáhla dnes již takové úrovně, že si můžeme klidně dovolit zastavit se a říct inkoustové multifunkční zařízení určené k tisku, skenování či kopírování, namísto toho, abychom danou věc odbyli coby tiskárnou, kopírkou či skenerem podle toho, co zrovna používáme (a slovo multifunkce to taky příliš nenapraví).