Dvacet. Přesně o tolik napínavých knih mohli čtenáři přijít.
Stačilo, aby jejich oblíbeného autora potkala jedna z mnoha nehod, které
mu v průběhu jeho života hrozily. Zbloudilá kulka, zajetí některou z válčících
stran, případně některou z komunistických tajných služeb nebo třeba pád
letadla. To všechno mohlo způsobit, že by Frederick Forsyth v roce 2015 nemohl
vydat svou autobiografii.
Ke všemu se také mohlo stát, že by se roku 2015 sice dožil,
nicméně nic by ho nemotivovalo pustit se do psaní memoárů. Zatímco v mládí
si umínil získat pilotní průkaz a procestovat celý svět, nikdy ho doopravdy
nenapadlo stát se spisovatelem špionážních thrillerů, z nichž většina má
dnes nálepku bestselleru. Štěstím (pro čtenáře) v tomto ohledu byla Forsythova
první cesta do Biafry, země, která se rozhodla vyhlásit nezávislost na Nigérii.
Zatímco britská vláda (a s ní i špičky BBC) popisovala konflikt jako
krátkou roztržku mezi legitimní vládou a špatně vyzbrojenými rebely, díky čemuž
vše skončí v řádu měsíců, viděl Forsyth situaci docela jinak. Tyto názorové
rozdíly vedly k jeho
rozhodnutí ukončit kariéru v BBC a vrátit se do
Biafry jako novinář na volné noze. Z krátkého a bezvýznamného konfliktu se
stala dlouhotrvající občanská válka, která stála život téměř dva miliony
obyvatel, zejména dětí. Po porážce Biafry se Forsyth ocitl zpět v Británii.
Bez prostředků, zato s pověstí výborného vypravěče. A tak se rozhodl
využít svých zkušeností z působení v pařížské pobočce Reuters a napsal
svůj první román. Zrodil se nejen Den pro Šakala, ale hlavně geniální spisovatel.
Vypravěč je vlastně takovým popisem toho, kam až může
nedostatek financí dotlačit člověka s velkým talentem. Od kohokoli jiného
by stroze pojaté vyprávění toho, co udělalo z Forsytha spisovatele, mohlo
vypadat neuctivě. Nicméně od samotného autora to působí jako zbytečná
skromnost. Ostatně té se pan spisovatel dopouští v celé knize poměrně
často. Ať už popisuje kteroukoli pasáž svého života, nikdy se nelíčí coby
příliš inteligentní (přestože se brzy naučil několik cizích jazyků) nebo
talentovaný (cíle získat pilotní průkaz dosáhl ve velmi mladém věku). V jeho
podání šlo skoro vždycky o šťastnou souhru náhod, případně o jedinečnou příležitost
pramenící z možností tehdejší doby. Dokonce i když se zmiňuje o svých
literárních úspěších, dokáže vzbudit pocit, že nejde o nic převratného a že
tohle by se mohlo podařit v podstatě komukoli. Protože jde o autobiografii,
dostaneme se pouze tam, kam nás pan autor pustí. Proto rozhodně nečekejte
nějaká zásadní odhalení. Toto dílo je vyprávěním o tom, jak se zrodil jeden z velkých
vypravěčů naší doby.
Audio zpracování příjemně dokresluje obsah knihy. Jan Hyhlík
svým hlasem a hudební přechody dohromady dávají této audioknize jedinečný zvuk.
Jen se připravte na to, že po poslechu budete chtít sáhnout po některé z Forsythových
knih.
Frederick
Forsyth: Vypravěč
Tympanum,
2017
Čte: Jan Hyhlík
12 hodin, 45
minut