Takhle jsem si dovolenou rozhodně nepředstavoval.
Nesnáším
horko. Narodil jsem se v létě. Můj dětský pokoj byl podkrovní. Bydlím v Brně.
V bytě pod střechou. A ke všemu ještě v centru. Paradoxy se mi
rozhodně nevyhýbají. Proto by nemělo být zvláštní, že na rodinnou dovolenou
jsme letos zamířili do Beskyd. K rodičům mé ženy. Ač to může znít různě,
moji in-laws jsou úžasní. Kdybych s sebou měl své PC a vodní dýmku,
pravděpodobně bych ani nepostřehl, že jsem se přemístil. Až na tu mnohem
příjemnější interní teplotu a fakt, že přes ulici je les a ne čajovna…
Jestli je
něco na pobytu u rodičů mé ženy nepříjemné, pak je to cestování. Vlakem do Přerova
(jednokolejná trať před Přerovem naprosto vyhovuje současnému provozu 19. století)
a následně autobusem, spolu s dalšími čtyřiceti turisty, kteří před výstupem
stihnout obohatit vzduch o CO2 a hlasitou konverzaci. Upřímně vždy doufám, že
si na zpáteční cestě po hřebenech místních kopců nestihnou nic zlámat.
Čeho si
naopak na severu nejvíc vážím, je tolerance ke čtení. Nejsem ani zdaleka
největším introvertem v rodině, a tak nemá nikdo problém s tím, když
si na většinu dne někam zalezu s Kindlem a nechám starost o realitu jiným.
Pochopitelně si čas od času připomenu své rodičovské povinnosti, ale vždy se
pak mohu rychle vrátit k rozečtené kapitole. Takže se nelze divit, že tady
přečtu mnohem víc knih než kdekoli jinde.
Letošní
dovolená byla ovšem nad očekávání. Ne snad proto, že by se nějak měnilo ono
pravidlo o čtení, ale povedlo se mi během těch několika dní zašpinit inkoustem
pár stránek mého zápisníku. Na to většinou potřebuji opravdu hodně klidu a
soustředění, ale zdá se, že beskydské lesy dělají divy. Až se jeden musí ptát,
kolik inspirace bych potkal během noční procházky. Vzhledem ke každoročním zprávám
ze Zlínského kraje o přemnožení divočáků by asi šlo o inspiraci dosti
nežádoucí.
Co jsem tím
chtěl říct? Že mám po dovolené a že je mi to líto.