sobota 12 2020

Svatba konfliktní

Tři kilometry za dvacet čtyři minut. Chůzí. S dítětem na břiše. A úsměvem na tváři. Tím se nechlubím, přestože jsem tuto vzdálenost absolvoval za stejný čas. Nicméně to dítě mi tam chybělo.

Mám pocit, že poslední dobou je všude samá svatba. Anebo se s nimi jen víc potkávám. Neviděl jsem žádnou statistiku, a tak si mohu dovolit tvrdit obojí. Zatímco poslední svatba pro mne znamenala oblek a důležitou roli hlídače jediného dětského hosta, tentokrát jsem dostal na starost dosvědčení, že svatební protokol (což mimochodem zní jako výsledek výslechu) opravdu podepsali ti, kteří měli. Zároveň jsem se nemusel soukat do obleku a škrtit se kravatou. A i těch lidí kolem bylo mnohem míň. Kromě druhého svědka, Vločky a malého Jodida se budoucí manželé spokojili pouze s vlastními dětmi a fotografky. V jednoduchosti je krása a neexistuje jistější způsob, jak naštvat všechny rodinné příslušníky stejným dílem než nepozvat nikoho z nich na svatbu.

Protože jsem se musel pořádně soustředit na celý obřad (abych nepromeškal svou svědeckou chvilku), mohl jsem plně docenit snahu oddávající adaptovat její řeč o začátku nového života plného lásky, štěstí, ale i povinností a případných překážek na situaci konkrétních snoubenců. Ti jsou totiž spolu už devět let a za tu dobu si stihli pořídit dvě děti. Podle všeho je tedy čeká jen změna občanského průkazu a štítku na vstupních dveřích. Musím uznat, že celému obřadu dost pomohlo „Kva, kva, kva,“ které neustále opakovala dcera budoucích manželů. Myslím, že každá svatba by měla alespoň jedno krátké „Kva, kva“ mít. Rozhodně to připomene, že ne všechno je tak důležité, jak se na první pohled zdá. Pro někoho to může naopak být důkazem, že malé děti na podobné akce nepatří.

Myslím, že k malým dětem se vyjadřovat nemohu. Už totiž jedno mám doma, a tak jsem pochopitelně značně nestranný. Přesto mám pocit, jako kdyby spousta zdánlivě dětských vlastností nebyla cizí ani dospělým. Tak například naivita. V tomto konkrétním případě naivní představa, že když budeme vstávat dvě hodiny před samotným obřadem, získáme tím dostatek času na to, abychom se oblekli, nasnídali a postarali se o všechny potřeba našeho dítěte (prováděno v opačném pořadí).

Jak málo občas stačí k osobnímu rekordu…

2 komentáře:

  1. Nikdy nezapoměj na svůj původ, Jodide. Jsi letorou tulák po hvězdách, ne nějaký role model otce!


    (Samozřejmě, jako už je dobrým zvykem, ber všecky komentáře s nadsázkou. :)

    OdpovědětSmazat
  2. Chtěl bych být dítětem, abych měl právo na svá PROČ.

    OdpovědětSmazat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.