Čas taky
nejde zastavit. Dnes je to přesně 5 let od okamžiku, kdy si Ovesná Vločka
přestala psát blog. Pokud si dobře pamatuji, stalo se tak z nedostatku času
a teprve o několik měsíců později přišla na to, že jí aktivita kolem blogu
vlastně vůbec nechybí. Samozřejmě že se od hlubokých vod internetu tak úplně
neodstřihla. Stále ještě (pravidelně) brouzdá Twitterem. Snad proto, že autoři a
autorky jsou tam omezení (ha, dvojsmysl) a snáz se dostanete od jednoho názoru
k druhému. Ne, že by lidé stáli o cizí názory. Ale to není nic nového či
specifického pro sociální sítě.
Mám tady
seznam blogů, na které jejich majitelé (a majitelky) zapomněli. A čas od času
se mrknu, jestli se náhodou něco nezměnilo. Naposledy jsem díky tomu zjistil,
že blog.cz ukončil svou činnost. Měl jsem u nich své úplně první stránky a také
jsem tam narazil na blog jedné mladé slečny, kterou jsem si oblíbil natolik, až
jsme se nakonec vzali (o mnoho let později pochopitelně). Netuším, jak dnes
fungují internetové seznamky, ale před více než deseti lety jsme si s Vločkou
udělali takovou vlastní verzi. Už je to ale dlouho, co jsme se rozhodli
přestěhovat své stránky k jinému poskytovateli a naše důvody nejsou
předmětem tohoto textu. Nicméně díky tomu se teď mohu stále chodit dívat na
Vloččin blog a procházet si staré články. A recepty, ty jsou obzvlášť
inspirativní.
Několikrát
jsem si říkal, že bych se svou drahou pokusil přesvědčit k návratu. Ale
mám obavy, že by jí to jenom připomenulo, že by taky mohla své stránky
kompletně zrušit. A to bych přišel o svou pravidelnou dávku nostalgie.
Na druhou stranu, dobrých blogů je míň a míň. Oživit můj neoblíbenější by bylo moc hezké.