sobota 31 2020

Napínavá historka s dobrým koncem, která i přes toto prozrazení stojí za přečtení, neb je velmi krátká

Jednoho krásného dne naše pračka dopere naposledy. My jí poděkujeme za všechny ty roky výborné služby a potom ji vyměníme za novější model. To není paralela s lidskými vztahy. Nebo aspoň ne cílená.

Naše automatická pračka byla zakoupena v roce 2012. Moc dobře si to pamatuji, protože nám ji přivezli před dům a já s Vločkou jsme byli nuceni dostat ji nahoru do bytu a do koupelny. Bylo to náročné, ale povedlo se nám to. Od té doby se tato pračka stěhovala ještě několikrát, nicméně první přesun byl ze všech nejzajímavější.

Během těch 8 let se pračka občas ozvala s chybovou hláškou, po níž nicméně stačilo vždy vyčistit filtr nebo odtokovou hadici a všechny neshody byly opět zapomenuty. Ale tentokrát ne. Po rutinním kolečku u filtru a hadice se mi stále nedařilo přinutit vodu téct kýženými cestami směrem k odpadu. A tak se Vločka jala studovat aktuální nabídku automatických praček a já jsem zuřivě listoval manuálem ve snaze objevit něco, co by nám ušetřilo pár tisíc.

Ještě nikdy jsem nemusel rozebírat pračku. A ačkoli se taková činnost může jevit jako primitivní, nepatřím mezi osoby kutilských schopností. Umím vyměnit žárovku nebo trafo u LED světel v kuchyni. Vím, k čemu jsou jističe a proč se zásadně nenahazují okamžitě poté, co přeruší dodávku proudu. Ale tím mé znalosti končí. Být tato konkrétní pračka jen o něco mladší, možná bych se k ani neodvažoval přistoupit se šroubovákem. Ale v tomto případě mi bylo jasné, že moc neriskuji. Když se to nepovede, dostane Vločka „tu LG s parním praním,“ ať už to v praxi znamená cokoli.

Naše koupelna nepatří k nejprostornějším. Přesto se mi povedlo dostat pračku na bok a začít se vrtat v jejich vnitřnostech. Opatrně a pečlivěji, než leckterý pyrotechnik jsem šrouboval a rozebíral, až jsem se zbavil všech částí odtokového systému. Po celou dobu jsem doufal, že narazím na zmuchlanou ponožku nebo obzvlášť velkou usazeninu, která by mohla vysvětlovat, proč se pračce nedařilo vypouštět vodu. Ale neměl jsem štěstí.

Už jsem si zvykal na pocit prázdnoty, který umí na bankovním účtu vyvolat jen nákup nového spotřebiče, když jsem narazil na poklad. Odtok z bubnu byl ucpán látkovou vložkou do podprsenky. To bylo výborné. Jednak proto, že se mi povedlo odstranit závadu (a ještě ke všemu dát pračku zase dohromady tak, aby fungovala), ale také se Vločka automaticky přihlásila k odpovědnosti za vzniklé potíže. Chvíli jsem namítal, že jsem mohl prát já, ale rychle jsem to vzdal. Žena má vždycky pravdu.

Vypadá to, že nějakou dobu se k parnímu praní ještě nedostaneme.


2 komentáře:

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.