sobota 14 2020

Jak nebýt skromný (neobsahuje návod)

Nerad vzpomínám na práci. Neumím se chlubit (a to ani v těch vzácných chvílích, kdy je čím). Nesnáším zveličování vlastních úspěchů. A hrozně nerad schovávám svůj sarkasmus. Takže je jasné, že můj zaměstnavatel vyžaduje každoroční zprávu, v níž na začátku roku dostaneme spoustu firemních cílů (a musíme si ještě definovat vlastní), abychom na konci roku mohli úspěšně dokumentovat, jak se nám dařilo.

První léta jsem všechno vypisoval na poslední chvíli. Nevěřil bych, jak obtížné je vzpomenout si, co jsem dělal v červnu a jestli jsem tehdy náhodou neudělal něco, o čem bych mohl napsat do svého kariérního portfolia (oficiální název je jiný, ale nač maskovat pravdu nicneříkajícím slovem?). Většinou se tehdy moje manažerka divila, proč nezmiňuji xyz, když to bylo tak dobré a chvályhodné. Ale i když jsem dostal podobné připomenutí, nedovedl jsem o tom napsat víc než velmi stručnou a obecnou noticku. Ano, zní to nepravděpodobně, ale je tomu tak.

Potom jsem se rozhodl dávat si větší pozor a dělat si v průběhu roku poznámky o tom, co se mi povedlo a jakým projektům jsem se věnoval. Ještě ten blok někde budu mít. Je to vlastně takový pracovní deník. Jenomže po půl roce jsem se stěhoval do jiného týmu a mé nové manažerce bylo úplně jedno, co jsem dělal předtím. Měl jsem z toho tehdy takovou radost, že jsem se vrátil k předchozím vzpomínkovým seancím těsně před termínem.

Letos jsem měl v plánu dělat si poznámky jen v situacích, o nichž bych se měl zmínit. Výsledkem mé skromnosti je velmi stručná zpráva, která nejspíš nikoho neurazí. Víc od ní čekat nelze. Na jednu stranu mám teď splněnou povinnost a nemusím na to nějakou dobu myslet. Ale až bude moje nadřízená se mnou v únoru procházet slovo od slova a ptát se, proč jsem se dobrovolně nehrnul do více projektů, proč jsem nevedl nějakou iniciativu za vyšší efektivitu atp., budu muset vymyslet způsob, jak obejít pravdu. Že je mezi třiceti lidmi minimálně deset, kteří by se pro možnost práce navíc klidně vrhli z okna. A my ostatní se snažíme (ze všech sil), aby to závěrečné srovnávání s kolektivem neměli příliš komplikované.

Když se mi povede tohle, možná budu muset vyplňovat portfolio i na konci příštího roku…

2 komentáře:

  1. Těm, kteří se pro práci nechtějí vrhnout z okna, hrozí defenestrace.

    OdpovědětSmazat
  2. Vilík Branka (Bill Gates) též začínal v garáži.

    OdpovědětSmazat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.