sobota 01 2021

7 dnů bez televize

„Takže ty budeš týden sám doma? To se máš.“

Ano, mám. Celých 7 dnů na to, abych se sám staral o potkany (nestíhám je teď ani počítat) a pokoušel se co nejvíc zachovat svůj stereotyp. Protože ač se to může zdát divné, tři jídla denně a dvouhodinová procházka po městě patří mezi věci, kterých se vzdát nechci.

Zrovna nedávno mi Vločka jen tak mimochodem řekla, že když jsme se poznali, mluvil jsem mnohem víc. A jak stárnu, stávám se velmi tichým. Možná to byla pochvala, kdoví. Ani jsem si to neuvědomil. Anebo přesněji řečeno, neuvědomil jsem si, že už jsem stihl zapomenout, jak jsem si to uvědomil posledně. Možná opravdu stárnu (dost na to, abych dokázal napsat tak pitomou větu, vždyť stárneme všichni). Pravdou je, že s přibývajícím věkem ztrácím důvody dělit se o vlastní myšlenky. Pravděpodobně to bude ještě pár let pokračovat, než začnu na všechny strany rozhazovat ono oblíbené za mých mladých let. Dnes mohu maximálně vzpomínat na magnetofonové pásky, VHS a začátky TV Nova. A z toho se jen obtížně tvoří životní moudra (tuhle větu si zapamatuji a až přijde vhodný okamžik, sám si ji omlátím o hlavu).

Kdysi bych možná nadcházející týden bral jako ideální příležitost prohloubit svůj spánkový deficit. Dnes se těším na tom, až si prvních pár dnů dopřeju 12 hodin poklidného snění. A ačkoli budu mít celou dobu k dispozici PC, myslím spíš na to, jak dodržet svůj plán 100 přečtených stran denně. Stejně nejsem nikdy schopen vybrat si, do jaké počítačové hry investovat svůj volný čas. A strávit 3 hodiny (průměrně) vybíráním si, není kompatibilní s mou představou ideálně stráveného volna.

Nic z toho samozřejmě neznamená, že bych se na příští týden netěšil. Jen se snažím nic si neplánovat. Pravděpodobně budu rád, když stihnu všechny své povinnosti a přidám k nim dostatečné množství spánku. Ale kdyby náhodou se stalo, že strávím celý týden dobýváním vesmíru (nebo něčeho podobně užitečného), jsem připraven tento text smazat. Pro jistotu.


3 komentáře:

  1. Vskutku stárneš. Neboť zelená písmenka na černém podkladě je podvědomá, nostalgická vzpomínka na monitory starých kompjůtrů.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Inu, všichni jsme někde začínali a někde budeme končit.

      Smazat
  2. Snad si odpočineš, starý brachu.

    OdpovědětSmazat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.