sobota 11 2021

Jak jsme zůstali doma

Už je to dávno, co jsem absolvoval klasickou dovolenou. Týden na cizím místě, obdivování neznámých ulic a vybírání těch nejzajímavějších pohledů, které budou odeslány měsíc, až dva po návratu. A protože minulý rok jsem byl nejdál na Vsetíně (nic proti Valašsku), těšil jsem se, že letos to bude jiné.

Jenomže kam se podívat? Nějakou dobu jsme s Vločkou studovali mapu Evropy (trocha skromnosti se vždy hodí). A poměrně brzy jsme narazili na zásadní problém. Každý z nás si ideální dovolenou představuje jinak. Někdo potřebuje spoustu slunce a (pokud možno) moře, někdo by zase raději nějaké historicky významné místo, kde existuje možnost někam se posadit a číst si. Pravda, s trochou ohleduplnosti se obě představy dají skloubit dohromady. Dokonce si troufnu tvrdit, že na Korfu se nám to povedlo téměř bezchybně.  Jenomže teď musíme brát ohledy i na třetího člena domácnosti, který značně vychyluje rodinné preference k pobytu u vody, ale zároveň tím občas omezuje plavební možnosti paní Ovesné. Já jsem prvotřídní neplavec, který když šlape vodu, jde ke dnu o to rychleji.

Nakonec jsme se rozhodli, že si uděláme několik menších výletů po republice. Kdybychom to spojili s návštěvami přátel, mohli bychom z toho mít docela příjemný týden. Opět jsme se tedy s Vločkou potkali u mapy a vybrali jsme spoustu velice zajímavých destinací. Dokonce se nám povedlo je téměř všechny propojit tak, abychom plynuje cestovali z jednoho místa na druhé. No a potom jsme nějakým způsobem přesvědčili sami sebe, že úplně nejlepší bude, když dovolenou začneme i skončíme výletem a mezitím se budeme jen tak poflakovat po Brně. Nemyslím ale, že by za tím byl zvyk získaný předchozími lockdowny. Prostě se jen ozvala naše přirozená lenost.

Náš první výlet směřoval do Prahy. Pro někoho jde o jediné opravdové město v této republice. Pro jiné je to symbol centralismu, jehož směrem lze ukazovat vždy, když je třeba odvést pozornost od vlastních nedostatků a chyb. Nám se Praha líbí (ale žít bychom tam nechtěli). Díky moderním technologiím trvá cesta po železnici z Brna do Prahy jen něco kolem tří hodin (což garantuje spoustu času na kochání se). Navíc máme v hlavním městě spoustu přátel, které jsme docela dlouho neviděli. A kromě toho, Praha je plná zajímavých míst.

Ubytovali jsme se v hotelu na Žižkově, takže jsme se cítili jako opravdoví turisté. A protože na nás nikdo z přátel neměl čas, mohli jsme si celý víkend užít bez toho, aniž bychom brali ohledy na druhé. Kdybych napsal, že jsme viděli hlavně tramvaje, zoo a Lidl, asi bych ani příliš nepřeháněl. To ale neznamená, že by nás pobyt v Praze nudil. Možná jsme měli velice skromné plány, ale aspoň jsme se nikam nehnali (a někteří z nás si mohli náležitě užívat jízdy Škodou 15T sem a tam). Snad jediným zklamáním byla absence dobré kávy v místní zoo (holt to není Lešná).

Po návratu do Brna nastal čas lenošení. Vločka běhala z práce k focení a na veterinu, zatímco já jsem hlídal juniora. Nebylo to špatné, byť zde byla jistá podobnost se všedními dny (s tím rozdílem, že jsem nepracoval). Měl jsem nicméně pořídit víc než jednu velkou krabici stavebnice SEVA. To bylo vyloženým pochybením z mé strany.

Dovolenou jsme zakončili výletem do Olomouce. Díky tomu jsme mohli nostalgicky zavzpomínat na klasické rychlíkové soupravy. I v Olomouci jsme prozkoumali zoo, ale k žádnému zdroji kofeinu jsme se raději ani nepřibližovali. Nemá cenu kazit si pobyt v tak krásném městě očekávatelným zklamáním. Nebudu zde srovnávat, která z oněch destinací se mi líbila víc. Každá měla své kvality a své rozkopané ulice. Olomouc mi možná o něco víc připomínala Brno (v tom pozitivním slova smyslu). Stačilo se projít parkem kolem řeky a najednou jsem se nemohl zbavit pocitu, že to tam znám. Vlastně bych si možná dovedl představit, že se do hanácké metropole budeme jezdit kochat častěji. Jen se propříště vyhneme jisté kavárně na Horním náměstí. Tak hrozné pivo si budu pamatovat ještě dlouho.

Myslím, že příští dovolenou zkusíme o týden natáhnout. Třeba se nám tak podaří uskutečnit víc než dva výlety. Nebo strávíme delší dobu na jednom místě…

 


Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.