sobota 29 2022

Rodina je...

Mít rodinu je fajn. Tohle přiznání nepíšu pod nátlakem. I když se mi Vločka dívá přes rameno.

Myslím, že se mi povedlo najít vhodné vysvětlení anglického termínu nuclear family. You go nuclear every time someone tries to hurt your family. Jen se nebudu pokoušet o český překlad. Už dávno jsem pochopil, že na překládání jsem příliš málo vybaven. Nicméně dnes jsem se chtěl krátce zastavit u všech těch rodinných příslušníků, kteří nespadají do oné základní jednotky. Můžeme si z nich dělat srandu, můžeme je odbývat lacinými dárky, které jsme původně od někoho dostali my, ale nikdy se jich nezbavíme.

Přestavme si například, že jistá osoba se rozhodne darovat svůj dům vnoučatům. Toto hezké gesto je všemi přijato se směsicí nadšení a obav (protože darovací smlouva obsahuje spoustu povinností a dárkyně nemá ve zvyku být na všechny milá). Nicméně smlouva je podepsána a číslo popisné xyz se stane společným majetkem tří povahově velmi rozdílných lidí. Nejstarší bydlí tak daleko od zbytku rodiny, aby to nikomu nestálo za nečekanou návštěvu. Prostřední se snaží nezbláznit ze všech dobrých rad, kterými ji častuje okolí (žít 5 minut chůze od vlastních rodičů se nevyplácí). Třetí vnuk už minimálně 10 let mluví o tom, jak se odstěhuje za první někam za hranice, ale zatím se dostal pouze do krajského města. Což je technicky vzato v jiném okrese, takže svým způsobem si už splnil sen.

Všechno funguje v rámci možností dobře, dokud se Dolním Slováckem neprožene tornádo. Dům přežije, ovšem značně modifikovaný. Střecha se částečně odstěhuje někam do okolí a okna dostanou mnohem efektivnější ventilační schopnosti. Počáteční šok vystřídá energická snaha dát vše co nejdřív do pořádku. Pomáhají všichni, co mohou. Vnuk číslo 1 si vezme týdenní dovolenou. Prostřední se sice stará o 2 malé děti, ale její manžel se do úklidových prací zapojí hned, jakmile se vrátí ze služební cesty. Třetí vnuk si přijede popovídat se svou babičkou, na chvíli si vyzkouší odklízení trosek, potom se mu povede škrábnou se na noze a je na dlouhou (požehnaně dlouhou) dobu indisponován.

Jakmile dojde k odstranění suti a dočasnému vyspravení střechy (modré plachty už nikdy nebudou tak obyčejné), začnou všichni horečně plánovat, jak docílit kompletní rekonstrukce. A protože hlavní slovo mají spolumajitelé, pochopitelně se všichni ostatní cítí být mnohem povolanějšími. Startuje maraton oblíbených frází začínajících na Nebylo by lepší… a Co kdyby se to udělalo… Nakonec ale dojde k dohodě, která zahrnuje zajištění financí a řemeslníků, kteří se budou moct postarat o všechnu tu těžkou práci.

Výměna oken proběhne relativně bez obtíží. Nepočítáme-li názorové neshody ohledně toho, co je nutné a co ne (toto je doprovázeno nepochopením některých členů rodiny, proč 150 tisíc je přijatelnější než 250). Oprava střechy se prodraží, neboť jistá stavební firma se touží napakovat a člen rodiny, který měl na starost stavební dozor, to považuje za daň současné situace.

S příchodem podzimu se začnou práce v interiéru. Původní záměr opravit pouze omítky vezme za své příchodem elektrikáře (shodou okolností další člen rodiny), který při pohledu na starou elektrickou síť málem omdlí. Nadchází série víkendů, během nichž se místnost po místnosti instalují nové rozvody a maluje se. To vše za neustálých stížností obou rezidentů. Hluk, nepořádek, problémy s nefungující TV anténou (musí obsloužit dvě televize), všechno postupuje buď moc pomalu nebo zase příliš rychle, spolumajitelé jsou neschopní, zbytečně šetří a nedokážou si zajistit odbornou pomoc řemeslníků.

Ke konci roku už toho mají všichni plné zuby. Vzdor všem snahám o transparentní komunikaci se neustále ozývají stížnosti a každý člen rodiny má vlastní nejlepší představu o tom, jak co dělat. Manžel prostřední vnučky chce, aby všichni problémy řešili konstruktivně (podle jeho receptu pochopitelně a bez jeho přímé odpovědnosti). Třetí vnuk se cítí dotčeně vždy, když je požádán o pomoc. Nejstarší se začne shánět po informacích, jak nejsnáze celý svůj podíl vrátit. Bohužel pro něj, tahle loď jménem Titanik už vyplula.

V lednu se oprava interiéru konečně dostane do poslední fáze. Ale nikdo se netěší na to, až se budou moct soustředit na dokončení venkovní části rekonstrukce. Která je mimochodem mnohem méně důležitá a pravděpodobně nebude nikoho tolik otravovat. Bylo by hezké napsat, že po konci oprav se všichni rodinní příslušníci sejdou, dají si pár piv (nebo mátový čaj) a dohodnou se na tom, co je opravdu důležité. Své příbuzné si nevyberete. Ale můžete si vybrat, jak často se s nimi budete potkávat. Pokud ovšem nepřijde tornádo.

Myslím, že minimálně dvě ze tří vnoučat se budou svému majetku nějakou dobu (opravdu hodně dlouhou dobu) vyhýbat.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Monolog je nejvyšší formou umění. Ale nenechte se odradit, určitě si váš komentář přečtu.